High Life

To co se v trailerech tváří jako docela přemýšlivé a chytré sci-fi s trochu děsivým přesahem je ve výsledku jen nezáživná pseudoartová záležitost, která si hraje na víc, než ve skutečnosti má. Někomu tahle bakelitová podoba rádoby hluboké myšlenky o lidské reprodukci a sexualitě bude po chuti, za mě je to jen jedna velká nuda, která působí lacině nejen vizuálně ale i myšlenkově. A těch pár docela atmosferických momentů a občasná slušná kamera to rozhodně nezachrání (30.04.2019)

Z High Life se vrátíte do světa s úplně novou představou co černá díra symbolizuje. Je to elipsovitý film, protože odpovídá pouze na otázky, které by vás nenapadly položit. Je to těžký materiál s béčkovými prvky. Končí to dotykem optimismu, ale to je příliš málo a pozdě. Není nad to, když režisér svůj film dopoví. Claire Denisová tvrdí, že její High Life vypráví „o sexualitě, nikoli o sexu, a o smyslnosti, nikoli pornografii“. Robert Pattinson, idol dívek z upírské romance Stmívání, zosobňuje jedinou diváckou atrakci i jediného nositele tajemství. Originální začátek vzbudí zájem, jenže vypravěčský styl obsahuje tolik manýry, že zvědavost, co mu předcházelo, brzy udusí. Něco odhalí hrdina samomluvou, něco krkolomně únavné skoky v čase, hlavně se však odmaskuje pravý žánr. Z vědeckého experimentu s mimozemským vyhnanstvím kriminálníků se vyklube pochybná sociální moralita. Je tu ženská obdoba doktora Mengeleho, slovy hrdiny „spermatová šamanka“ v podání Juliette Binoche, která na posádce provádí reprodukční pokusy, posune slibovanou sci-fi k ornamentálnímu erotickému cvičení. Aby se paluba pročistila, sáhne příběh ještě k modelovému hororu, nicméně z něj čiší, že navzdory filozofickému nátěru i estetickým kudrlinkám se Denisová upíná k výjevům v duchu kosmického porna. Mezihvězdný prostor tady zosobňuje pouze zástupný druh lidské izolace, jakou vytvářejí ateliérové dekorace od skleníkové zahrádky po takzvaný „box“ k provozování sólových intimností . Batole otce přehraje. Nejsilnější stránkou snímku High Life zůstává osamělá každodennost otce s dítětem na bezcílné galaktické pouti. Nakrmit, přebalit, umýt, utišit, naučit je první krůčky, to jsou okamžiky podmanivé svou tichou čistotou, byť batole svého hvězdného tatínka herecky přebíjí. Ovšem na druhé straně už okázalá artová schválnost pohřbila daleko zásadnější projekty než High Life. (25.12.2019)

Nejnudnější film pod sluncem. Zpětně si vyčítám, že jsem se mu nakonec rozhodl dát šanci, protože jsem k tomu byl původně hodně skeptický - od Claire Denis jsem viděl jen jeden film, který mě podobným způsobem nudil, a herecké duo Pattinson & Binoche jsem rovněž nikdy moc nemusel (pokud by vyznění toho filmu měla vystihnout jedna věta, mohla by znít třeba takto: High Life je film, kde Juliette Binoche chodí po kosmické lodi nesouc v dlani sperma Roberta Pattinsona - skutečně chcete kvůli tomuhle vážit cestu do kina?). Nic v tom filmu podle mě nedává smysl, lidi tam nepochopitelně umírají, táhne se to odnikud nikam, a nudí to naprosto nesnesitelně, jak je to divácky odtažité a zcela rezignující na nějaké vyprávění příběhu. Jak tam navíc Pattinson vychovává to děcko, tak mi to i přišlo strašně depresivní, ta představa opuštěného otce a malé dcery, jak letí dalekým vesmírem a otec ji učí, že nikdy nesmí jíst svoje hovno ani pít svou moč. Bože, proč někdo vůbec přivádí na svět takové filmy?! (07.07.2019)

Na začátku teda víme, že se něco stane a všichni umřou. Kromě Monteho a jeho dcery. A přes brekot a pár flashbacků (ta mrtvá holčička, kdo jí měl na svědomí, potom si to člověk domyslí, ale proč tam nebylo trochu od každého z lodi...), které jsem nepochopila, se dostaneme do minulosti, jak se tam ty dva ocitli. A je pravda, že celá ta pointa není špatná. Pokud si čtěte obsah. Potom přijde jeho provedení a tam šlo do tuhýho. *** Protože tenhle film má v sobě dvě mise. Chápu, že vězni tam jsou na experimenty. Tak jsem doufala, že ty, co mají hledat alternativní zdroje energie jsou v jiných lodích, ne ti samý. (No tak nic, no...) Což dobře ukázala ta scéna s pokusem o znásilnění. Přeci jen, chtěla doktorka králíky, dostala prasata. Jenže co bylo potom mi přišlo vyloženě jako násilý na efekt. (Jak chlapec dopadl.) Ale celkově jsem nepochopila, co tím autorka chtěla říct. Protože kdyby na té lodi byli normální lidi, tak dobře. Ale kvůli lidem, kteří se toho účastní, to bylo celý divný. (Ale potom by zase našel rozebrat ten vztah otec/dcera ve vesmíru vzhledem k tomu, jak a proč byla počata.)*** Problém je asi v tom, že se autorka tak moc snažila být umělecká, že zapomněla, že umělecký film může vypadat i jinak než plný násilý, které nedává smysl ("prostě proto" není důvod) a scén, které nejdou uchopit. Navíc mi přišlo, jako kdyby autorka sice přišla s dobrým námětem, ale jako kdyby následně nevěděla, jak to ukočírovat a nejednou bum, změna žánru, aby jí to hrálo do karet, bum, další změna žánru, aby to dávalo smysl. Tedy, jí. Mě ne. *** Vlastně se mi líbil pouze konec a začátek. (Malá/velká Willow a její vztah s tátou i přes to, v jaký pekelný díře se spolu ocitli, s myšlenkou, že tam stejně umřou.) To uprostřed bylo prostě jenom divný...a nemohu se zbavit dojmu, že to bylo divný jenom proto, že mi nesedl způsob vyprávění a protože ve filmu bylo několik věcí, které mi nedávali smysl, a potom nebyly vysvětleny. (Mmch, to byl medvěd nebo co v tom boxu? Proti gustu...ale i tak fuj!) Nebyl to ale špatný film, jenom si hned po jeho shlédnutí neumím přestavit, že bych viděla znovu. (Podle komentářů jsem myslela, že to bude horší.) *** Film mi byl doporučen společně se snímkem ve svitu měsíce. Druhý film se mi vážně líbí víc, ale tady dávám tu třetí hvězdičku za Pattisona. Co se mi možná líbilo nejvíc byl ten paradox toho, co může být na jedné lodi ve stejný moment. Ten opak těch drsných událostí v podobně zahrádky, která byla tichou krásou v těch sračkách, které se děly ve vesmíru... (30.08.2020)

Aj lacnejšie sci-fi odohrávajúce sa vo vesmíre môže mať zaujímavý vizuál a skvelú atmosféru, viď Sunshine prípadne švajčiarske Cargo. High Life však nemá žiadnu vlastnú vizuálnu tvár a nedokáže tak vtiahnuť, a to bez ohľadu na to, či ponúka, alebo neponúka podnety na zamyslenie. To nech si rozhodne každý divák sám. Každopádne do histórie kinematografie sa zapíše skôr kvázi šokujúcimi erotickými scénami, v ktorých je tou aktívnou Juliette Binoche a tie si koledujú o paródiu v Scary Movie, ak by bol tento film popkultúrne známejší. (22.11.2020)