Jazva

Papalášská kolona aut projíždí lesem, rozhoduje se o umístění nové chemičky. V kanceláři je potom územní plán už bez problému schválen, možná i díky zorganizovanému davu před okny. Lokalita je, ale vybrána velmi nešťastně. Přitom stačilo situovat fabriku o pár kilometrů dál, kde je krajina zdevastovaná a neobydlená, jenže ta oblast už patří do jiného vojvodství (kraje). Tady je kvůli rozsáhlé stavbě potřeba nejen vykácet 200 let starý les, ale i provést demolici desítek domků. Obyvatelé městečka jsou nespokojeni, cítí se podvedeni. Výstavbu kolosu má na starosti ředitel Bednarz, který se úkolu s nadšením a socialistickými ideály ujímá ..aby o obojí přišel. Film působí chvílemi dojmem dokumentu, schůzuje se, staví se, mává se z tribun a slavnostně se přestřihávají pásky, ale především je tady člověk, jednotlivec jeho nadšení, rozčarování, zklamání. „ Cítíte se vinný? – Ne. A to je to nejhorší. Jenom hloupý“. „Jizva“ není průměrný nebo nepovedený film, jak by se z mého hodnocení mohlo zdát, chyba je na mé straně, nemám stále k budovatelským filmům náležitý odstup. (26.04.2006)

Film ma hneď na začiatku chytil. Kieslowski ihneď nastoluje východziu situáciu a všetky možné konflikty, ktoré z nej vyplynú. Nespokojnosť domáceho obyvateľstva, nepríjemní a neústupní nadriadení hlavného hrdinu, jeho domáce zázemie. Prvú polovicu tak sledujeme priamy ťah na bránku. V tej druhej som však zrazu začal v deji tápať, akoby sa ani nikam poriadne nehýbal, akoby si filmári pred záverečným útokom iba zdĺhavo medzi sebou prihrávali loptu a čakali, kedy vystreliť. Gól v závere nakoniec padne, Stefan sa nejako rozhodne a myslím, že sa rozhodol správne. Kieslowski sa okrem observácie situácie doby a jej neduhov (je ale ťažko povedať, či majú miestni pravdu odhliadnuc od toho, aké majú práva) dotkne aj témy vzdelávania v Poľsku. Roboši v továrni majú po stovkách nedokončené základné vzdelanie a ten zvyšok nedokončené stredné. Možno je však neskoršie režijné tápanie iba umeleckým zámerom priblíženia schizofrennej situácie hlavnej postavy. (22.11.2015)

Nesúhlasím s tým, že toto má byť nejaké Kieslowského "béčko" (ako ho aj sám vnímal). Je to síce pozostatok jeho rannej dokumentaristickej tvorby, "naokresaný kameň" éry socializmu, nemá to masovo pútavú formu. Ale napriek všetkému práve preto sa mi Jazva páči, pretože do danej problematiky absolútne sedí tá šeď, špina a spomínaný civilný dokumentaristický štýl. Nielen ako zachytenie doby a jednej udalosti ale ako nadčasový snímok, ktorého hlavná filozofia a myšlienka pretrváva dodnes. Hlavná postava bola typicky "kieslowski" psychologicky presná, výborne zahraná a mala hĺbku. Kieslowski skrátka u mňa opäť nepodliezol laťku nadpriemeru... (12.05.2010)

První hraný film Kieslowského si určitě nezaslouží příkrý odsudek, kterému ho podrobili předkomentátoři. Deziluze z iluzí v sedmdesátých letech nejen v Polsku už nebylo možné ignorovat. Ideová intoxikace na druhé straně však stále zůstávala silná natolik, že se stále věřilo více na chyby jedinců a sofistikované pochyby o systému téměř neexistovaly. Vznikla tak doslova galerie dodnes zajímavých děl (OBŽALOVANÝ, PRÉMIE, SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, svým způsobem i GOOD BYE, LENINE, JEDEN DEN IVANA DĚNISOVIČE, VE VYŠŠÍM ZÁJMU, atd.) zrcadlící tragédii idealistických jedinců vycházejících ze shora popsané premisy. Prvky dokumentárního filmu, kterému se předtím tehdy třicátnický autor věnoval, dílu rozhodně neublížily. Pieczkův výkon v hlavní roli je nadprůměrný a v každém ohledu zvládnutý stejně jako Stuhrův nomenklaturní slizoun. Smysl, ale i přitažlivost nadprůměrného filmu tak stojí a padá s odpovědí na otázku, zda je nebo není přínosné dozvědět se podrobnosti o krachu sovětizačního pokusu v Polsku či ne. Aniž bych chtěl vnucovat svou odpověď, dodávám jedno: Cum duae faciunt idem, non est idem. (28.08.2007)

Přes rovné a vysoké stromy nevidí křivý les. Psychologické drámo o budování lepší životní úrovně pomocí fabriky, paneláku, tenisových kurtů či divadla. Staré křivdy jsou zavaleny tunami hlíny a světlá budoucnost v šedivém marasmu je stále ještě viditelná. A i když do všeho jdeme s myšlenkou "na věčné časy", i světlo se nakonec změní v tmu. Na svou dobu odvážný snímek s výborně laděním hudebním doprovodem, který bych nazval...znepokojujícím. (03.04.2016)