Zlaté pobřeží

Je to fakt špatný. Souhlasím s jednoznačnou inspirací Malickem, ale jako by tam chyběla ta vnitřní myšlenka právě pro něj tak charakteristická, takže zůstal jen okatý vizuál ( za to ta 1 hvězda s odřenýma ušima). Asi bych ocenil i snahu o modernější hudební podkres, kdyby nebyl tak hnusnej a nepůsobil jako pěst na oko. Chápu, že to byl nízkorozpočťák, ale když vám tam v akční dobývací scéně běhá všeho všudy 10 lidí, tak je to maximálně úsměvný, vlastně ani to ne. Docela zajímavý pohled na téma otroctví se tak změnil v utrpení, který sem už pěkně dlouho nezažil. O poslední půl hodině raději ani mluvit nebudu, nebo bych musel strhnout i tu poslední hvězdu. (19.07.2015)

Kolonialistické eurouměníčko, které sice zaujme solidní výpravou a scénografií, ale jinak je k připosrání průměrné a předvídatelné. Za banální rozpravou o zlých dánských otrokářích, v níž jsou afričtí domorodci odsouzení do role němých statistů, se skrývá nebezpečná druhá rovina o dobrém bílém muži - mesiášovi, kde původní obyvatelé plní opět stereotypní funkci šlechetných divochů. Závěrečný záběr je v tomhle příznačný: temné anonymní siluety černochů, o nichž se za celou dobu nedozvíme vůbec nic, a veprostřed hrdina-běloch, kterému je vzdávaná pocta, navíc prostřednictvím křesťanské (tudíž importované) symboliky. Humus. (09.07.2015)

Jako první mě napadlo to co Traffica. Jenže pak si říkám, proč by vlastně běloch nemohl být hrdina? Co když v tomhle konkrétním případu se skutečně objevil "bílý mesiáš"? Je to tak nepředstavitelné? Film kontrast bílého hrdiny a černochů neustále připomíná, statičnost černochů hnaná do extrému odráží pohled člověka, který za něco bojuje z přesvědčení, i když vzhledem k svojí "vrozené" odlišnosti do problému vlastně ani nepronikl. To, jak jsou černoši zobrazení jako pasivní objekt bez projevené vůle, ještě zesiluje odhodlání hrdiny, který černou kulturu nezná a bojuje o princip. Jeho utrpení je pak výrazně fyzické, tudíž vzniká zajímavý kontrast boje nejasného ideálu (jehož hodnota oproti konvencím není potvrzena zázračným vyléčením) a konkrétního hmatatelného utrpení. Za mě působivé. (10.07.2015)

Tak strašně naivní pošilhávání po Malickovi / Herzogovi, že i ten implicitní rasismus spíš rozesmívá. Badalamentiho sebe-vykrádání působivé, obraz spíš pokulhává, poslední třetina, kde hrdina, Kristus / Marlow / renesanční člověk zakládá katedru alternativního divadla, už vysloveně k smíchu. #kviff2015 (10.07.2015)

Zlaté pobřeží je řemeslně skvěle natočené. Jeho hypnotická forma a geniální soundtrack úžasně souzní a doplňují myšlenky a emoce odehrávající se v hlavním hrdinovi. Film se spolu s ním propadá do horečnatého afrického snu, sleduje jeho blouznění a točení ve spirále, která představuje důležitý opakující se symbol. Záměrně se otírá o hranici kýče a občas vstupuje i za ní. Jedno se mu podařilo dokonale: ve stylu té nejčistší mimesis vystihnout podstatu koloniálního romantismu a s ním neoddělitelně spojeného romantického rasismu. Bohužel, bez toho, aby jej jakkoli relativizoval či aktualizoval. Evropští kolonisté jsou aktivními hybateli, subjekty. Domorodí Afričané jsou pasivními objekty v pozadí, občas záměrně opticky splývajícími v černý dav. Evropané mají charakter, jsou buď padouchy nebo idealisty věřícími v lepší svět a spravedlnost. Afričané jsou mlčícími stíny a až na pár výjimek ani nemají jména. V centru stále aktuálního a stále bolestivého příběhu bezpráví, příběhu o kolonialismu a otroctví, opět stojí bílý muž. Černí domorodci jsou ušlechtilými divochy mysticky propojenými s přírodou, která fascinuje a děsí. Kamera onanisticky zabírá atavistické aspekty jejich života, tance, rituály, nesrozumitelná gesta a řeč. Tohle všechno je esence toho, jak byli černí Afričané vzdělanými Evropany vnímáni v první polovině 19. století a jako studie tohoto myšlenkového a emocionálního vyladění Zlaté pobřeží funguje geniálně. Když jsem v kině přistoupila na tuto hru, očekávala jsem ale, že se mi dostane nějakého zvratu, který celou tuto konstrukci nakonec nabourá a posune někam, kam by ve 21. století být posunuta měla. Ale to se nestalo a je to špatně. Možná to měl udělat sám divák? Těžko říct. Naše dnešní společnost ale bohužel stále ještě není ve stavu, aby bylo běžné být takové reflexe schopen. Ačkoli je formální stránka filmu takřka mistrovská, jeho obsah mě hluboce zklamal: nemá přesah a romantický rasismus, který by měl být dávno mrtvý, v podstatě oživuje a glorifikuje. (16.07.2015)