Zranené srdcia

,,Francouzi si vzali víno, Američané území a co máme my? Ruiny...'' --- Nádherný film. Velmi uvěřitelný. Film o traumatech z války a o nových začátcích točený v kulisách poválečného Hamburku. Ačkoliv to během války v Německu schytala co se týče náletů skoro všechny německá města kde byl nějaký průmysl, Hamburk byl vyjímkou. V roce 1943 se RAF rozhodla Němcům předvést co byla biblická Gomora... V rámci operace Gommorah 10 dní bombardovala nebohé město s historickými většinou dřevěnými domy často ze středověku kontejnery s fosforem. Výsledkem bylo totální vypálení 20 km2 města a desetitisíce mrtvých. Byla to rázná válečná odpověď od RAF Němcům na prvotní barbarské bombardování civilních čtvrtí britských měst... Němci byli po náletu opravdu otřeseni. Ještě dlouho po válce z kilometrů ruin a hromad cihel vytahovali lidé ohořelé mrtvoly původních obyvatel hanzovního města...Sem, do těchto kulis přijíždí za svým mužem, který je plukovníkem britské armády a správce britské okupační zóny jeho manželka. Těší se, že budou spolu sami v nějakém domě po vystěhovaných nenáviděných Němcích. Vše je ale jinak. Děj je velmi předvídatelný. Divák hned vytuší co se stalo, proč ta nenávist Rachel ke všem Němcům. A také vytuší i to co se že se to dále bude dít mezi obyvateli starého sídla. Předvídatelnost ale nevadí, protože alespoň si pak člověk může užít jednotlivé postavy a jejich hraní.Vše bylo dokonalé, dům, ruiny města, atmosféra... A nejdokonalejší na tom všem byla Keira. Ona je fakt NÁDHERNÁ. A jestli se do něčeho typově hodí tak jsou to tyhle filmy. Navíc ta její britská english... V dnešní době má spousta jedinců jak čtu na internetu problém identifikovat své pohlaví. Netuší zda jsou pohlaví č. 45 nebo 53...Já bych tenhle film pouštěl v nějakých poradnách či zařízeních jedincům co neví jak jsou na tom. A pokud nebudou moci odtrhnout oči od nádherné Keiry, tak jsou prostě chlap. Opět se divím tomu místnímu podhodnocení. Zdá se, že milostný trojúhelník a psychologické drama už také pomalu vychází z módy. Já si ale pošmákl... Dávám za 4 cigarety ze stříbrné tabatěrky s fotkou... * * * * (07.08.2020)

Bála jsem se, co z #TheAftermath zbude po tom všeříkajícím traileru. Naštěstí pro tohle kostýmní drama natočené v Praze a Hamburku není romance cíl, ale jen další z prostředků, jak rozvinout debatu nad tím, která strana je ve válce vlastně tím zlem. Konec je lehce frustrující a na můj vkus příliš doslovný, ale dokud se ve scénáři nezačne zapomínat, že se řeší otázka svědomí, funguje to velmi uspokojivě. (19.03.2019)

Mínusem tohoto filmu bylo dost nepochopitelné jednání obou hlavních hrdinů - ji jsem ještě docela chápala (manžel pořád z domu, odcizenost, velká trhlina v jejich vztahu, kterou se nedařilo zacelit a pod.). Ale moc jsem nechápala architekta, který zdrcen smrtí své ženy a neustále konfrontován nadřazeným chováním vítězů v jeho vlastní zemi, městě, domě - najednou zahoří vášní k představitelce toho všeho.. Zbytek filmu byl celkem věrohodný, zvláště málo zdůrazněný ústřední motiv ztráty dítěte, který ustojí jen opravdu málokterý manželský pár. Trocha akce, nakonec happyend, ale především pečlivá výprava a lokace činí tento film koukatelným. (04.10.2019)

Nemá to spád, nemá to zápletku, nemá to nápad a je to poměrně předvídatelné. Navíc to má sice soustředěnou, ale jaksi stále stejnou (stejně hrající) Keiru Knightley, která sice umí pestrou škálu hereckých poloh, ale dřívější radost ji v podobných historických kusech sledovat je tak nějak pryč. Emoce se nás nedovedou pořádně dotknout, válku a její následky nepotřebujeme sledovat prostřednictvím do bahna padajících těl nebo nábojnic, ale něco by se přeci jen dostavit mohlo. Moment překvapení úplně chybí, něco „šokujícího“, co naježí chlupy, nepřijde. Britka Keira do rozbombardovaného Hamburku přijíždí k manželovi po určité odluce, honosnou vilu má ovšem sdílet s předchozím německým vlastníkem, tedy nedávným nepřítelem. Asi to nese nelibě. Máme si to myslet. Jelikož ale ona sama přišla o nejbližší osobu, k tragicky ovdovělému architektovi ji nebude přitahovat jen opuštěné piano. Asi se nám někdo snaží namluvit, že ta chemie mezi nimi je obřích rozměrů. Není. Na výčitky svědomí není prostor, jdeme to nějak zakončit. Jenže jelikož naznačený milostný trojúhelník není nijak výrazný, i celkově to vyzní hodně nezáživně. Plakat tak budou možná divačky tuctových televizních seriálů. Víc ani ránu. Po všech stránkách poloviční dramatická romance. (17.06.2019)

Tento milenecký skvost napísaný určite spanilým a sexuálne pripraveným romanciérom mal problém chytiť kontemplatívnou očarenosťou javiskovo zrelej lukulskej opantanosti,čo neuviedol v vzrat ani lengavý náznak kinovej bohatosti avšak uzavretý do interiorovej všednej periodicity s už tak neobyčajnou exteriorovou nudou.... (26.06.2019)