Povraz

Naprosto neopakovatelný zážitek! Hitchcock se snaží budovat napětí tím, že nechává netradičně běžet kameru neustále v jednom záběru (není to jeden záběr ale snaží se to tak vypadat). Kupodivu se mu to daří a mají na tom také mamutí zásluhu herci a nepřekonatelný James Stewart. Pro mě osobně jeden z nejlepších Hitchcocků, i když asi také ten nejvíc "divadelní"... (02.07.2008)

Hitchockovo divadlo smrti je lákadlom pudovej obsesie a magického žriedla krvavých predstáv. Divadelná hra Rope (alebo aj Rope's End) Patricka Hamiltona z roku 1929, ktorej býva prisudzovaný žáner thriller, stála na rovnakom princípe - javisková opona padla až v samom závere. Vo filme sa musel Hitchcock podriadiť technickým podmienkam a natočil ho ako zdanlivo celistvý neprerušovaný záber (David Bordwell si určite nenechal ujsť možnosť upozorniť na to, že ním v skutočnosti nie je). Jednota deja, miesta a času je dodržiavaná s rovnakou pedantnosťou, ako na divadelných doskách. Leitmotívom je pokus o dokonalú vraždu, ktorý je taktiež experimentom, vykonaným postavami z akademického prostredia. Príbeh obsahuje viacero chýb, no je zaujímavé naň hľadieť v porovnaní s detektívnymi príbehmi z pera sira Arthura Conana Doylea. Akt vraždy je sprevádzaný až okultnou posadnutosťou predstavami umeleckého činu, inzerovaného Brandonom, ktorý v mnohom pripomína Sherlocka Holmesa. Je inteligentný, má asociálne sklony, vášeň pre praktické aplikovanie teoretických problémov a sofistikovanosť v ich prevedení. Sám seba považuje za čosi viac, nadčloveka, no ako každý, i on má svoje chyby. Profesor Rupert Cadell zdieľa titul s Moriartym, Holmesovým nemesis a je tiež človekom, ktorý sa drží v úzadí a na scénu vstupuje až neskôr; predovšetkým je však inšpirátorom zločinu, ktorého vplyv pohltil jeho vykonávateľov. Philip je naopak tou rozbuškou, ktorá v Hitchcockových filmoch vybuchuje pri zrážke racionálneho a iracionálneho konania postáv a bortí rafinované plány uhladených antagonistov. Film pôsobí na diváka podvratne až perverzne centralizovaním na sledovanie udalostí z pohľadu antihrdinov, pričom prvý záber z "miesta činu" zobrazuje samotnú vraždu, a ich úvahami nad zločinom. Ešte experimentálnejšie sa javí film z toho dôvodu, že je prvým Hichckockovým farebným zárezom a prakticky bez nondiegetickej hudby. 90% (17.12.2014)

Komorne ladená konverzačná dráma a výborná štúdia charakterov jednotlivých postáv s postupným vývinom vzťahu medzi ústrednými postavami. Príbeh, aj keď vo svojej podstate minimálny a priamočiary, ma dokázal zaujať. Celé mi to prišlo ako divadlo, kde bol tento pocit umožnený hlavne reálnymi zvukmi s minimom hudby (tá tu vlastne bola len keď hral Philip na klavíri) a javiskovým snímaním celej scény, s čím som sa zatiaľ u Hitchcocka stretol po prvý krát. Nemôžem zabudnúť ani na Jamesa Stewarta (Rupert), ktorého ako herca začínam mať čím ďalej radšej. To ako dokázal celej veci prísť na kĺb bolo fenomenálne. 85/100 (10.08.2015)

Více než filmařské cvičení toho, zda film funguje skvěle i beze střihu, který je na svou dobu limitovanou délkou filmového kotouče o to víc působivější. Hitchcock je mistrem napětí a tentokrát je jeho bombou pod stolem mrtvola ve skřínce. Díky tomu je celý večírek a hra jednoho muže mnohem zábavnější a zajímavější než za jiných okolností. Tomu dopomáhá i režisérova práce s kamerou a záběry, nacvičené scénky do nejmenších detailů a hlavně mistrovské herectví několika úžasných umělců. Hlavně poslední scénka je naprosto brilantní kulminací všech těchto vlastností. A i přesto, že má film i silnou výpovědní hodnotu, nestrhne vás to tolik, jako jiné mistrovy filmy a vrcholné skvosty kinematografie. (05.02.2023)

Pro mě mírné zklamání, zpočátku vynikající cynická hříčka se na konci mění v moralizující poselství o ceně lidského života, no budiž. Vypíchnout se však dá vynikající James Stewart, pohříchu jen pár typicky hitchcockovských momentů napětí ( např. sklízení nádobí) a samozřejmě vydařený experiment s nestřihem, který Provazu přece jen přidává jistý šmrnc. (16.03.2012)