Demolice

Jake Gyllenhaal si opět střihl jednu z těch prapodivných postav prapodivných amerických velkodramat. To mu jde asi ze všeho nejlíp. Až skoro mám pocit, že v soukromí bude taky dost divnej, když mu tyhle uzavřené osoby, u kterých vůbec nevíte, co se jim honí hlavou, tak neuvěřitelně jdou. Filmařsky je to následně klasika Jean-Marc Valléeho. On se v těch netypicky typických dramatech vysloveně vyžívá a snaží se onou syrovostí být hodně precizní. Divákovi k tomu vůbec nic nevysvětluje a nutí ho zapřemýšlet nad onou postavou Jacka. Přemýšlel jsem, přemýšlel. Nic moc nevymyslel, ale jeho divnost mě i přesto donutila film dokoukat až do konce. (17.05.2017)

Věděli jste, že je to jeho příjmení vlámský a správná výslovnost je Jýýýýlenchóóóól ? To jen tak na okraj. Džejký jen s jednou půlkou srdce hraje a táhne celej tenhle velice povedenej spektákl, kterej se tváří, že nemá žádnou hlubší myšlenku, nebo podtext. Ale to jsou jen mimikry. "Peterko, co jsou mimikry?"..."to je když se ztratí"....Džejký je totiž ztracenec. Tu druhou půlku srdce mu pomáhá najít vyhulená Naomi a její homokládickej synek. Podpořený velice dobrou soundwejvou sem se u toho bavil minimálně na 80%. P.s.: Ruku na srdce, tahle role nemá od Slídila vůbec daleko. Začínám přemejšlet, jestli si ty úchylárny a úchyláky nepíše sám. P.p.s: Už jsem se zmínil, že tu druhou půlku srdce mu ukousla můra? (04.12.2016)

Dost jsem se s tím dílkem pral. Film v sobě co chvíli přepíná vážné a naopak silně odlehčené drama, někdy jakoby si vlastně neuměl vybrat čím je, díky čemuž působí dost zvláštně. Snímek mě tak velmi přitahoval, ale i odpuzoval zároveň. Stejně jako hlavní hrdina, kterému jsem místy fandil maximálně, jindy zas jen nechápavě přemítal nad tím, proč vlastně takovému magorovi věnuju jen trošku svých sympatií. Ostatně, Davis není jediná postava, které zde hrabe (takže na jednu stranu si člověk libuje nad herectvím hlavně Jakea a Naomi, na druhou si zoufá, proč musí zrovna tihle 2 hrát místy až odpudivé blázny). Každopádně, realitě je tenhle film vzdálen na míle a já z tohoto „originálního“ přístupu nadšený příliš nejsem. A také těžko rozdýchávám postavu syna a všeho kolem něj, zejména takové pasáže jako „střílení“ či „ničení manželství“ mě úplně minuly. Celkově rozpačitý dojem z filmu pak podtrhuje soundtrack, který by byl moc fajn, kdyby z něj místy až „nestříkala“ ta rádoby nezávislost typická pro indie filmy. Za mě to tak bude váhavý průměr. (08.01.2017)

Jake Gyllenhaal si před pár lety začal vybírat zatraceně zajímavé projekty a zatím ho to naštěstí neopustilo. Pochopit lidskou duši, ať už se nachází v jakémkoliv rozpoložení, je vždy sakra těžké. Post-traumatické drama od kanadského tvůrce Klubu poslední naděje startuje hned v první scéně tragickou událostí. Mladý finančník, kterého na solidní flek dostal tchán, přijde při autonehodě o manželku. V nemocnici mu navíc automat na cukrovinky nevydá bonbony. Na hovno den. Jenže truchlit mu nejde. A divák neví, zda se smát nebo brečet. Smutný feel good movie o vnitřní demolici jednoho mladíka, který po ztrátě manželky volí několik netradičních řešení a ke svému okolí začne být zatraceně upřímný. A postupně si přiznává, že ani neví, co byla jeho manželka zač. Do toho navíc poznává Naomi Watts a jejího svérázného synka. Samozřejmě se bude zase hlavně mluvit o Gyllenhaalovi, neb jeho výkon je uhrančivý a strhující. A i přes všechny jeho „přešlapy“ k němu divák cítí nemalé sympatie. Za mě spokojenost a fajn soundtrack. (07.07.2016)

Musím potvrdit nadšené reakce. Škoda č.1 že to většina lidí nepochpí, pravda dlouho není jasné o co a jaký žánr se jedná, ale to vůbec nevadí, naopak. Škoda č.2 že to zůstalo tak pod radarem, tohle mělo bodovat na cenách a mám pocit, že je Gylenhaal herecky uplně jinde, než zbytek mužské konkurence, odehrál to s neuvěřitelnou lehkostí a přitom se nepitvořil. 9/10 (25.06.2016)