Malá mořská víla

Rozjazd odohrávajúci sa pod vodou je trochu dlhý, ale potom sa už rýchlo strieda rozprávka s hororom. Koniec nie je vôbec rozprávkový, nie je pre deti a aj starších dostane do úzkych. Oceňujem ale husársky kúsoch Kachyňu so sestrami Šafránkovými. –––– Svět, lidé? Nejsou k ničemu. Nedokážou žít ani ve vodě ani bez bez vody. (27.12.2020)

Ano, Andersen nepsal veselé pohádky, asi nebyl moc šťastný člověk, a Kachyňa to pojal stylově a podobně depresivně. Zahrané i natočené je to sugestivně, ale nezlobte se na mne, koukat se na to nedá, podobně jako dětem raději čtu české pohádky než tyhlety severské horory. Pro mne je to sebetrýznění, dívat se na podobné filmy. Jinak si mimochodem povšimněte, že spíše než o pohádku jde o psychologickou sondu do života jedné třídy, která pokukuje po výsadách jiné, movitější třídy, a o nemožnosti prolnutí těchto světů. (10.12.2014)

Ano, Miroslava není Libuše, ale zde by ani starší z dua Šafránkovic více nezmohla. Pohádka má svou zvláštní tajemnou poetiku, jak už to ovšem bývá u všech pohádek Hanse Christiana Andersena. A to, že je smutná, neznamená, že se nejedná pohádku, i děti si přece musí uvědomit, že realita bývá někdy jiná a ne vše končí šťastnou svatbou. Perfektní je zde hudba génia Zdeňka Lišky, půvabné jsou exteriéry, a herecky nejvíce zaujme Radovan Lukavský v roli mořského krále. A Miroslava se pro roli malé mořské víly hodila perfektně, přestože jinak není nějak extra dobrá herečka. Ovšem její smutné oči byly pro tuto roli to pravé... (20.01.2014)

Na pohádku příliš "umělecké", jak vizuální, hudební tak třeba i herecké pojetí. Tahle pohádka mě nikdy nedokázala oslovit, přestože dnes její kvality už ocenit dokážu. Tragickému a tísnivému tónu Andersenových pohádek sice svým zpracováním blíží, ale na rozdíl od filmu na mě jeho příběhy fungovaly i jako na malého. Takhle jen často zůstává krásný obraz bez patřičného náboje. (15.06.2005)

Opravdu hodně zvláštní pohádka. V dětství se mi to nelíbilo, a když jsem teď dostal chuť si to osvěžit, tak mě to neoslovilo ani teď. Ty šílené paruky a kostýmy podmořských postav, jakož celé to evokování podmořského světa a Liškova hudba, to vše mi přišlo jako strašný bizar (včetně těch podivných dialogů, v nichž si mořské bytosti nepochopitelně cynicky - vždyť je to pohádka, panebože! - utahují z lidí), navíc to působí i silně nízkorozpočtově, a - pro člověka obeznámeného s těmi lokacemi - i nevěrohodně, prostě jako přehlídka herců navlečených ve směšných v kostýmech a pohybujících se mezi Prachovskými skalami. Vadí mi tam i ta krutost, kdy král všech moří (btw. tehdy 57 letý Lukavský zde v této roli působí spíš jako dědeček tehdy 18 leté Šafránkové, než její otec) v podstatě pro zábavu potápí lodi a topí lidi jako koťata, aby jeho nezbedné dcerunky měly veteš na hraní z potopených vraků, stejně jako mi přijde hrozné, jak to dopadne se samotnou mořskou vílou (u které mě btw. překvapuje, že ve filmu nemá jméno a všichni ji oslovují jako "malou mořskou vílu"), která chuděra nechtěla víc, než poznat trochu lásky, a už jenom představa, že každý krok bolí jako bodnutí nožem do nohy (a víla si v jednu chvíli skutečně chladí krvácející nohy ve vodě!), mi přijde jako peklo na zemi, nemluvě o tom, jak to s ní v závěru dopadne. Ten film je prostě strašná depka, a podobně jako jsem už jako dítě neměl rád pohádky, kde hlavní postava oněmí, tak si i dnes prostě myslím, že Kachyňa to trochu přepísk, a pro děti to moc nebude, ale problém je nejspíš už v samotném Andersenovi, který mě nikdy neoslovil, a cestu si k němu už asi nenajdu (i když nikdy neříkej nikdy). (05.01.2022)