Tell Me How I Die

Pokusní králíčci pro dočasný chov ve výzkumném ústavu. Před divákem se rozprostře jakási více či méně vzdálená variace na horor sérii Nezvratný osud odehrávající se v zimním období. Sněžení, chumelenice, hnus, radši zalézt do tepla. Ale ani v teple nebudou panovat extra vlídné podmínky. V odlehlém výzkumném komplexu si dá dostaveníčko partička mladých lidí, většinou se jedná o přivydělávající si studenty, kteří přišli dobrovolně otestovat nově vyvinutý lék zlepšující revolučním způsobem paměť. Někteří z nich začnou mít po užívání léku krátké záblesky z blízké budoucnosti, které jsou vedlejším účinkem stimulantu, což ovlivní jejich chování. Negativní, ale i tajemné vize, v nichž mladá studentka Anča začne vidět své nové kamarády umírat, zavdají příčinu na útěk ze zabezpečeného komplexu. První polovina filmu vypadá tajemně a nadějně nepředvídatelně. Parta je sympatická, hlavní hrdinka šukatelná, průběh je zajímavý. Jenže přijde první slabě provedené úmrtí, k tomu se přidají další, o nic lépe provedené smrťáky, a i když se do hry zapojí yperit nebo ostnatý drát, film v tomhle ohledu diváka nijak nestrhne, zabití prostě vypadají tuctově, chabě i nechtěně směšně. Film začne postupně ztrácet i na své tajemné atmosféře, která je zpočátku příjemně hutná. Na scéně se zjeví tajemný Zabijáček, z rozlehlého komplexu nebude úniku, objeví se tajemné skici, ale i tajemná, pravděpodobně krví napsaná číslovka na skleněné výplni. To všechno ještě diváka zajímá, jenže režisér to nepodává dostatečně zajímavě a poutavě. Následně se to doposud nevysvětlené začne objasňovat, vše už ale jen působí fádním dojmem. Film nevylepšují ani zabití, naopak jej devalvují. I když bych začal spoilerovat, ničeho překvapivého bych se nedobral. Z vizuálního hlediska by filmu plátno slušelo, kameraman odvedl dobrou práci. Je velice škoda, že scénář s režií došel jen napůl cesty, nijak se vzájemně nedoplňovaly. Finále je slaboučké, žádného prudkého a ostrého vrcholu se v něm nedosáhlo. Film začal postupně blbnout nepěkným způsobem, logika v háji by ani tak nevadila, jako celková nedotaženost. Nebojím se napsat, že zhruba do poloviny měl film perfektní náběh stát se depresivním psycho milníkem mezi horůrky. Pak asi došly nápady a prachy, takže se zřejmě i přestříhávalo, což se odrazilo na výsledném dojmu, který postupem času upadal. Je ale zároveň dobře, že tvůrci naplno nevzkřísili kopírku Nezvratného osudu. Potenciál zajímavého námětu byl ale i tak promarněn.6/10 (26.01.2017)

Veľmi slabé a hororovo mdlé. Škoda, pretože námet, kde sú ľudia niekde zavretí a niečo ich naháňa mám celkom rád. Samozrejme lepšie ak je tam nejaká pridaná hodnota, nejaký zaujímavý scifi alebo mysteriózny prvok. Tak ako aj v tomto prípade, no žiaľ ponúknutý potenciál v tomto smere sa nepodarilo ani zďaleka využiť. Pritom tu bolo všetko potrebné - ponuré prostredie samoty výskumného centra, zima, tajomný zabijak... Úvod a počiatočné budovanie atmosféry ešte ušlo, ale veľmi rýchlo sa mi prestalo páčiť kam sa scenár začal uberať. Nakoniec to všetko skĺzlo len do nezaujímavej banality a slabého slasheru. Nestačí to ani na priemer. 40/100 (05.11.2016)

Jakožto zdejší hororový expert jsem s nadšením přivítal existenci hororu, který nějakým způsobem operuje s iluzorností času. Podobné horory se příliš netočí, jelikož vyžadují zručnou režii a opravdu důmyslný scénář, kde i nepatrné pokulhání může okamžitě vyústit ve zhroucení celé koncepce. Tell Me How I Die jsem měl vyhlédnutý již dlouho dopředu, přestože scénáristické kvality režiséra D.J. Violy zůstávaly velkou neznámou. Bota nakonec tlačila snímek úplně jinde. Průlet úvodní scénou je velmi zdařilý a diváka dostatečně navnadí, jenže následujících 30 minut se z hororového hlediska vůbec nic neděje. Divák se tedy může blíže zaměřit na jednotlivé postavy, jenže ani ty nemají co nabídnout. Až na Annu v podání Virginie Gardner jsou všechny spíše nesympatické a mnohdy i se zcela neadekvátní motivací k danému jednání. I skript je poměrně špatný a několikrát donutí všímavého diváka k zamračení. Osvěžujícím dojmem naopak působí přítomnost jednotlivých vizí a bezprostřední reakce na ně, což jsou všechno úseky, kdy Tell Me How I Die dosahuje velmi vysoké atmosferické úrovně. Ze své pozice hororového odborníka tak sice tento horor doporučuji ke zhlédnutí, avšak zároveň vyjadřuji mírné zklamání nad výslednou realizací, jelikož o poznání kvalitnější režie by zde s pomocí síly daného námětu dokázala vytvořit vskutku prvotřídní horor. (16.09.2016)

Průměrná variace na Nezvratný osud i přes zbytečně dlouhou stopáž docela uteče. Tematicky nic nového - zatímco Anna vidí jen to, jak všichni okolo zemřou, tak Pascal, jeden z dřívějších pokusných pacientů, vidí ještě dál. Čas se vrací, oběti prchají, ale smrt je vždy krok před nimi. Velká škoda byla najednou vykydlit celé osazenstvo pokoje, jelikož tvůrci se tak zbytečně připravili o řadu netradičních úmrtí. A zde je třeba říci, že série s osudem je daleko nápaditější. Přitom nejen potenciál ostnatého drátu nebyl plně využit.. Na jedno podívání, 2,5* (07.04.2018)

Velmi pěkný začátek a docela zaděláno na slušný horor s dobře vypadajícím vizuálem. Několik desítek lidí se rozhodne za peníze podstoupit zkoušky léků a jsou uzavření ve výzkumném zařízení, Postupně začínají mít vize a vidiny budoucích úmrtí. Problém je, že po celou dobu to působí příliš neuvěřitelně, nelogický a iritujících věcí je moc. Mordy přestávají být zajímavé a celá zápletka začíná nudit, čemuž neprospívá ani délka filmu......5/10 (03.01.2017)