Semestr

Zjišťuju, že mi pomaličku ujíždí vlak. Nemám totiž iPhone, MacBook, ani nepoužívám Skype či spoustu jiných programů, přes které Amálie s Damiánem na mimořádné lince Praha - Berlín komunikuje. I tak jsem se ale v příběhu těch dvou neztratil, za což si gratuluju : ) A pochvala autorům za výborný soundtrack .. (05.01.2017)

Konečně český seriál, který nevypadá jako časová kapsle TV studia Ostrava z 90. let, který si bere na přetřes aktuální téma, umí ho nejenom nadhodit, ale i rozehrát, rozumí jeho nuancím a dovede být zároveň v něm i nad ním. Civilní, chytré, zábavné a přes občasné ztráty pozornosti a prokrastinaci při jeho sledování (to je ale nejspíš součást hry) jednoznačně osvěžení. Něco takového bych v ideálním vesmíru čekal od veřejnoprávní televize. (15.12.2016)

Lži, pokrytectví, podvádění či porucha soustředění... jen pár z mnoha témat, které probírá tento seriál, Adam Sedlák a taky některé z důvodů, proč nenávidím moji generaci. Troufnu si říct, že nejlepší český režisér (možná s , možná bez, přívlastku současný) to zkrátka dokázal už ve své prvotině nastavit nepříjemné a zcela bez jakýchkoliv růžových brýlí (jak to mnozí neúspěšní režiséři u takovýchto témat dělají) zrcadlo zobrazující naší a především pak mladou (ale pořád o něco starší než já, chjo) společnost, a to vše v tom nejúdernějším stylu. Nebo, nevím, možá by to šlo úderněji, do toho kecat ale nebudu, protože už samotné pojetí této hry na dokonalý vztah/život, zatímco jeden druhému nemůže věřit a vše se to propadá do světa nezájmu a ignorace, kde si stačí vypnout zvuk a hrát si na šťastný pár. Neuvěřitelná lehkost v odvyprávění těžkého příběhu, který (jak už někdo poznamenal a já nemůžu než souhlasit) se vlastně odehrává jen tak mimochodem. Každý detail má v této věci, která má mimochodem neuvěřitelný spád, své místo. No a herci samozřejmě super. Jediný problém mám, že někde v čtvrtém nebo pátém díle si tam bůhvíproč nadávali na můj vkus nějak dlouho a moc se to nehýbalo - to se dá ale odpustit, život prostě takový je. Což mi po zhlédnutí došlo, že jsem z toho vlastně strašně smutnej. (26.05.2024)

Hodně svérázný a zajímavý český projekt, který mě docela chytil. Téměř celý příběh Amálie a Damiána se odehrává pouze na obrazovkách počítačů mezi okny jednotlivých aplikací. Svérázná generační výpověď ve které se podle mého většina lidí této generace bez problému najde. Spojení děje s pop-kulturními odkazy a lákavou hudební stránkou funguje skvěle. Jen je škoda, že největší katarzi měl seriál v předposledním díle a poslední díl tak není úplně tou pomyslnou třešínkou na dortu. (13.12.2016)

„V Čechách není nikdo, kdo by se uživil tím, že píše o filmech, aniž by neprodával korále.“ Semestr důsledně naplňuje slavnou poučku Marshalla McLuhana „medium is the message“. Moderní komunikační prostředky (de)formují nejen vztahy mezi postavami, ale také jejich vztahování se ke světu „tam venku“. Jde o první český internetový seriál, který dokázal nízký rozpočet a malý štáb proměnit v jednu ze svých hlavních kvalit. Nepůsobí jako výsledek rychlého guerillového natáčení (jako Kancelář Blaník), v rámci vymezeného (virtuálního) prostoru je naopak vyladěný do nejmenšího detailu. Má ujasněnou cílovou diváckou skupinu, které podřizuje obsah, styl i vyprávění, jež jsou na jednu stranu ojediněle sladěné, ale současně mezi nimi vzniká inspirativní pnutí. Zároveň dokáže díky dodržení určitých sitkomových konvencí ve výstavbě dílů, v motivické semknutosti jednotlivých epizod (spojených většinou jedním pojmem z filmové teorie) i epizod mezi sebou (rozpad vztahu, řešení budoucnosti) a v charakterizaci postav udržet i pozornost diváků, kteří se v hrdinech „nenajdou“ (byť zřejmě každý občas zatoužil žít jinde, dělat něco jiného, být někým jiným), v jejich světě se nebudou cítit jako doma a v záplavě popkulturních odkazů občas ztratí orientaci. K nevyzrálejším tuzemským seriálovým počinům Semestr patří pro svou odvahu zradit koncept (a tudíž i diváka), učinit protagonisty z postav, které se často chovají hloupě, sobecky, pokrytecky či přímo odpudivě, pracovat s náznaky tak nenápadnými, že vám napoprvé mnoho z nich unikne (svůj dalekosáhlejší význam má přitom celá řada odboček, sloužících navenek pouze k autentizaci fikčního světa). Z výše nastíněných důvodů se nedomnívám, že je Semestr jednou ze seriálových událostí roku jenom proto, že věrně reflektuje životní situaci určité skupiny lidí. Jednak tuto reflexi provádí s nebývalou invencí, jednak pro něj samotné „nastavení zrcadla“ nepředstavuje cíl. Mnohem podrobněji zde. (15.12.2016)