Sherlock: Ohavná nevesta

Tři díly první řady byly vskutku originální, svěží a inventivní. Náhle však nápady došly, pak ještě víc a začalo se vatit, nadstavovat a vymýšlet popkulturní pičoviny, ze kterých si Ártý Onan, t.č. šest stop pod zemí, určitě pomačkal pohřební kvádro vzteklým otáčením. Poté ale došla i vata a pičoviny a nadešel čas sáhnout po kokainu. Tudíž se to, co tak nadějně začíná jako fajnové dobové retro, záhy zvrhne v kokotsky užvaněné Halušky Šerloka Holmse, které se začínají nápadně blížit k narkáčským fantasmagoriím Geje Ryčího, a já už jsem jen zvědav, ve kterém díle se objeví čínští kataristé, Džek Rozkuřovač, Lejdygaga a zjistí se, že Moriarty je celou dobu ufon. Ani pár zdařilých filmařských fines, ani charismatický Benedikt Okurkáč, ani sladce infantilní Hobit tuhle intenzivní pernikiádu a vaření z hoven tentokrát už nevytrhli. (22.01.2016)

Pochopitelně, že všichni (včetně mě) chtěli vidět "nového Sherlocka" jako "starého Sherlocka"... o to větší provar pak je, když dojdete k závěru, že nejlíp to o nějakých pár týdnů později rozsekl Deadpool, když si dělal legraci z "breaking fourth wall within breaking fourth wall", což dělá nějakých šestnáct zdí;) Podobný pocit jsem měl z Přízračné Nevěsty, která je jednoznačným důkazem, že tvůrci Sherlocka se někde mezi druhou a třetí sérií stali naprosto ztracenými onanisty, kteří už samou zpovykaností "nevědí, co by". Takže abych se zbytečně nezdržoval - precizní výprava, očekávaný dobový feeling, a asi do poloviny přesně to, co bych očekával, a co se mi líbilo, byť tam nebylo nic navíc nad rámec "dalšího Doylea" (Arthura Conana, ne Raye). A pak se "něco stane", a začne se alegorizovat, dělat projekce, skákat do hlavy a z hlavy, a do hlavy v hlavě, a tak dále, a tak podobně, a pak se příběh zvrhne v ubohou sufražetskou agitku, na kterou můžete mít podezření asi od dvacáté minuty (od setkání s patologem), ale myslíte si, že takhle trapní snad tvůrci SHERLOCKA nemůžou být. Jenže ouha, můžou... Takže v konečném zúčtování i vděčné humory jako retardovaná Watsonova znaková řeč a manželské stěry působí spíš o to zoufaleji, než aby bavily. Čili promiňte, ale je to zklamání, a mám vážné obavy o další směřování celého fenoménu Sherlock by BBC. 50% (11.03.2016)

Čekal jsem od tohoto dílu hodně. Dostal jsem trochu něco jiného, než jsem původně myslel, ale i tak to bylo výborné. Bylo velice příjemné vidět knižní prvky od sira Arthura Conana Doyle (Watsonův revolver, výprava obou hrdinů na místo událostí a čekání na pachatele, atd), ačkoliv byl příběh zcela vymyšlen scénaristou. Hodnotím velice příznivě 9/10 (06.01.2016)

Psychedelický blábol, kde jsou sice hezké lokace a kamera, ale případ(-y), jež se tady řeší, jsou o ničem, Moriarty figurkou choré mysli, a všechno to špičkování mezi Watsonem a Sherlockem je vážně už na jakési gay hraně, a ne přátelské. Navíc ta inspirace Počátkem je až příliš a zbytečně zjevná. Kam se to hrabe na první dvě série. Ona už i ta třetí stála za prd. (03.01.2016)

Předem bych chtěl poděkovat České televizi za to, že mi tenhle díl Sherlocka umožnila vidět v tak krátkém časovém intervalu od premiéry. Opravdu, klobouk dolů. Rozdíl jednoho dne od premiéry na BBC je takový luxus, jaký nám dnes nabídne snad už jenom balíček serverů uložených v Severním Ledovém Oceánu na nějaké ropné plošině. No a co k samotnému dílu? Na to, že se odehrával ve většině času v 19. století, se mi opravdu moc líbil. Je vidět, že Benedict a Martin jsou dobří jako Sherlock a Watson snad za jakéhokoliv počasí a v jakékoliv době, protože i když příběh byl místy zbytečně moc překombinovanej, pořád se na něj hodně dobře koukalo. O to lepší, když jsem si to překombinování uvědomil až na samotném konci. V ten moment už se ta absurdita tak nějak přelousknout dala. Do té doby jsem si totiž neuvědomoval, že bych koukal na něco ve své podstatě absurdního a kombinujícího současnost a minulost. Spíše jsem to vnímal jako poctivou historickou detektivku. Misi tedy tento bonus pro diváky, podle mě, splnil. (03.01.2016)