Lev s bílou hřívou

Lev s bílou hřívou je životopisem Leoše Janáčka sestavený z velkých pláten protkaných jeho stěžejními pracemi na Její pastorkyni a Kátě Kabanové. Celek nepřekvapivě reprezentuje to nejlepší svých tvůrců i herců. V rámci Jirešova neomylného vedení se zaskvěli Munzar a Hlaváčková a velice dobře jim sekundovala trojice Žilková-Vašáryová-Adamovská. Několik myšlenek, které se tu objevily, a potažmo celé dialogy, to je nadčasový korpus, pravdivější než sama pravda. Jediné, co bych v rámci tohoto pohlcujícího okamžiku vytkla, je nelineárnost časová. Více načrtnutých kapitol z Janáčkova života by poskytlo vstřícnější cestu k celé přehlídce několika grandiózních finále. Ale konečně už vím, co českému filmu posledních let chybí nejvíce - jsou to životopisy. Nyní už nemáme o kom vyprávět? (12.05.2011)

Skladatel Leoš Janáček je skvěle zahraný Ludkem Munzarem. A spousta scén se ani tak nevěnuje faktům z jeho života jako spíše lásce, kterou zahoří k mladé ženě. Film v mnoha ohledech fascinující, protože tvůrci skladatelovo období zachytili dobře, ale přesto s filmem může mít problém ten kdo se více zajímá o historii skladatelů a jistě objeví i řadu nepřesností nebo i poněkud zkreslené podání jeho života. Pro diváka, který si o Janáčkově osobnosti nic moc nenastuduje však film bude dostačujícím nahlédnutím do života významného člověka. 70% (15.01.2012)

Pokud někdo o Janáčkovi nic neví a jeho hudba se mu nelíbí a přesto tento film sleduje, snadno se mu může udělat nevolno. Pan Jireš vylíčil Janáčka tak, jaký skutečně byl, včetně složitého vztahu s jeho ženou. (Není divu, že manželství které prošlo ztrátou obou dospělých dětí, nebylo právě harmonické). To poznal patrně každý, kdo se kdy o Janáčka a jeho práci hlouběji zajímal. Ve filmu jsou zajímavě zobrazeny inspirační zdroje pro mistrovu tvorbu a složité okolnosti, za nich vznikala jeho nejznámější díla. (01.07.2007)

Od Vláčilova Koncertu na konci léta je Jirešův Lev s bílou hřívou po letech opravdu vynikajícím životopisným dílem. Brilantní Luděk Munzar v roli Leoše Janáčka, jemuž stejně vynikajícím způsobem sekunduje Jana Hlaváčová v roli manželky. A jako vždy skvělá Magda Vašáryová. Kupodivu (pro mě) byla na tu dobu výborná i Veronika Žilková, a také Zlata Adamovská. Působivou poetiku filmu umocňuje střídání lyrických a dramatických scén virtuozně podmalovaných hudbou, která takto neoddělitelně splývá s dějem. Opravdu úžasný a neprávem zapomínaný film. (11.03.2012)

Vlastně jsem byl až překvapený, jak moc mě to chytlo a jak mi ta krapet přehnaná dvouhodinová stopáž nakonec vlastně nevadila. Tohle je svým způsobem dost fascinující film - jak precizně propojuje operu s úžasnými obrazy, jak líčí jedno období života Leoše Janáčka tak, že se v něm na první pohled moc neděje, ale ve skutečnosti má propracované postavy včetně vztahů mezi nimi, jak vhodně vybraní herci tu jsou, včetně Munzara nebo taky Žilkové, jejíž obsazení mě tu zpočátku hodně překvapilo, ale i když si nakonec moc nezahrála, předvedla jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů hned po Zapomenutém světle a Otesánkovi... Působí to místy dost všedně, jako takový klasický československý film, ale vždycky, když jsem si to tom filmu začínal myslet, přišlo něco co mě utvrdilo v opak. V závěru mě to sice bůhvíjak emočně nezasáhlo a možná jsem i čekal něco "silnějšího", ale i přes to všechno jsem měl hned po dokoukání jasno, že tohle musím někdy vidět znova. No a v neposlední řadě jsem se v pár hudebních scénách vrátil nostalgicky do svého dětství, kdy jsem neustále poslouchal Classic FM a často u té vážné hudby i usínal, takže pro mě ten film má ještě další, dost osobní rovinu. Začínám mít pocit, že osmdesátky byly Jirešovým nejlepším obdobím, protože to, co se mi od něj líbilo nejvíc, pochází právě z osmdesátek. To abych se na ně u Jireše víc vrhnul, mohlo by mě v nich čekat ještě dost zajímavého... Nebo v to aspoň doufám. Miloš Forman s tím svým slavným Amadeem se oproti tomuhle může jít zahrabat, a to nepřeháním. 4* (21.08.2022)