Rojkovia

The Dreamers je filmem, který není pro každého. Jeho první polovina se mi opravdu líbila, atmosféra staré Paříže, povídání o filmech a kultuře… Myslel jsem, že plný počet z mé strany nemůže nic ohrozit. Nicméně pak přišla druhá půlka, která to celé jakoby přibrzdila - příběh už nebyl tak "plynulý" ale táhl se a těch scén, které se mi opravdu líbily, ubylo (scéna ve vaně se zrcadly). Nahota mě nijak nešokovala, Eva Green se taky nemá za co stydět, ale bojím se, aby tohle nebylo jediné, co si z tohoto filmu budu, řekněme za rok, pamatovat. Tím neříkám, že by film byl prázdný, to ne, ale nevím, co si o tom myslet. Co ale vím je, že se mi snímek líbil, jak už jsem napsal, hlavně první polovina. Určitě jeden z filmů, který si za několik let musím pustit znovu. 80 %. (13.07.2012)

Příjemný rebelský film, ze kterého (lehce dekadentní) atmosféra mládí, 60. let a láska k filmům čiší na míle daleko. Bernardo Bertolucci se představuje jako vyzrálý filmař, pod jehož dozorem explicitní sexuální scény rozhodně nepůsobí samoúčelně. Ústřední mladičké trio odvedlo skvělé herecké výkony z nichž zřejmě nejvíce upoutá tehdy debutující Eva Green. Navzdory smělosti s jakou prezentuje svoji nahotu, svým herectvím vyráží zbraň z ruky všem pochybovačům a dokazuje, že není pouze dceruškou Marléne Jobert, ale silnou hereckou osobností, jenž se svým talentem a sexapeelem dokáže přinejmenším vyrovnat herečkám zlaté éry. Snílci se mi svou nespoutaností a svobodou moc líbili, zklamalo mě pouze závěrečné Isabellino rozhodnutí, které logicky zcela neodpovídá pečlivě budované psychologii postavy a vrací vše zcela zbytečně na začátek. 85%. (06.01.2018)

Jsem snílek. Duší i povahou. A možná i proto jsem čekala od tohoto filmu víc, mnohem víc. Jediné, co mě skutečně zaujalo a co jsem celý film napjatě a bez dechu sledovala, byl "nezdravý" sourozenecký vztah. Blízké sepětí, vzájemné vcítění, intimita, závislost jeden na druhém, důvěrnosti - to vše dohromady vytvářelo zajímavý prostor k úvahám. Erotické scény mě neoslovily - i když si cením otevřenosti a hlavní postavy byly dobře koukatelné - pro mě to bylo bez žáru, bez chtíče, bez skutečné vášně. Nicméně... beru v potaz lásku k filmům, pozoruhodný a zvláštní dům a obrovskou toleranci ze strany rodičů. (23.02.2014)

Nemám vůbec nic proti masturbaci, ale masturbovat, když píšete dopis mamince? Přiznám se, že jsem poprvé, před těmi třinácti lety, na film koukal hlavně kvůli Evě Green. Jsem rád, že jsem si dnes, po letech, mohl vychutnat i ten zbytek. Svérázný návrat do strastí mládí a jistého dobově-historického úseku. Vyloženě charakterní film, který se netočí ani tak kolem příběhu (a snad ani myšlenek), ale kolem postav. Viděl jsem od Bertolucciho teprve jen dva filmy (napravím, napravím) a zrovna dva, které mi přijdou svým způsobem nějak propojené, jako by jeden odkazoval na druhý). Bavily mě hrátky kamery (využívání zrcadel). Ten byt, ta knihovna v něm... (15.12.2016)

Zo začiatku kilm o iných filmoch a vzťahom k nim s trojicou fanatických filmových fanúšikov, komplexná filmová mozaika naplnená odkazmi a éterickosťou s troma voľnomyšlienkárskymi postavami, Matthewom a dvama súrodencami -domácimi - Theom a jeho sestrou, ktorí spolu vášnivo zdieľajú záujmy, obzvlášť fanatickú lásku k filmu a hýria chytľavou netradičnosťou prejavujúcou sa hlavne v ich hrách, Bertolucii pri tom krásne kombinuje výrazovú paletu od humoru po erotiku. Matthew je prijatý do spolku týchto "obludiek" (THE FREAKS,1932) a film postupne prechádza do úrovne romantického filmu zasadeného dobového kontextu pod povrchom tlčúceho na dvere bytu kde si postavy vytvárajú svoju malú bohémsku "komnatu". Prvá polovica sníky je sympaticky emancipovaná až streštená, tá druhá sa venuje prenikaniu do komplikovaných vzťahov medzi postavami v intímnej atmosfére prostredia s pár izbami premenených na malé emancipované univerzum troch ľudí, vykreslené na filmovom plátne v impresionistických farbách. Éterická dráma o zaujímavých ľudoch v revolučnej dobe, film o láske k filmom a ich citovaní na pozadí načrtávajúcom dobové udalosti vychádzajúce výrazne na povrch až v záverečných minútach, z bytu sa dostávame do ulice, atmosféra snímky sa mení, z myšlienkovo bohatej vláčnosti zrazu kričí. (13.04.2013)