Anihilace

Film v mnoha ohledech podobný snímku Ex Machina, ale Annihilation ve mně vzbudil přece jen méně emocí (myšleno v kladném, ovšem i záporném slova smyslu). Na úplném počátku stálo jedno velké tajemství, které si dokázalo získat moji pozornost. Překvapila mě přítomnost napětí, a ano, to píšu i navzdory opravdu velmi pomalému tempu, což je samo o sobě docela kumšt. Postupné odkrývání souvislostí a poznávání života v neznámém světě mě bavilo. Zvlášť, když je film vizuálně i zvukově dobře zvládnutý, místy vyloženě podmanivý. Jenže, čím víc toho o životě „za oponou“ divák ví, tím má větší pocit, že to tvůrcům tak úplně nefunguje. Tu si něco odporuje, tam zase nedává smysl, což se pak v celé své nahotě ukáže v majáku a především pak po něm (to nastupuje opravdové „sci-fi“, ehm). A to mě dost mrzí. Nevím, jestli víc kvůli Natálce, které si zasloužila hodnotnější příležitost, nebo režisérovi a scenáristovi v jedné osobě, jemuž jsem fandil, Garland si však u mě reputaci spíš zhoršil, Annihilation vidím tak na lepší průměr. (30.06.2018)

Kdo by to čekal, že by se z nenápadného snímku mohl vyklubat tak skvělý film s originálním nápadem a sázkou jen na hlavní ženské postavy. Film se sice rozjíždí pomalu, ale tím vás postupně vtahuje hlouběji a hlouběji do děje, stejně jako aktérky, které jdou do samého středu neznáma. Konec mě opravdu uchvátil a to nejen atmosférou a příběhem, ale hlavně hudbou, která neskutečně dokonale pulzovala a skvěle pasovala do nově se vytvářejícího ekosystému. (05.04.2018)

Vždycky jsem měl pro scenáristickou tvorbu Alexe Garlanda slabost a Ex Machina mě utvrdila v tom, že tenhle autor ví, co dělá a dokonce je nejen schopný scenárista, ale i režisér. Annihilation mě ale minulo. Není to o tom, že bych nechápal, co chce autor říct, ale zvolená forma mi nesedla. Areu X, do níž se postavy vydají hledat pravdu, kamera jakoby rozpíjí, aby zvýraznila její snovost. Potud dobře. Ale samotný prostor je poměrně fádní a navzdory solidnímu rozpočtu toho příliš nenabízí. Příběh obsahuje hned několik zajímavých odboček (tíže z nevěry, ztráta času v zóně), ale ani jednu hlouběji neprozkoumává. Jsou tam buď proto, že byly součástí knižní předlohy, nebo chtěl Garland poměrně prostou základní kostru něčím ozvláštnit, ale už nenašel hlubší zapojení. Konec je sice odvážný a rozhodně se široce vyhýbá mainstreamu, ale to nutně z Annihilation ještě nedělá dobrý film. Dvakrát tolik, když je "překvapivá" pointa dopředu odhadnutelná (navíc nemá vlastně pro děj hlubší význam, neboť její nositel není aktivním hybatelem děje). Pokud to srovnám s podobně osobitou Fontánou, která stála víceméně stejné peníze, vychází mi z toho Annihilation jako chudší sci-fi kousek, kde bych určité prvky obdivoval u začínajícího autora, ale na někoho Garlanda formátu je to na můj vkus až příliš vnitřně vyprázdněné a strojené. Z možné sci-fi roku se tak nakonec vyklubal film, z něhož stojí za citaci pouze geniální scéna s "lidským hlasem". To je jednoznačně moment, který si zaslouží své místo v historii sci-fi žánru. Pro mě zklamání srovnatelné s pocity, jaké jsem měl u sci-fi Mute od Duncane Jonese, což je shodou okolností také film, který má na sobě nálepku Netflixu. (14.03.2018)

Rád bych vysvětlil proč mám s tím filmem takový vážný problém: Tváří se totiž sice jako super komplexní dílo o všem, nakonec se však stane jen pouhým velkým načančaným hovnem, které samo obnaží svoji banalitu. Garland se příliš nechal unést svými ambicemi, ukousl si příliš velké sousto a z několika motivů a zápletek, ani k jednomu neřekne zhola nic. Celkový výsledný produkt je otravný,sázící pouze na nádherné záběry, perfektní obsazení a občas slušnou atmosféru. Jinak se jedná o opravdu načančaný výkal bez kterého by se vlastně všichni obešli. Věc, která se prezentuje jako hrozně chytrá věc, když je ve skutečnosti banální a ne tak chytrá jak si Garland za scénáristickým stolem myslel. A je pak úplně jedno, že kamera (a s ní spojené barvy) , zvuk a solidní casting fungují. Garland mi v tomhle vlastně přijde, že se hrozně opájí sám sebou přesvědčený o své scénáristické dokonalosti a doslova nad ní onanuje, i přesto, že se výrazně nedaří posouvat děj, není bohužel dostatečně zajímavý, dostatečně nevykreslí postavy a téměř vůbec ve svém závěru nedává smysl. A řeči o tom jak se jedná o geniální dílo a vůbec jsem ho nepochopil si prosím narvěte tam, kam já posílám tento film :) (21.08.2018)

„Čo to chcelo?“ – „Nemyslím si, že to niečo chcelo.“ VanderMeerovu knihu som si kúpil... a veľmi rýchlo predal. Fascinovala ma zápletka o Oblasti X, z ktorej sa nikto nevracia a ak predsa, je pomätený, alebo smrteľne chorý. Pravdepodobne v nej neplatia pozemské fyzikálne zákony. Skvelé prostredie, ale kniha hrozná. Na filmové spracovanie som sa napriek tomu tešil, lebo prvé fotky vyzerali krásne a Alexa Garlanda pokladám za jedného z najvzrušujúcejších tvorcov. Dobrou správou je, že muž stojaci za fenomenálnymi a úžasnými kultovkami, ako sú Pláž, O 28 dní alebo Sunshine, kniku výrazne upravil a „skomerčnil“. Takže kým literárna predloha bola od istého bodu pre mňa takmer až nečitateľná (a neskutočne nudná), film je oveľa zábavnejší a atraktívnejší (a hororovejší, ak to chcete počuť takto – aligátor, kríky v tvare ľudských tiel, „ľudský hlas“, čeľuste, psycho finále). Našťastie bez toho, aby strácal na inteligencii, prepracovanosti a ambicióznosti. Naopak, ponúka viacero momentov, scén a riešení, ktoré sú natoľko náročné, že mnohým divákom budú vadiť (to je ale ich problém). Po vizuálnej stránke síce nejde až o takú žranicu, ako som čakal, ale rozhodne sa bavíme o vizuálne nadpriemernom filme. Na mimoriadne silnej, uhrančivej a snovej atmosfére zanechala obrí podiel provokatívna, nádherne šialená hudba. Zaujali ma aj postavy a to vrátane Natalie Portman, ktorú inak príliš nemusím (najlepšia bola psychologička Jennifer Jason Leigh). Troška hapruje (ne)logické jednanie postáv, ktoré mali byť absolútnymi špičkami vo svojich odboroch a ktoré zrejme mali tušiť, že keď sa vydávajú do oblasti, z ktorej sa ešte nikdy nikto nevrátil, nepôjde zrejme všetko podľa plánu. No pri prvých problémoch sa začínajú správať výrazne neprofesionálne a nesmie chýbať scéna, kedy sa gigantické obludy pohybujú s tichosťou rafinovanej myšky. Niektoré veci zostávajú nedopovedané a zvláštnym spôsobom otvorené (Spoiler Prečo Oblasť von pustila za celú tú dobu len jedného dvojníka? Spoiler). (15.03.2018)