Kilo Dva Bravo

Až dodneška jsem si myslel, že si Ryan dělal prdel, ale jak to tak vypadá, tak Ernest Goodbody nejen že vyhrál válku, ale patrně se následně stal za odměnu instruktorem britských výsadkářů. Mnozí z nich však svého mentora dalece předčili, pročež se místo metody lstivých Afghánců dočkáme ukázky jiné, neméně brilantní vojenské taktiky, a to tradičního ruského způsobu likvidace minového pole. Když totiž jeden z mamlasů ve zbrani nastoupí na minu, nenapadne ty ostatní nic lepšího, než se kolem něj seběhnout snad z půlky Hindúkuše, a zuřivě okolo dupat jako stádo epileptických bizonů. Výsledkem pak nepřekvapivě není nic jiného, než minimalizace i několika dalších členů roty (chtělo by se říci, že patrně sedmé, ovšem to by i ona trojice Chaudard, Pithivier a Tassin vedle našich Kajakářů nesměla působit jako Kuffenbachovo komando křížené s Adeptes Astartes). No, prdel je to, jak zde již ostatně výstižně popsal pan verbal, vskutku náramná, zejména nekonvenční technika průchodu minovým polem (kterou bychom mohli pracovně nazvat např. „vypoulený králík“) v podání posledního celistvého medika pobaví a v mé osobní filmové dementbázi zdatně konkuruje i tulenímu zdolávání afghánských svahů. Bohužel v poslední třetině stopáže si protagonisté řekli, že víření končetinami již bylo dost, a že budou tedy místo střepin raději za neustálého tlachání chytat bronz. No prostě zčistajasna nuda k ukousání. O to víc ovšem uzemní závěrečný kiling džouk, když se dozvíme, že naši minolovkové za svou heroickou odvahu projevenou tváří v tvář zdravému rozumu a extrémnímu nasazení (tj. až do roztrhání těla) obdrželi metály… (03.06.2016)

„BOLEST ZNAMENÁ, ŽE SEŠ NAŽIVU!“… /// Byla to služba jako každá jiná. Život na vodloučeným stanovišti u přehrady Kajaki, moc pozdvižení neskýtá. Vobčas zatoulanej pes, někdy zaskočej na „střelby“ čmoudové. A tak si tihle Briti udělaj pakárnu sami. Zalezou do minovýho pole a snažej se nepochcípat. A my můžeme bejt při tom! Z pár jich chčije krev, z několika koukaj kůstky a někdo se vrátí domů pěkně vopálenej. Sledujeme paniku, skučení, kamarádskou pomoc atd., a společně čekáme na pomoc z hůry (ne ON, vrtulník vole…). No… je to podle skutečnosti. Co dodat? Snad jen, že takovou dobu vyprávět vo monotónním utrpení, může akorát masochista. Snažej se vytvořit drama jako na divadle (Birdman by čuměl!), páč nevelká skupinka chlapců je rozjebaná na nevelkým prostoru a čeká a čeká… a dělá to, co asi tak lidi v minovým poli dělaj. VYDRŽ, DOSTANEME TĚ ODSUĎ! – ale jak dlouho tohle může bavit? Správně. Pak už nemá čím! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Chystám se do minovýho pole a nevím, jak se správně (podle předpisu) trpí. 3.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (25.06.2015)

„Každopádně, kde je nepřátelská linie?“ - „Linie? Jasně. Ta je tady všude, chlape. Taliboš sem nahoru vystrčil rypák. My ho zahnali zpátky do díry.“ A v jedné takové „díře“ se brzy ocitnou naši hrdinové, a dostat se odsud kompletní bude jen pro vyvolené…Absurdní, přesto skutečný? Osvětová podívaná pro ty, kteří žehrají na „velká“ zpoždění Českých drah…ale k filmu. Prvních 30 minut se vlastně nic naděje a divák se jen dívá na to, jak se banda „myslitelů“ fláká na sluníčku a musí se prát s takovými nepřáteli jako jsou nuda, klid, rutina. Ale pak někoho napadne, že procházka v zaminované oblasti bez jediné(!) hledačky min je to pravé zpestření, a po jednom špatném našlápnutí začne ta správná zábava…Film je frustrující, paradoxní (SSSR totiž v touze vyhrát studenou válku hodně předvídal a geniálně se dovtípil, jak ty imperialisty jednou překvapit…ehm), nechybí mu napětí (ačkoliv otázkou u něj není „jestli“, ale „kdo další“) a silné emocionální momenty. A dobře si u toho uvědomíte, jak je lidské tělo vlastně strašně chatrné. Za mě to budou slušné 4*. (19.12.2021)

Britský nezávislý válečný film, popisující tragické události ze 6.9. 2006 u přehrady Kajaki v Afghánistánu, v provincii Hílmand okupované Talibanem...události, které se později staly známé jako " minové pole v Kajaki ". První dvacetiminutovka působí sice zatuchle a pomale, a popisuje jen další nudný den britských vojáků, ale obrat nastává, když tříčlenná hlídka sestoupí při rutinní hlídce do suchého koryta...tragické chvíle lavinově postihnou i další vojáky a pak už film z minového pole nepustí ani mě, ani nikoho dalšího. Oceňuji, že si tenhle dramatický snímek vystačil zcela bez hudby, navíc s neznámými herci, ale rozhodovat to já....hrdinnej metál by si zasloužil jen zdravotník Tug. (18.06.2015)

„Asi jsme v minovém poli, seržante.“ „A jak to víte?“ „No, než jsme sem přišli, jsem si jist, že jsem měl obě nohy.“ Tak tohle byla snad ta nejlepší komedie, jakou jsem za posledních pár let viděl. Neskutečné. Netuším, jestli se to takto opravdu odehrálo, nebo to zkurvili při vizualizaci, ale pokud má Anglie fuckt až takto vycvičené paragány, divím se, že ji ještě neanektoval třeba Island. Partička naprosto neuvěřitelných lopat, jejichž souhrné IQ téměř atakuje počet písmen ve slově „Commonwealth“, narazí během té spravedlivé, obranné války v Afganistanu na zaminovanou oblast. A dál si jen představte něco, co směle dýchá na záda mamlasům ze Sentropé v dalším, ukrutně vtipném pokračování s názvem Četník a minové pole. Jakmile bouchne první kokot, okamžitě začnou ostatní myslivny hrát panáka a soutěžit o osobák v počtu amputací, dokud nezdecimují celou četu, za což jsou posléze prohlášeni za hrdiny a vyznamenáni královnou Řádem svatého Downa. Naprosto famózní a neotřelá vojenská taktika, nechat Taliban uřehtat se xmrti! Patrně to nebylo záměrem, nicméně já se už opravdu dlouho takhle upřímně nenasmál. Naprosto jednoznačné „vinné potěšení“, které vřele doporučuji všem, co se nebojí o bezpečí Evropy a baví je sledovat, jak těžce mentálně postižení papají jogurt ne zrovna k tomu určenými tělesnými otvory. (26.06.2015)