Zlaté pobřeží

Waw! Už podľa popisu to znelo veľmi lákavo, a filmový zážitok bol napokon ešte o úroveň vyššie ako samotné očakávania. Priznám sa, že som ani len netušil, že by mali Dáni nejaké kolónie v rámci Afriky (konkrétne na území dnešnej Ghany), takže už tento fakt bol pre mňa prekvapujúci. Príbeh z exotického prostredia mal trochu slabší úvod, ale potom sa to postupne rozbehlo a začalo sa diať kopu vecí. Film sledujeme prakticky prostredníctvom jedinej postavy - očami idealistického humanistu Wulffa, s ktorým musí človek jednoducho sympatizovať. Keď už to všetko vyzeralo, že sa príbeh blíži k priamočiaremu koncu, tak tesne pred záverom prišiel náhly zlomový moment, ktorý zmenil úplne všetko... Možno očakávané, ale predsa len silné kafé! Každopádne, dobrá práca z dánskej produkcie. (02.05.2019)

Můj poslední film na letošním festivalu pro mě byl spíše nevyužitým kouskem. Zpracovává se zde zajímavé téma, které bohužel není až tak dobře natočené. To co se mi hodně líbilo byl výkon Jakoba Oftebra, do jehož role jsem se dokázal vžít a díky němu mě film zaujal. Jinak byl film dost předvídatelný, místy zdlouhavý a nudný. Za osobní mínus přidávám i místy zvláštní soundtrack, u kterého jsem si nebyl jistý jestli do filmu opravdu má patřit. Jako celek to ale relativně funguje a neurazí. Nicméně pořád mám pocit, že se z toho dalo vyždímat víc. KVIFF 2015 (11.07.2015)

Kolonialistické eurouměníčko, které sice zaujme solidní výpravou a scénografií, ale jinak je k připosrání průměrné a předvídatelné. Za banální rozpravou o zlých dánských otrokářích, v níž jsou afričtí domorodci odsouzení do role němých statistů, se skrývá nebezpečná druhá rovina o dobrém bílém muži - mesiášovi, kde původní obyvatelé plní opět stereotypní funkci šlechetných divochů. Závěrečný záběr je v tomhle příznačný: temné anonymní siluety černochů, o nichž se za celou dobu nedozvíme vůbec nic, a veprostřed hrdina-běloch, kterému je vzdávaná pocta, navíc prostřednictvím křesťanské (tudíž importované) symboliky. Humus. (09.07.2015)

Je to fakt špatný. Souhlasím s jednoznačnou inspirací Malickem, ale jako by tam chyběla ta vnitřní myšlenka právě pro něj tak charakteristická, takže zůstal jen okatý vizuál ( za to ta 1 hvězda s odřenýma ušima). Asi bych ocenil i snahu o modernější hudební podkres, kdyby nebyl tak hnusnej a nepůsobil jako pěst na oko. Chápu, že to byl nízkorozpočťák, ale když vám tam v akční dobývací scéně běhá všeho všudy 10 lidí, tak je to maximálně úsměvný, vlastně ani to ne. Docela zajímavý pohled na téma otroctví se tak změnil v utrpení, který sem už pěkně dlouho nezažil. O poslední půl hodině raději ani mluvit nebudu, nebo bych musel strhnout i tu poslední hvězdu. (19.07.2015)

Na Zlaté pobřeží jsem rovnou šel jako na hypnotický film a v tomhle ohledu mě nezklamal, a nemyslím to škodolibě. Tropický prales je nasnímám vizuálně vtahujícím způsobem, k tomu podkres typické Badalamentiho hudby.. Za tím ovšem pokulhává poněkud plochý a očekávatelný příběh, a nakonec hlavní postava k neuvěření, ale já holt mám problém s hrdiny, kteří jsou v důsledku své sociální bubliny naivní sebedestruktivním způsobem. (17.08.2015)