Zvuk metalu

Už keď film o hluchom bubeníkovi nedostane sošku za zvuk ( myslim, že tento rok je strih zvuku a mix zvuku spojený v jednej kategórií ) tak potom ja nevjem uš. A to bolo aj jediný dôvod, prečo som to dopozeral. Bavilo ma sledovať, ako sa zvukári s tým hrajú. Inak ťažká žánrová dráma o všetkom možnom, od náhlej straty sluchu, cez náročné začiatky, neustály boj so sebou samým až po zmierenie a uvedomenie si problému. Zbytočne dlhé, moslimský Deák ma nebavil, ten druhý sa tiež veľmi nenadrel ( aj keď spomeňme si na Most špiónov ) a už len tým úvodom to vo mne spravilo nie príliš priateľsky feeling. Objektívne slabučké dva, ale jednu samostatnú si zaslúži zvuk. 3 z 5 (03.04.2021)

Láká to trochu na něco, čím to není, protože o metalovou hudbu zde prakticky nejde. Jakkoli se zpočátku pobrodíme v kvalitním sludgovém bahně, které vychází z hudebního projektu Jucifer, kteří byli původně protagonisté Marderova nedokončeného dokumentu se stejným tématem jako tohle. Sound of Metal je zejména o problému bývalého narkomana, kterému se podařilo tendence k závislostem přeformátovat do intenzivní hudby, o kterou ho později připravila sluchová vada a tedy o jeho snaze zase nespadnout do starých neřestí. Sic v polovině se to trochu motá v klasických klišé o někom, kdo nejdřív něco nechtěl, ale pak to zkusil a po nějaké době zjistil, že to vlastně bylo dobře, tak i přesto prostředí, kterým se film věnuje, vykresluje věrohodně (z koncertních scén jde vidět, že Marderovi nejsou koncerty alternativní špíny cizí, v terapeutické osadě se zase obklopíme jejich reálnými obyvateli) a je to výborně zahraný. Riz Ahmeda pasivně sleduju téměř od jeho hereckým počátků a těší mě, jak konečně získává role, vyžadující více než jen vyjukaného Araba a hlavně jak perfektně si s nima dokáže poradit. (28.02.2021)

Silná výpověď o ztrátě sluchu metalového bubeníka inspirovaná skutečným příběhem. Ahmedův herecký koncert podporuje skvělá práce se zvukem, který dle potřeby přeskakuje mezi skutečností a vnímáním hlavního protagonisty. Průnik do komunity neslyšících a hledání sebe sama je působivě podané. Obraz hluchého bubeníka klepajícího do plechové skluzavky, ke které má přitištěné ucho hluché dítě má tu správnou sílu. Název Zvuk kovu je ve finále cynickou slovní hříčkou, když má typický Metalhead až do smrti slyšet jen plechovou ozvěnu. Neslyším tě, kurva! (20.01.2021)

Bez emocí a odtažité. Asi tak bych popsala tento snímek. Má to skvělý potenciál a námět, skvělé herecké výkony, ale přijde mi to pojaté tak chladně, odtažitě a chvílemi i nudně. Nejzajímavější scény jsou, když se divák prostřednictvím zvuku vcítí do hlavní postavy, jaké to je slyšet jen částečně, vůbec nebo s implantátem, to se mi moc líbilo. Ale jinak nic. Příliš dlouhá stopáž, aby to dokázal zaujmout. (25.02.2021)

Zajímavý dokumentární pohled na zvykání si na hluchotu, většinu času v malé psychoterapeutické komunitě. Bez výraznějšího příběhu, bez velkých emocí, bez překvapení, jen čistá dokumentárnost... takže pak nebylo žádným překvapením když jsem zjistil že dokumentární film tomuto byl přímo námětem. Jen pak nedává moc smysl aby měl Sound of Metal celovečerní délku přes dvě hodiny. 7/10 (17.01.2021)