Přicházejí v noci

Řek bych, že je to přesně takové, jaké to tvůrci zamýšleli. Skličující depka, od níž téměř jistě dostanete něco jiného, než čekáte. S tím bych problém určitě neměl, ale hlavní (a v podstatě i jediná) myšlenka filmu není ani originální, ani dost nosná (popřípadě nosně podaná), aby utáhla celý (byť krátký) film. Ale nastolená temná a nepříjemná atmosféra je rozhodně působivá a herci velmi přesvědčiví. 65 % (17.02.2020)

Dobrý příspěvek k současnému trendu lehce vyprázdněných indie hororů. Hra s očekáváním a chováním postav, kde toho hodně nevyřčeného pluje pod povrchem. Finále je ve svém "neodhalení čehokoliv" vlastně drtivé, všichni se jen bojí a jsou uzavření ve svém strachu, který jim zabraňuje cokoliv změnit. P.S. Nedělejme si iluze, vyjít třeba "vyprázdněný" Blade Runner dnes, tak se do červených čísel nedostane, stačí si jen zobrazit hodnocení od nejnovějších a je krásně vidět jak lidi ten film nezvládají. (03.09.2017)

It Comes at Night má dobře budovanou atmosféru čehosi neznámého, výborné herce, zejména Joel Edgerton válí a samotný námět je zpracován velmi realisticky. Výborná hudba dodává příběhu ten správný "indie" ráz. Jenže je tu menší zádrhel. It doesn't Comes at Night at all. Divák stále čeká a čeká, co že to tedy přichází v noci, ale až na chlapa, který se hlavnímu hrdinovi v noci dostane do baráku, během snímku v noci nepřichází totiž vůbec nic. Člověk tak nějak čekal nějaké zmutované existence, nebo něco podobného, ale během celého příběhu se nám nedostane odpovědi na to, co se vlastně děje. Sledujeme dvě rodiny, kterak každá bojuje o své přežití. Nejdříve společně, ale jakmile nastane konflikt a nákaza vypukne uvnitř domu, v každém jedinci se probudí ten ten základnější instinkt. Instinkt přežít a zajistit bezpečí své rodině. To je nade vše. V závěru se tak vůbec nedozvíme, odkud se nákaza vzala, ani kdo jsou její prvotní nositelé. V podstatě se tak vlastně jedná o lesní survival, kde je nebezpečí a strach všudypřítomný, ale zdroj zůstane nezjištěn. Červené dveře zde slouží coby symbolika nebezpečí a zla. Již v Insidious "Red Door" ukázaly, že se za nimi neskrývá nic dobrého. Pokud někdy nastane podobná situace, NIKDY si neberte do baráku cizí lidi. Soucit musí stranou, jinak Vám nakonec stejně místo vděku zůstane jen kudla pod krkem. V takových situacích, kdy se může cokoliv posrat, se člověk může spoléhat jen sám na sebe. Pomoc je potřeba, ale mnohdy za jakou cenu? Když na to přijde, každý si chce zachránit jen vlastní krk. (28.01.2018)

Vysoká očekávání bohužel zůstala nenaplněna. Chápu, čím to chtělo být - tíživou a paranoidní cestou k poznání, že pod tíhou extrémní situace a v rámci boje o přežití jsou i dobří lidé schopní udělat hrůzostrašné věci ... ale sorry, to je tak banální pointa, že mi to tentokrát fakt stačit nebude (a to jsem byl k Shultsově snímku značně pozitivně nakloněn, nechtěl jsem nic divácky extra vděčného). A cesta k ní je taky úplně nezajímavá. Vzhledem k tomu, jak je to celé pomalé, tak se tam vlastně ani nestihne pořádně nic stát, nedojde k většímu vývoji postav. A upřímně mě překvapilo, že i stylově je It Comes at Night úplně obyčejné. Když si přitom vzpomenu, jak zajímavě dokázal Shults podat svou prvotinu! Škoda. Film se tak opravdu podobá epizodě několikrát zde vzpomínaného seriálu The Walking Dead. Dilemata, která musely řešit tamní postavy, ale byla kolikrát zajímavější. (31.08.2017)

Triumf smrti. Obraz vlámského malíře Pietera Brueghela st. budiž symbolem světa, kde živí budou dříve nebo později závidět mrtvým.. Autor Trey Edward Shults překonává zármutek nad smrtí otce způsobem, který konzumní hororový divák nemusí vstřebat. Pokud je navyklý, že v „nákazových filmech“ sprintují infikované zrůdy a s rudýma očima se zakusují do krků obětí s takovou vervou, že jsou i renomované čistírny koberců bezradné, může zažít nevýslovné zklamání. Ač využívá ve velké míře klasické postupy žánru, je It Comes at Night postaveno na vykreslení psychologie postav obklopených strachem, paranoiou a touhou žít navzdory podmínkám. Člověk se vždycky bojí neznámého a strach ze smrti je ten ultimátní. Nevyřčenost, symboly a náznaky (červené dveře, noční můry či labyrint vnitřních prostorů domu, který spíše odpovídá dění v Travisově hlavě než očekávané dispozici domu při pohledu zvenčí) pak sebou přináší imponující dávku tajemna a těm vnímavějším ponechávají prostor pro různé interpretace. Ten vyčichlý žánr je potřeba nějak revitalizovat a tohle je jedna z cest.. (04.09.2017)