Réžia:
Carlos SauraKamera:
Teo EscamillaHudba:
Paco de LucíaHrajú:
Antonio Gades, Laura del Sol, Paco de Lucía, Marisol, Cristina Hoyos, José Yepes, María PagésObsahy(1)
Po filmu F. García Lorca : Krvavá svatba (1981) se španělský režisér Carlos Saura znovu navrací do ispirativního světa baletu a ke spolupráci s výraznou osbností choreografa a tanečníka Antonia Gadese. Tentokrát však do dramatu lásky, žárlivosti a smrti ohnivé španělské cikáuky Carmen, které Gades právě studuje se svým souborem, vkládá Saura ve filmu ještě další tematikou rovinu : vlastní filmový děj, vztahující se k soukrové sféře tanečních interpretů. Souběžně s rodícím se tvarem představení vzniká i milostný vztah Gadese k mladé představitelce Caremen, v němž se stýkají citové analogie současně s nácvikem scén. Saurův film poskytuje bohaté zážitky vynikajících tanečních kreací ve stylu flamenka, jež sjou obdobně jako v předchozím Saurově tanečním díle snímány neokázale při zkouškách, čímž vzbuzují autentický dojem právě probíhajícího tvůrčího procesu,. Za pozornost stojí i hudební stránka filmu, v ním exceluje známý kytarista Paco de Lucia. Na 36. MFF v Cannes 1983 získal tento film Cena za umělecký přínos. Z mnoha filmových adaptací Carmen si připomeňme např. Originální muzikálovou úpravu americké filmu Otto Premingera Carmen Jones. Švýcarský film Carmen (1998) je záznamem představení na salzburském festivalu, jež nastudoval Herbert von Karajan ten také snímek režíroval. Zcela osobitou, aktualizovanou verzi námětu podle Meriméeovy předlohy natočil Jean-Luc Godard pod názvem Prénom Carmen (1983, Křestní jméno Carmen). V klasicky pietním a bohatě výprávném hávu, se slavnými operními pěvci realizoval Bizetovu Carmen /1984) Francesco Rosi. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (81)
Nejlepší tanečnice nemusí být Carmen - ta totiž je svou postavou, žije TEN příběh. Z toho vyplývá jeden z oblouků - stárnoucí dokonalá tanečnice musí naučit všechny své finesy nikoliv lepší, ale carmenovatější soupeřku. Souhlasím s Saurou, který ústy hlavního hrdiny odsuzuje tradiční ztvárnění Carmen v kostýmech ("Neumím dělat klasiku" - a odchází z podia, kde se producíruje tradiční kostýmovaná Carmen). Aby hra žila, potřebuje inovaci, převedení věčného tématu do současnosti, do reality - A to Saura zvládl dokonale. A dále z filmu čiší radost tvorby - radost umělce z vytváření nové interpretace. Kdo nezažil, nepochopí. ()
Vyzeralo to ako zaujímavý film a rozhodne aj bol, nehovoriac o tom, že to bol sám o sebe dobrý film. Vizuálne je ,,Carmen" ohromujúca, s dobrou kinematografiou, výraznými farbami, kostýmami a kulisami, ktoré vyrazia dych. Hudba je tiež úžasná a hraná s autentickou chuťou, vďaka ktorej je zážitok ešte vášnivejší. Choreografia je veľmi živá a ukazuje veľké množstvo technickej, až virtuóznej brilantnosti, pričom tanec flamenca je nielen efektívny, ale aj tanečníci ukazujú, že vedia výborné tancovať. Napriek tomu, by film potreboval zrýchliť rozprávačske tempo a chýba mu sviežosť. 6/10 ()
Carmen jsem viděla ve škole rozdělenou na tři části, takže možná proto, se mi to zdálo celkem nudné. Dobrý polovina filmu jsou taneční scény. A ty jsou úchvatné. Flamenco vypadá úžasně a tanečníci jsou vynikající. Jenže kromě toho už film nemá moc co říct. Je tu skvělá hudba, ale pro mě celkem nezajímavá zápletka, která vlastně ani nikam nevede. ()
Hudba byla fajn, ale prim tvoří v Carmen pohyb a propracovaná choreografie. Tu vášeň jsem z tance rozhodně cítil…paradoxně, když se zrovna netancovalo a byla „opravdová“ romantická scéna, emoce jakoby se úplně vytratily. Celkově netaneční pasáže byly velmi slabé a nudné, naštěstí jich v té záplavě pohybových kreací nebylo moc. Ovšem postupné umělé vkomponovávání „reálných“ konfliktů do nacvičování představení (tuším od „karetního souboje“ dál) mě čím dál víc nebavilo a závěr mi přišel vyloženě mimo. Takže nakonec kladu toto zpracování jen o kousek výše než jiný snímek z „cyklu“, Carmen Jones; přesto průměr nepřekročí. ()
Po Krvavé svatbě druhý Saurův krok do světa tance. Tentokrát vznikla podivuhodná syntéza flamenca a opery, klasického díla a moderního dramatu. Příběh se opět odehrává takřka pouze ve zkušebně a opět je podán jakožto film ve filmu, drama v dramatu. Struktura je složitější, tentokrát už navenek vystupuje i samostný "hlavní" příběh, jenž - zdálo by se - může upozadit ústřední Merimého záplatku. Ovšem tak tomu není, možná s překvapením zjišťujeme, že interakce příběhu starého víc než stopadesát let a toho z žhavě přítomnosti je naprosto symetrická, že vlastně nevíme, o kterou Carmen tu jde, který z příběhů si pomáhá pozadím toho druhého, co je hrané a co je skutečnost. Výjimečná, žhavě energická podívaná. ()
Reklama