Valerie a týden divů

Valerie a týden imaginací mírně pedofilního zaměření. Zmatečné, místy herecky nezvládnuté a o nějakém výrazném vizuálním solitéru se taky nedá mluvit, ač to mnoho zdejších komentů naznačuje, pro mě jednoznačně zklamání plné zbytečného a pro děj nedůležitého. Škoda, že nebyl kladen důraz jen na jednu z poloh, o které se film snaží. (20.08.2013)

Nikdy bych nevěřil, že se tahle látka dá v českých zemích obstojně zfilmovat. Surrealistická novelka Vítězslava Nezvala o dospívání jedné dívky opravdu není zrovna snadným soustem. Film Jaromila Jireše mě ale zase utvrdil v tom, jak na tom v 60. letech byla česká kinematografie dobře. Scéna je propracovaná až do posledního detailu, střih se skvěle vypořádal s ne zrovna narativním obsahem, celková kompozice se bezmála vyrovná knižní předloze. Prostě nevím, kde hledat chyby. Tak trochu to připomíná avantgardu. (29.11.2008)

Poetický i surrealistický svět Nezvalovy předlohy byl - dá se říci beze zbytku - převeden do unikátního filmového tvaru. Kouzlo i děsy dívčího dospívání s řadou až barokizujících reliktů je tu zpodobeno ve světě, který se pohybuje na rozhraní bizarní skutečnosti a snu. Kostýmní fantazie Krumbachové jsou básněmi v textíliích i v prostoru. Oč je VALÉRIE zdařilejší, o to je však i výlučnější. Vlna souznění mezi divákem a autorem či autorským týmem, na kterou se musí spolehnout i sebevětší osobnost každého uměleckého žánru, nejen hraného filmu, jde-li jí o skutečný úspěch, je tu napnuta do krajnosti. Ticho a jen pozvolna uplývající čas, typické jak pro literární předlohu, tak pro dobu, do níž je děj filmu ponořen, tuto tětivu nemohou dále nenapínat. Divák naší doby zvyklý na to, že tvůrci jdou maximálně v ústrety jeho klipovému vnímání světa, bude nevyhnutelně zklamán nebo - v lepším případě - rozkolísán. Divák, pro kterého je nacházení společných můstků s autorem druhou přirozeností, bude naopak - dříve či později - okouzlen. Měrou a intenzitou, která z československé filmové vlny šedesátých let učinila nadčasovou světovou kulturní událost. (26.12.2010)

Valerie žije vo svete kde je tchor obávaný zloduch lebo je vlastne upír, ktorý paktuje s jej babičkou aj keď je prudko veriaca. Vo svete kde sú všetky ženy lesbičky, s čím sa nevylučuje nie práve súrodenecký vzťah hlavnej predstaviteľky a jej brata, bez ohľadu na to, či je ich otec tchor alebo nie (táto dilema sa odhalí až pred koncom, bude to naozaj napínavé ako v správnom horore). Vo svete kde nenapúdrovaná babička je vlastne mamička alebo mlado vyzerajúca babička tváriaca sa, že je sesternica a pri tom je vlastne tiež upírka, chytila to totiž od tchora. Medzitým sa občas ukážu nejaké tanečky, pavučiny, krv alebo pletenec ženských tiel. No čo viac napísať, vrcholový surrealizmus. (13.04.2012)

Pro mne nejkrásnější Jirešův film s uhrančivou hudbou Luboše Fišera a výtvarnou kamerou Jana Čuříka. Na první pohled nefilmovatelný černý román V.Nezvala byl převeden kouzelně na filmové plátno zejména díky milovnici surrealismu a mystična, Ester Krumbachové. Vedle nádherné básnické prózy tak vznikl snově poetický film, jakých naše kinematografie mnoho nemá. Pravda, dnes spíše klubová záležitost, která vás však zavede, necháte-li se, do magického světa nevinných i vinných dívek, lilií, leknínů, pávů, ale i upírů, smrti a nebytí, hranic pro čarodějnice, lásky, zrady, nenávisti. Mezi tehdy vesměs neznámými herci se objevil v roli bubeníka Nezvalův nevlastní syn Robert. Krátce po natáčení Valerie, sužován vnitřními démony, spáchal sebevraždu. Zas a znovu, při každém dalším sledování, jsem okouzlen nádhernými obrazy, jaké už dnešní český film snad ani přinést neumí... (16.02.2011)