Nočná mora

Do toho filmu jsem se zamiloval už po zhlédnutí jeho traileru a divácká očekávání ještě umocnila informace o tom, že tvůrci "této intenzivní audiovizuální jízdy varují před zvukovými a stroboskopickými efekty, ale zároveň nabádají provozovatele kin, aby snímek promítali s maximální hlasitostí." Něco takového jsem si přece nemohl nechat ujít! Samotná projekce (na včerejším Otrlci v totálně natřískaném kině Aero) potom byla čistá radost - ten film je neuvěřitelně zábavný, vizuálně úchvatný, herecká představitelka hlavní role se mi strašně líbila - a stejně tak design příšerky, a kapitola sama pro sebe je dokonalý zvuk a GENIÁLNÍ soundtrack - při tanečních scénách jsem umíral v kině blahem a říkal si, že pokud existují filmy, jejichž kvality naplno vyniknou teprve na velkém plátně, tak u Noční můry to platí kvůli zvuku - teprve v podání kvalitní kinosálové zvukové aparatury je možné si tento film užít naplno (vidět ho někde na notebooku by automaticky znamenalo ochudit se minimálně o polovinu dojmu). A pro samotný závěr filmu a jeho finální záběr nenacházím trefnější slova než velká radost a nádhera - Noční můra je velká libovka nejen pro všechny fandy taneční hudby, a osobně doufám, že jsem tento film neviděl naposledy - za mě bezvýhradné nadšení a divácký zážitek roku. Stránka filmu na Facebooku zde. P. S. Dodatečně jsem si uvědomil, že se jménem režiséra jsem se poprvé setkal už před 6 lety, kdy v r. 2010 natočil krátký film Painting reality, v němž auta rozjezdila 500 litrů barvy na asfaltu berlínské křižovatky Rosenthaler Platz. UPDATE 06. 05. 2018 - Na podruhé už se mi to tak nelíbilo, především některé herecké výkony jsou dosti slabé. Carolyn Genzkow se mi naopak líbila hodně, a stejně tak soundtrack je prostě super, stejně jako celkový vizuál. Možná se jenom potvrdilo, že ten film mimo kino skutečně nefunguje - podruhé jsem ho viděl doma v televizi a prostě to už nebylo ono. (13.03.2016)

Přesně v tomto bodě pro mě začíná nová dimenze moderních hororů. Do tohohle jsem šla opravdu po hlavě a ani se neobtěžovala dívat na trailer, jen mě zkrátka lákal ulítlý popis, který by mi mohl poskytnout ve Varech alespoň jeden mindfuck zážitek. Samozřejmě rozpaky byly, už jen kvůli zemi původu a onomu divnému příběhu. Mrzí mě jen, že jsem nebyla na půlnoční projekci opravdu nabitá energií a únava mi působila mírně nestřízlivý stav, pokud ale u tohoto filmu usnete, máte jistotu, že vás za chvíli probudí menší infarkt. Der Nachtmahr je pro mě každopádně od doby It Follows nejlepším hororem za poslední rok. To, co předvedl AKIZ jste prostě ještě nikde nikdy neviděli. On nám přinesl novou podobu hororu, která nabízí neskutečně kontroverzní zážitek, o který se stará hlavně ohlušující elektronická hudba a stroboskopové blikání, které vám vypaluje sítnice. Už ta první věta o tom, že film by neměli sledovat osoby s epilepsií mě trošku vyděsila, ale spíše jsem ji pokládala za vtip. Žádný vtip to ovšem nebyl. I naprosto zdravý člověk je po tomto snímku psychicky, ale i fyzicky absolutně vyčerpán tím kvantem audiovizuálních efektů. V podstatě mi o příběh ani moc nešlo, i když s tím jsem neměla nejmenší problém. Největší aktrakcí je tady malé podivné stvoření, o kterém po celou stopáž nevíte, co by mohl být a obrovská spousta technických prosředků. Překvapilo i značné množství humoru, které jsem zpočátku vůbec nečekala, ale AKIZ ho dokázal redukovat tak výborně, že mu to spolknete i s navijákem. V tomto německém hororovém klenotu je opravdu cítit inspirace z děl Gaspara Noeho, což potvrdil i sám režisér na KVIFF talks, kde mi ještě víc otevřel oči a odhalil spoustu tajemství okolo tohoto nevšedního filmu, za kterým stojí třináct let tvrdé dřiny, psychického vyčerpání a dokonce i krajní chudoby. AKIZ se pro mě stává absolutně záhadnou a inspirativní osobou, která dokázala stvořit tak skvostně netradiční kinematografický zážitek ve velkém měřítku, jež mě při několika scénách donutil vyhrknout slzy strachem a žaludek se mi svíral jako na centrifuze. Šíleně prahnu po tom vidět tento snímek znovu, ale pokud si ho opravdu chcete užít, není jiná možnost než ho vidět v kině. Mně se naštěstí poštěstilo, ale ani tak jsem se ho nestihla dostatečně nabažit. Smekám klobouk a doufám, že slíbená trilogie pana Achima Bornhaka už je na cestě. Bezkonkurenčně největší zážitek na KVIFF 2016. (25.07.2016)

Rave film v2.0. Ve skutečnosti milé a citlivé dílo o zhmotněné distanci od odzicené společnosti rámované výsostnou agresivní formou bez jakéhokoli přešlapu. Nechat odpálit v průběhu filmu repráky je povinnost, stejně jako zlynčovat majitele kina, jenž odmítá uposlechnout výzvy autorů "Tento film by měl být puštěn NAHLAS." Od pořadatelů Festivalu otrlého diváka se však takových podpásovek netřeba bát. PS: je možná i interpretace, ve které dívka a její mazlíček strádají v okolí ohavného fialovovlasého žabího monstra, které chystá pozřít ze světa poslední zbytky dobra svým pohledem (13.03.2016)

Vôbec som nepočítal, že ma tento snímok nejako zvlášť zasiahne, no v konečnom dôsledku ide o milé prekvapenie. Nočná mora si ma dokázala získať predovšetkým svojou atmosférou, ktorá ma pohltila už hneď od začiatku. Dejová linka mohla prísť ešte s nejakým nápadom, to je pravda, no oceňujem aspoň ten pokus o "mindfuck". Nadpriemer. 75/100 (10.09.2018)

Sakra, tak těsné hodnocení jsem tu už dlouho neměl. Tak upřímně, vadí mi ty šílené střihy (co naštěstí nejsou celý film), nic pro epeleptiky, ti by z toho byly v háji ještě dlouho, toho techna je taky až moc a je dost otravné. Sice to vyvolává atmosféru těch pařeb mladých, ale... A hlavní herečka moc krásy nepobrala, ale mě se nikdy Němky moc nelíbily. Jenže ten bizarní příběh mi sedl. Holka chodí s kamarádkami na pařby, hodně tančí, chlastá, kamarádka si občas něco šlehne (hlavní hrdinku jsem tam fetovat vůbec neviděl). No a pak se vrátí domů a má pocit, že tam viděla nějakou příšeru. Začne chodit k psychiatrovi, ten jí poradí, ať se přesvědčí, že (ne)existuje, což taky udělá. A pak se z toho stane E.T. Nuže, nevím, jestli to v sobě má nějaké artové hodnoty, já tam žádné nenašel. Já si to prostě pojal jako příběh o tom, že holku pronásleduje nějaká potvora, jenže se s ní blíž seznámí a zjistí, že ta potvora není zlá a že ti dva mají něco společného (kdo viděl E.T.ho, možná tuší) a pak tu vlastně jde o to jejich podivné přátelství, ačkoli jejím kamarádem je nějaká příšera (upřímně, určitě mi přišla hnusná míň, než ten blb s fialovýma vlasama, to byla pro mě noční můra). A vzhledem k tomu, že filmy z Německa jsou většinou nudné nebo špatné, tak to tu nadhodnotím a dám slabé 4*. Pokud můj komentář někoho motivuje, aby se na to podíval, tak zmiňuji, že já film nebral jako techno drogovou jízdu, ale jako film o strachu a později podivném přátelství s nějakou příšerou, co vlastně nebyla zlá. Taky v tom je možná pocta E.T.mu, který se možná pan režisér AKIZ oblíbil jako dítě, ale to jenom odhaduju. (12.08.2018)