Crisis in Six Scenes

Woody sází vtipy do pusy všem, ale stejně jsou legrační jenom obrazy, v nichž koktá on. Miley Cyrus není sexsymbol, spíš těžká kuřačka co mluví, jako kdyby měla o tři čísla větší rovnátka. Témata jdou dost mimo mě, vůbec se nemůžu naučit, že seriál se má odehrávat v sedmdesátých, a ta témata jsou popravdě hodně vyčpělá. Díl od dílu horší, zatím jsme skončili čtyřkou. Pátý díl docela ušel, asi proto, že Miley tu byla všudy všeho pár vět. KONEC. Slabé, s Woodym vtipné, bez něj nijaké. Zůstaneme na třech. (16.10.2016)

Strašne mi to pripomínalo jeho ranné filmy. Kedy absurdné scény a politické výroky sa neustále miesili s podivnými vzťahovými problémami a filozofickými úvahami. Naháňačka po streche je výborná, rovnako ako finálny rozhovor s policajtom. Woody ukazuje to najlepšie zo svojho povestného suchého neurotického humoru a čo si cením najviac je, že sa znova postavil aj pred kameru. Jeho neurotik mi už chýbal. Možno nie výborné, alebo nadčasové, ale určite príjemne nostalgické. Cyrus kupodivu fungujúca. (09.10.2016)

„Kay, Bůh nás za to potrestá.“ - „Bůh tě nepotrestá, jsi ateista.“ - „Jo, ale jestli se pletu, tak máme velký problém.“ No, seriál...spíš 2hodinový film. Což stihl Woody shodit hned v úvodu (stejně jako vtipně naznačit kritikům, že hodlá pokračovat v opakování se). Rozjezd byl trochu těžkopádný, ale kvalita stoupala, a to s každým dílem. Ovšem až na pár výjimek (např. debaty čtenářek či klientů) seriál opravdu baví hlavně tehdy, když je v záběru na Jamese Deana ostříhaný Allen (který nikdy neskáče nikam, kde funguje gravitace, a rozhodně nepodvádí při daních…jen nepřiznává všechno). Bez něj to bohužel není úplně ono. Politické narážky mě ale nenudily, zejména zaklínací „Předseda Mao říká…“ (a dorazilo mě, když jeho výroky Sidney označil za „fortune cookies“). A závěr s každým dalším zazvoněním hezky gradoval, i díky němu dávám slušné 4*. „Víš, kdo taky hraje baseball?“ - „Wilt Chamberlain?“ - „Ne, Fidel Castro, tvůj hrdina.“ - „O tom pochybuju.“ - „Říkám ti, že Fidel Castro hraje baseball…když teda zrovna nepoužívá stadion ke střílení lidí.“ (28.07.2019)

Typický Woody, veľmi veľa dialógov, v podstate nezastaviteľný tok slov a frkov, v medzipasážach klavírna hudba a pohľady na ulice New Yorku. Ale veľa som sa nezasmial, navyše vírus Cyrus nie je žiadna herečka, nech sa hrá na neomarxistickú aktivistku koľko len chce, tie jej grimasy poznáme už z Hannah Montany a nič sa odvtedy nezmenilo. Nikto však už Allenovi nezoberie titul najlepšieho scenáristu všetkých čias. (21.03.2021)

Kdo se bál (jako já), že už Woodyho neuvidí pro všechno narušování zaběhnutých pořádků "hrát" a recyklovat oblíbené stereotypy, si může oddychnout. Krize obnáší tolik woodyovských klišé, že ani nemá smysl je vyjmenovávat. Nadhled, se kterým tak činí, je ale odzbrojující a skvěle ho charakterizuje jedna z prvních scén série, rozhovor hlavní postavy průměrného spisovatele a scénáristy, toho času pracující na scénáři pro televizní sérii, s kulturně nepříjemně kompetentním holičem: kéž by by zvládali všichni zasloužilí umělci podávat sebevykrádaní tak zábavně! Jestliže na úrovni formy a schématu nic nového pod sluncem, nové fóry představují ryzí zlato. Scény z partnerské poradny Elaine May a čtenářského kroužku seniorek, potýkajících se s Rudou knížkou zaručují záchvaty hlasitého smíchu. Kdo nečeká od televizní série osmdesátiletého komika koperníkovský obrat jako Interiéry či Match Point (a nikdo neříká, že se nějakého takového nedočkáme), bude nadmíru spokojen. Už jen pro radost, že frajer Woody dokáže být v pokročilém věku stále spíš vtipný než legrační. (14.01.2017)