Závrať

Nečekaně nalezený snímeček vysoké kvality. Film nepřekypuje žádnými zvraty ani extravagantními charaktery - i ten příběh je vlastně prostinký. Gabriel je řidič náklaďáku a proutník, Božka je mladá, krásná a navíc dcera Gábova kamaráda. Civilní film popisující jejich zvláštní vztah, jejich živošičné a přirozené puzení k sobě i jejich nutné odlučování (nejen věkový rozdíl). Za celou dobu jsem se nestihl jedinkrát nudit, navíc jakési prohození role hlavního hrdiny (nejprve Božka, potom Gába) film také oživuje. To, že sentimentální konec je nasnadě vůbec nevadí - jinak to přece ani skončit nemohlo. Krásný, čistý film o lásce. (02.02.2009)

Reziser Karel Kachyna /Pozor, Vizita, Lasky mezi kapkami deste, Zlati Uhori/ natocil krasny film, v ktorom ide o lasku chlapa k zene, aby som bol konkretny starsi skuseny sofer a mlada neskusena dievcina. Karel Kachyna filmuje, ale takym sposobom, ze ma to bude este fascinovat a film si pozriem viackrat. Sympaticke dlhe zabery na krajinu, pomale, kludne tempo a volne na seba nadvazujuce obrazky mi povedia casto viac nez slova. Eva Solcova bola vyborna, a ze najlepsie filmy cs kinematografie sa tociliv 60. rokoch, tak dam 77 % (23.08.2017)

První lásky jsou ty nejkrásnější. A někdy by skutečné naplnění všech těch představ a toužebného očekávání tu křehkou krásu rozbilo a zničilo. A že to nakonec pochopí i ten největší cynický svůdník, to bych opravdu nečekala. Krásný film, vyprávěný poetickou černobílou kamerou, křehký, vtipný a ve své jednoduchosti pravdivý. (24.06.2019)

Je to takřka polozapomenutý film, alespoň soudě podle komentářů. V podstatě tam nic převratného nebylo, ale v krásné přírodě Krušných hor působil příběh vztahu mladinké Božky a řidiče Gaby jímavě. A abych nezapomněl, Eva Šolcová pro mne dosud neznámá herečka se mi moc líbila, měla šmrnc a přitažlivý vzhled. (30.12.2008)

Závrať předznamenává Naději, jak už to tak v životě bývá… Rozpačité napětí mezi vyprávěním příběhu, vylíčením prostředí a charakteristikou postav se již zde řeší kompromisními resumé: od samého začátku se vše sčítá. Nerozehraje se drama, nepředstavují se hrdinové a prostor zůstává v pozadí, jakkoliv jej kamery sledují s větším zaujetím než ty tiché i hlučné lidi. Zatímco však v Naději k sobě přitahovali pozornost právě skvělí herci, zde lhostejně a nezaujatě hrají lhostejní a nezaujatí, a do černobílých siluetových podobizen si divák promítá své vlastní sny a viny – a při vší slábnoucí úctě pochybuji, že zrovna o tohle Kachyňovi a Novákovi šlo. Snad kdyby obsadil Chadimovou a Lackoviče nebo Peterku a současně rozehrál živý logos periferního společenstva, dokázal by tu tušenou přímku lidských životů zhmotnit, takto zůstalo u fragmentů, s nimiž se lze stěží ztotožnit, jakkoliv už člověk ledacos zažil. Když se v poslední třetině film zúžil na milostné drama, začal se hroutit i obraz a svět a hrdinové přestali být hrdiny, nezbylo nic… (21.04.2018)