Žert

Cynický odsudek prašivé ideologie vyvolávající "vážnou radost, kde není prostor pro legraci" a která křiví charaktery věrců i bezvěrců. Z nadšených soudruhů se stávají zhýralé a pokrytecké svině (Munzar) nebo zoufalci schovávající se za šťastný úsměv (Dítětová), svobodomyslné překroutí v netečné cyniky bez budoucnosti (Somr). A neteční (všichni ostatní), ti jsou vždy pouze poslušní.  K člověku až hnusně upřímné. Takhle nějak si představuji dokonale depresivní film. (21.10.2022)

„Ty vole, tebe jsem bít nechtěl!“ Žert z filmového plátna si stejně jako ten ze stránek knihy zaslouží přídomek „Kunderův“. Autor spolupracoval na scénáři, který vznikl před vydáním knihy (nikoliv před jejím napsáním) a také díky tomu funguje Jirešův film jako ucelená, na knize nezávislá hořká komedie. Filmu neškodí ani nejvýraznější změna oproti předloze, redukce vypravěčů na jediného – namísto specifického jazyka jsou nám ostatní představeni adekvátním projevem herců (Kostkovy krátké kapitoly plné náboženských motivů svou několikaminutovou přítomností plně vynahrazuje Evald Schorm, morální autorita nové vlny). Odhodlanost v jinak smutně prázdném pohledu Josefa Somra násobí tragikomičnost Ludvíkova počínání. Cokoliv udělá, ublíží tím sobě, nebo někomu jinému. Lépe, kdyby neudělal nic? Flashbacky, kdy na ostatní hledíme očima Ludvíka a postavy hovoří přímo k nám (dochází tudíž ke skutečnému dialogu s dobou minulou), slouží jako ironický komentář přítomnosti: vítání občánků x jaké proradné bestie z nich nejspíše vyrostou; cimbálová muzika x tvrdá práce v dolech. Iracionální smích se nabízí jako jediné rozumné východisko. Kundera scénárista stejně jako Kundera spisovatel varuje před zapomínáním na minulost, aniž by sklouzával k moralistnímu poučování. Kromě Ludvíka, který ovšem v minulosti zatuhnul jako vaječný koňak v závěru Passerova Intimního osvětlení, se většina postav chová, jako kdyby žádné „tehdy“ nebylo. Nemožnost určit, co je lepší, vzbuzuje intenzivní, dlouho doznívající pocit marnosti. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Vančura (22.11.2014)

Ďalší antirežimovo ladený film českej novej vlny. Jireš ale neostáva iba pri kritike praktít súdruhov, dotýka sa aj psychológie postáv a rieši otázku pomsty, ktorá v podstate stojí samostatne a nie je závislá priamo na zločinoch komunizmu, ale všeobecne. Tieto dve zložky sa výborne dopĺňajú a som rád, že Jireš neostal iba pri tuctovom (i keď točenie podobných filmov v totalite samo o sebe nebolo tuctové) odmietnutí režimu. Somr sa do úlohy výborne hodí, avšak skutočným esom je káderácky nesympatický ksicht Ludeka Munzara, ktorý si toho bol chudák asi aj vedomý. Ja som mal ešte radosť z toho, že žijem aspoň v tej dobe, v ktorej žijem, pretože si myslím, že disponujem rovnakým suchým humorom, ako Ludvík a niekoľkoročnú prácu "dole v dole" by som psychicky asi nezvládol. VIDENÉ ZNOVA 11/19 Neviem prečo Munzarova milenka išla pre zmrzlinu, ale kúpila cukrovú vatu. Tá asi bude aj nejakou vtipnou metaforou, napríklad toho, že si treba poriadne "osladiť jazyk" predtým, než niečo pred kádrami trepnete. (31.10.2013)

Žert poměrně dobře vystihuje náladu Kunderovy předlohy, což se myslím moc filmům (nebo žádnému?) podle jeho předlohy nepovedlo a asi ani nepovede. A už tohle je největší triumf a zároveň hlavní výhra Jirešova filmu. Jako Olomoučan musím ocenit “krásu“ našeho orloje, který se po svém proletářském předělání stal symbolem 50. let a krásně navodil to správné klima tohoto filmu. Jo, pomsta je někdy hodně hořká. (29.11.2008)