Pravidlá muštárne

Hold režiséru a scenáristovi (tedy díky Johne Irwingu, že jsi napsal lepší scénář než je tvůj román!), který vytvořil takové obdivuhodné dílko z tak příšerné "americké" knihy. Film se najednou z roztáhlé dějové fresky přetvořil v minimalistické dílko, kde místo dvaceti keců hrajou herci, krajina, hudba a jistě pan režisér. Naštěstí. (19.11.2004)

Že Pravidla Moštárny jsou spolu s Gilbertem Grapem dva nejlepší Hallströmovy filmy je nad slunce jasné, ovšem zvolit jen jeden by byl pro mě nadlidský úkol. Oba jsou zatraceně citlivé a dojemné snímky a u obou jsme mohli být svědky dvou výborných hereckých výkonů, který zde však byl konečně po zásluze proměněn v oscara. Avšak je nutno podnotknout, že nemalou zásluhu na oblíbenosti Michaela Caine jako doktora Larcha má jednoduše ona scénářem předepsaná postava... Film tedy jako něžný doják, který "zabolí" i pohladí, funguje dokonale, od prvních záběrů sirotčince, přes poslední slova pana Rose "Ain't that right?" až po opětovný návrat k dětem, ale přesto mi právě tento přímočarý "lov" diváckých emocí brání udělit aspoň pomyslné procento navíc, které by hodnocení převážilo na stranu pěti hvězdiček. 9/10 (24.04.2008)

Teda ... to byla ale doba, co? Pravidla nejen moštárny se porušovala a nikdo se nad tím nijak zvlášť nevzrušoval. Ikdyž! Vzrušení tam přece jen bylo a jaké. Některé předvídatelné a zcela předpokládané a některé dost šokující. Film to byl jinak vážně milý, pomalu plynoucí, žádný zmatek a tak. Drama se konalo ryze v srdcích zúčastněných, kdy každé z nich svádělo svůj vlastní boj. Byla tam i jedna velmi dojemná chvíle, když si malý a zvídavý Fazy "konečně našel svou rodinu". Jediné co mi na filmu vadilo bylo obsazení Tobeyho. Jako pavouk byl fajn, ale já si na něj nemůžu zvyknout v tak jemném a citlivém dramatu. Zato Michael Caine zahrál svou roli lékaře, koketujícího s éterem, opravdu skvěle. 3,5* (28.04.2014)

Velmi příjemný romantický film, který pohladí po duši. Tobey Maguire a Charlize Theron je dvojka k pohledání. Film mi trochu připomíná Pýchu a předsudek, dýchl na mě stejnou atmosférou, Pravidla moštárny ve mě však zanechaly o něco více. Prostředí jablečného sadu je nádherné, takový jednou mít... Příběh byl zajímavý jak v sirotčinci, tak i v sadu. Každé prostředí mělo svého hrdinu (Caine, Maguire) a oběma představitelům to hrálo jako po másle. Jde o jeden z filmů, který by si zastánci romantiky (a nejen ti) neměli nechat ujít. (10.03.2007)

Nablýskaný a vyleštený Miramax so všetkým, čo k tomu patrí. Čiže aj s tými negatívami. Hallstrom má aj lepšie filmy, tak sa trochu čudujem, že týmto získal najväčší ohlas. Na druhý krát ma to chytilo o niečo viac, ale stále platí, že na rodinkára Hallstroma sa jedná o jeho štandard. V jeho prípade to znamená však v Hollywoode vysoký nadpriemer. On totiž chytí za srdce aj vtedy, ak ho aj náhodou nemáte. (15.07.2009)