Noviny

V práci jakýchkoliv sdělovacích médií existuje prvek bulváru, který u samotného bulváru dosahuje maxima, a v samotné činnosti zpravodajů tak existuje menší nebo větší podíl paparazzionismu neboli slušněji řečeno hledačství pokladu, senzace. Čím více existence média a zpravodaje (novináře, fotografa, kameramana atd.) závisí na výdělku, tím menší roli hraje etika, pravda a ohled. Hlavní pro média ve skutečnosti není samotná informace a její maximálně objektivní a hluboké zpracování a šíření – to si může dovolit pouze nezávislý filosof nebo speciálně za to placený sociolog. Hlavní pro média, obzvlášť ta samoživící se, je novota, ojedinělost a rychlost. Nakolik tomuto tlaku peněz, mechanismu fungování média a potřebě šíření samotné informace nebo moderně řečeno memu podlehne každý konkrétní mediální pracovník, je dáno jeho vlastním světonázorem, životními potřebami a okolním děním. Tento film je hlavně o samotných novinářích a jejích postojích spíše než o novinách a o zprávách, a spíše než mechanismus novinového vydavatelství ukazuje vnitřní "kuchyň" jeho pracovníků. Film sice má všechny složky, počínaje zajímavým tématem a zkušenou režií a konče slušným obsazením, ale nakonec pro mne ztratil na přílišné snaze vměstnat do filmových 24 hodin maximum novinařiny. V tomto případě by filmu prospělo vyčištění a vykrystalizování anebo prodloužení do menšího seriálů. ___ V tomto filmu z roku 1994 jsou přítomny známky nastávajících změn, jejichž výsledek je dnes všeobecně známý – jsou to počítače, mobily a hlavně v té době začínající internet, který zásadně proměnil způsob distribuce informací, a na konci filmu lze vidět elektronický budík s nápisem Japan – dnes by to bylo Made in China. (19.08.2013)

Pokusy o crazy komedii by byly fajn, kdyby to bylo k smíchu. Ale ono nebylo... 1) Z filmu si pamatuji především protivnou nervózní atmosféru jako obraz dnešní doby a novinářského řemesla zvláště. 2) Mírné pousmání, když ne přímo úšklebek, u mě vyvolalo lpění na etických principech. Bulvár a etika? To mě podrž. 3) Snímek je plný zajímavých rozhovorů: Martha: Henry, listen. Tomorrow is fine. Tomorrow. Henry: No, today. Martha: Tomorrow. Henry: Today. Today. Today. Today. Martha: Tomorrow! Tomorrow! Henry: Today, now. Today, now. Today. 4) Na závěr dobrou radu: A clipboard and a confident wave will get you into any building in the world! (12.04.2014)

Sice zábava, ale tak předvídatelná, že i přes příjemnou stopáž jsem se místy nudila. Zasazení příběhu do rámce dvaceti čtyř hodin bylo fajn, ale přirovnávat novináře k Jacku Bauerovi je přece jen trochu moc. A to, že byl film natočený před Jackem, ho neomlouvá. Navíc mě dost naštvalo, že jediná postava, s kterou jsem sympatizovala - těhotná Martha, nakonec stejně nic nevyřeší. Škoda. (14.08.2012)

Ja som od Novín absolútne nič neočakával, videl som ich v dobe, keď som ani nevedel, kto je Ron Howard. Lenže práve jeho všestranný cit pre akýkoľvek žáner je príčinou, že sa pri jeho filmoch málokedy nudíte a v prípade Novín budete príjemne prekvapení tempom, ktoré sa v tomto subžánri len tak nevidí. Všetko umocňuje ešte vynikajúce hviezdne herecké obsadenie a inteligentný scenár, takže keď si to dáme dokopy, nič iné, ako vynikajúce kino vzniknúť nemohlo. Podobný film: Broadcast news. (28.01.2013)

Každý den nanovo. S každodenní nebezpečně se blížící uzávěrkou nešetří sebe ani své nejbližší. Zvlášť, když finanční stránka „jeho“ novin není kdovíjaká. Řeč je o novináři s tváří Michaela Keatona, kterému začal další pracovní den. Zatím netuší, že ho může příběh dvou černochů mizejících ve tmě od auta s dvěma odkrouhnutými muži, na čas vyšvihnout do krapet jiného novinářského světla. Hrozivý stín uzávěrky se blíží, v drsném řemesle není na galantnost prostor a gravidní manželka Marisa Tomei nemá pochopení zase úplně pro všechno. Snímek Rona Howarda se umně pohybuje mezi dramatem, kriminálkou a inteligentní komedií. A naštěstí nikde výrazně neselhává. I když, přiznejme si, ani nevyniká. Jen hezky plyne, prokousávajíc se k předem odhadnutelným vrcholům i pádům. Howard použil poměrně rafinovanou strukturu vyprávění, těží ze slušného scénáře (David Koepp se nezalekne žádného žánru) a hlavně obsadil herce, kteří se dokáží pohybovat v dramatické i komediální poloze. Kdybych měl někoho vypíchnout, tak právě jiskrně inteligentní manželku hlavního hrdiny v podání (i přes pupek přitažlivé) Marisy Tomei. Hřejivý inteligentní kousek s příjemným (stejně jako ve zbytku filmu notně zidealizovaným) finále!! (20.05.2013)