Svět podle Lelanda

Svět podle Lelanda jsem si koupila kvůli Kevinu Spaceymu, jehož filmy typu Svět podle Prota nebo Život Davida Galea mám hodně ráda. Šok číslo jedna: Kevin Spacey v tom vlastně vůbec nehraje a pokud se na obrazovce objeví dohromady na pět minut, možná přeháním. Šok číslo dva: Svět podle Lelanda se sice tváří jako mix obou předchozích filmů a možná ještě Americké krásy, to tolik důležité kouzlo všech předchozích snímků mu ale chybí. Děj plný filosofických úvah, které scénárista radši nechá postavy dvakrát slovo od slova zopakovat (abychom si je my, blbci, zapamatovali), už někde v první třetině jednoduše ztrácí ten tolik důležitý drajv. Leland stále dokola opakuje několik bezvýznamných příhod svého života a já chvíli sedím a pozoruju ho, pak si začnu kreslit a v závěru ještě surfovat po internetu... Že by se mi to stávat u filmu nemělo? Souhlasím. Na druhou stranu nutno dodat, že závěr je moc hezký. Přesně takový, jaký byste čekali od filmu, který vám nějakou dobu má uvíznout v hlavě. Je jenom škoda, že si scénárista trochu víc nepohrál s dějem. Nápad ani výborné herecké obsazení totiž tomuhle filmu rozhodně nechybělo. (26.06.2008)

I přes vynikající výkon Goslinga a účast mého oblíbeného Spaceyho, bylo pro mne uchopení tématu zavraždění retardovaného chlapce chlapcem taktéž trošku zvláštním, poněkud nedostačující. Nevadily mě skoky v ději, vadila mi plošnost ostatních postav a to, jak jsou prakticky všichni v klidu a já naslouchám jen vyprávěným pocitům. Sice někdy zajímavým, ale velmi subjektivním. Bohužel. (02.07.2014)

Leland P. Fitzgerald brutálně zavraždí mentálně postiženého Ryana Pollarda. Startuje postupně rozhřešovaná mozaika o smutku, špatnosti, nezájmu a dopadu zmíněných elementů na dospívajícího kluka. Film neodhalí snad jedinou jasně pozitivní věc z Lelandova života a okolí, což je sice zbytečně alibistické, nicméně pro výsledný efekt celkem důležité. Ryan Gosling jako flegmouš a přesto vnímavý a citlivý Leland funguje skvěle, Don Cheadle v roli vězeňského učitele (a spisovatele) nezaostává, na Kevina Spaceyho jako Lelandova otce moc místa nezbylo. Pochválit zaslouží zejména Jena Malone, která je v roli sestry zabitého a zároveň přítelkyně vraha výtečná. Trochu mi vadila jen postava Allena Harrise, která je sice stěžejní, avšak dlouho zůstává nevýrazná a fádní. Výsledné dojmy mají několik podob. Viděl jsem skrývaný strach hlavní postavy z osamělosti a nezájmu, viděl jsem touhu konat přes všechna negativa dobro/zbavovat utrpení. Vražda se tak stala v momentě vykonání něčím osvícenějším, aniž by viník dokázal vidět zvrácenost, nevratnost a zbytečnost vlastního zkratovitého činu. A taky skutečný smutek. (03.02.2008)

Až do samotného záveru som si myslel, že to bude slušne priemerný film, lenže finále prinieslo rozuzlenie v štýle Sokrata: Viem, že nič neviem. Akože celý čas sa pýtame prečo? Všetci sa pýtajú prečo a kde ostala odpoveď? V tých rádoby filozofických žvástoch? Pokiaľ tu ale ide o ospravedlnenie vraždy z nejkých morálnyc princípov, tak to si môžu strčiť, išli na to úplne komplikovaným spôsobom, no vo výsledku sa im to vôbec nepodarilo. Film je zdanlivo intelektuálny, ale v skutočnosti nenesie nič múdre a už vôbec nie v kamennej držke Goslinga. (18.06.2023)

Namiesto toho, aby som bol zasiahnutý po emocionálnej stránke, rozbolela ma z tých hlbokých, ťažkých myšlienok, ktoré hrajú v tomto snímku prvé "husle" - hlava. "Neuveriteľný" záver ma zaskočil, alebo dokonca možno aj trošku sklamal, než príjemne šokoval. Lelandov svet som si nijak mimoriadne neužil, no je možné, že je to najmä moja chyba. (14.03.2015)