Lili Marleen

Hlavní slabiny vidím dvě: Prvoplánové používání laciných hudebních podkresů v mnohých chvílích (čímž nemyslím titulní píseň - i když i ta začně lézt po dvacáté poněkud na nervy :o) a dosti chaotickou střihovou skladbu. Také si příliš nepotrpím na Fassbinderovu/kameramanovu zálibu v zoomování - ale to je asi třeba brát jako otázku dobové módy. Je nutné ocenit pečlivé kostýmy a výpravu, a herecké výkony většiny zúčastněných (v drtivé většině jde ostatně o osvědčenou starou fassbinderovskou partu). (20.09.2007)

Zhlédnuto v německém znění s anglickými titulky (bohužel zcela příšernými). Ačkoli se považuji za Fassbinderova fandu, tato melodramatická koprodukční podívaná z jeho pozdního tvůrčího období se mi bohužel příliš nelíbila. Totéž už naštěstí nemohu říct o titulní písni, která zde opakovaně zazní (a která nejvíce proslavila německou šansoniérku Lale Andersen, na jejíž autobiografii Der Himmel hat viele Farben je tento film volně založen) - je to skvělá píseň s neoddiskutovatelným historickým významem. Dějová linka sledující vývoj lásky mezi zpěvačkou Willie a švýcarským židovským skladatelem Robertem Mendelssonem je zde filmařsky zpracována stylem, k němuž jsem si nenašel cestu, a po většinu doby sledování tohoto snímku jsem se docela nudil, nemohu jít proto nad 3*, ačkoli jsou v tomto filmu skoro jistě přítomny i momenty silně nadprůměrné. Kamerou i atmosférou mi "Lili Marleen" trochu připomněla jiný film ze stejného období, a sice "Kabaret" Boba Fosseho - ten však mému diváckému vkusu, přiznám se, konvenoval o poznání více. A stejně tak jsem toho názoru, že jsem již viděl lepší filmy, které rozvíjí téma umělcova svědomí a otázky morálního ospravedlnění tvorby posvěcené přízní odsouzeníhodného politického režimu. (03.09.2012)

Reiner Werner Fassbinder, v podstatě stěžejní persona nové vlny německé kinematografie, za svůj velice krátký život, a ještě kratší časový interval své kariéry, natočil nespočet snímků (ať již více či méně kvalitních), za což se mu musí smeknout das hütchen – no a Lili Marleen želbohu spadá do té druhé kategorie.... (12.08.2020)

Přespáno v lednu 2020. Lili Marleen je melodramatem v cynickém rozpoložení barevného hemžení. Film je sice založen na realitě německé zpěvačky Lale Andersen a švýcarského skladatele Rolfa Liebermanna (byť tehdy ještě skladatelem nebyl), ale žije si svým vlastním životem dle ideového přesvědčení Rainera Wernera Fassbindera. Přehlídka je bohatě kašírovaná, vychutnává si rozpolcenost doby, stavů i pocitů a sarkasticky se pochechtává nad zdánlivou nepřízní osudu. Ale ani přímé kontrasty nedokáží vyvolat niternou rozervanost, nebo beznaděj, atmosféra se blíží nostalgické vzpomínce a samovolnému dráždění morálky společnosti, vždyť nenaplněnost vlastní lásky není způsobena děsem a zkázou historických přelomových událostí druhé světové války, ale třídními rozdíly a buržoazní povýšeností. Hlavní postavou barevnými pentlemi zdobeného melodramatu je Willie (velmi zajímavá Hanna Schygulla), kabaretní zpěvačka nevalné úrovně. Osud má ale své zvrácené vrtochy a zahrne jí slávou po unylejším přezpívání německé písně. Motivací je spokojený život a láska, v jejímž jméně trpí dobrovolně každý romantický idealista. Hlavní mužskou postavou je zde Robert Mendelsson (příjemný Giancarlo Giannini), mladý curyšský pianista židovského původu z buržoazního prostředí. Láska a hrdinství jdou životem ruku v ruce a touží po své svobodné volbě, leč doba a nejbližší okolí mají odlišné představy. Výraznou postavou je Hugo Taschner (příjemný Hark Bohm), německý pianista, utvářející s Willie dobové populární umělecké duo, byť prodávaným produktem byla pouze píseň Lili Marleen. Důležitou postavou je Roman Henkel (zajímavý Karl-Heinz von Hassel), sám vedoucí říšské kulturní komise. Niterné toužení musí pečlivě umetat cestičku na vrchol slávy atraktivní německé zpěvačce. Z dalších rolí: Robertův třídně, vlastenecky a humanitně uvědomělý otec David Mendelsson (Mel Ferrer), Henkelův humánnější pobočník Joachim von Strehlow (Erik Schumann), Robertův švýcarský kamarád a významný člen protinacistického odboje Aaron Nolte (Gottfried John), k prvnímu výstupu svolný mnichovský kabaretiér Michael Prosel (Willy Harlander), mnichovský kontakt švýcarského odboje Anna Lederer (Karin Baal), Robertovou rodinou prosazovaná příhodnější snoubenka Miriam (Christine Kaufmann), berlínský kontakt odboje Heinrich Drewitz (Udo Kier), šéf gestapa Christoph Kauffmann (Roger Fritz), rozverný Annin syn Edgar Bernt (Rainer Will), spolehlivě hlídající gestapák Emil Blonsky (Raúl Gimenez), či samotný šéf německého odporu Günther Weissenborn (sám režisér Rainer Werner Fassbinder). Film Lili Marleen je pouze melodramatem sarkastického vyznání. Smyslné, barevné a zářivé, ale zdaleka nepatří k tomu nejlepšímu z filmových výtvorů německého provokujícího exhibicionisty. (28.11.2009)

Lehce pompézní, strojené, schematické, umělé, kýčoidní a ještě k tomu v angličtině. To se moc nedá... 1) 36letý Rainer Werner Fassbinder (scénář, režie, malá role) si vždycky dělal vše po svém. Není tomu jinak ani v tomto melodramatickém žánrově neuchopitelném úmyslně kýčovitém snímku._____ 2) Vadilo mi nadužívání záběrů vojáků poslouchajících Lilli Marleen._____ 3) Na snímku je znát omezený rozpočet._____ 4) Pěkný je 26letý Reiner Will (Bernt)._____ 5) Podle titulků vznikl film v roce 1980._____ 6) Nejslavnější válečná píseň všech dob v podání Lale Andersenové bořila, řečeno dnešním slovníkem, rekordy všech hitparád a stala se symbolem německých i spojeneckých (!) vojáků za druhé světové války. Mimořádně zajímavá stránka nabízí kromě mnoha informací asi 18 zvukových verzí v různých jazycích z válečné doby. _____ 7) Vor der Kaserne / Vor dem großen Tor / Stand eine Laterne / Und steht sie noch davor / So woll'n wir uns da wieder seh'n / Bei der Laterne wollen wir steh'n / Wie einst Lili Marleen. (26.06.2018)