Smrť Ľudovíta XIV.

Mě si to teda získalo hodně, i přes to, že ty neustálé polocelky začnou být po čase až iritující a že to postrádá jakýkoli přesah nebo hlubší historické zpracování. Rozhodně to nesedne každému, skutečně je to celé dvě hodiny jen o tom, že Ludvík XIV. umírá a kamera skoro neopustí jeho lóže a ložnici, ani na filozofické dialogy to není zrovna bohaté, takže se u toho dost diváků bude nudit a někteří si to prospí od začátku až do konce a vlastně "o nic nepřijdou". Prostě je to jen pro úzký okruh diváků a to rozhodně nemyslím nijak špatně nebo nadřazeně vůči ostatním. Tohle je prostě Serrovo pojetí historického filmu - silně minimalistické zobrazování toho, co je teď a tady, s ústředním představitelem a jeho nejbližšími, složené pouze z dialogů, co si řekli mezi sebou a vše mimo to není zrovna podstatné. Stylizované je to navíc jako renesanční obrazy, nikdo nemluví příliš nahlas, ani zde není žádné expresivní herectví, dialogy jsou celkem prosté, ale mají v sobě sílu přirozenosti a občas i hlubší vyznění (třeba když chce Ludvík XIV. poprvé dostat vodu), hudba hraje jen když je to potřeba a závěrečná smrt velkého vladaře je, ačkoli to bude znít blbě a jako oxymóron, minimalisticky velkolepá. A Léaud je v ústřední roli naprosto skvělý, i když toho moc nenapovídá a v poslední čtvrtině ani nenahýbá. Je to zvláštní film, kterému jde hlavně o vyvolání určitého pocitu a u mě se to skutečně povedlo. Jen by bylo fajn, kdyby si Serra zjistil, jak se modlí růženec, protože v jedné scéně se ho Ludvík XIV. modlí a vypadá to, no... dost nedůvěryhodně. Ale o historii růžence a jeho modlení vím prd, takže si tu možná zbytečně hraju na chytráka a špatně na tom nebylo nic. Nicméně už teď vím, že se na tu Serrovu zvláštní historickou fikci stoprocentně někdy podívám... 4* (26.06.2022)

Pomalý dej, ktorý sa mení v nudu, zišlo by sa to ešte prestrihať a teda skrátiť, ale čo sa dá čakať vo filme o umieraní najväčšieho francúzskeho kráľa? Nakrútiť umieranie nie je ľahká vec a vyžaduje si veľa trprezlivosti od diváka pri sledovaní. Ide o celkový dojem, o zážitok, kde si treba len a len vychutnávať bravúrne herectvo Léauda, ktorý umierajúceho kráľa stvárnil tak, že som sa fakt ocitol akoby aj ja, čoby len divák, pri jeho smrteľnej posteli. Treba vychutnávať i Serrovu réžiu, atmosféru sviečok a zvlášť kompozíciu vo viacerých záberoch keďže sa zväčša ocitáme v jednej izbe. (05.03.2017)

Velký film, jenž zprostředkovává velké dějiny skrze bohatost těch nejmenších detailů. Serra přišel s novým pohledem, jak dělat historický film, aniž by nás zahltil faktografií a přitom byl maximálně přesvědčivý i esteticky povznášející. Dokonalý Jean-Pierre Léaud jako Král Slunce v posledních týdnech života; krásná šerosvitová kamera čarující živé obrazy, od nichž nelze odtrhnout oči. Svou formou sice film vyžaduje vyšší divácké nároky, které jsou však odměněny výjimečným zážitkem a pocitem, že jste součástí scény. (09.05.2017)

Tento projekt je pojem. Koho by to napadlo, že niekto dokáže splodiť niečo takéto. Poukázať na absolútnu hlúposť intelektuálnej šľachty, to by šlo. Ale takto ? Dokázať vytvoriť takéto filmové monštrum je naozaj výnimočné a absurdné. Toto umelecké dielo priam nariekalo od bolesti, kde ďalší komentár by bol pojem trápnej sprostosti. (25.12.2018)

Ak by som mal nájsť aspoň jednu paralelu k tvorbe Alberta Serru, napadol by ma len ďalší (pre mnohých obdobne neprekúsnuteľný) solitér európskeho artového filmu - Bruno Dumont a jeho film Ospalá zátoka.__ Nálady vo festivalovom publiku vyvolávajú zhruba rovnaké - väčšina ľudí pri filmoch trpí, nechápe, odmieta, odchádza, nadáva, na konci ostane len zlomok z pôvodného zaplnenia sály. __ Dumont aj Serra sa vyžívajú v riedkom distribuovaní informácií, banálnych prehovoroch postáv, vyprázdnených záberoch, v úžasne dotiahnutom observačnom štýle a štylizovaní záberov po vzore malieb zo 17. a 18. storočia. __ Diela oboch autorov navyše neskrývajú silný ľavičiarsky podtón. Akurát Serrovo divácke trýzniteľstvo, vyžívanie sa v statike a nemohúcej strnulosti (ktorá tu úžasne simuluje zdravotný stav hlavnej postavy) sa u Dumonta zamieňa s vášňou pre retardovanú výstavbu situácií a silný slapstickový odér.viac na: http://25fps.cz/2017/smrt-ludvika-xiv/ (lebo v úmornosti je rozkoš) (06.03.2017)