Dokonalá lúpež

„Vypadáme snad jako týpci, co tě zatknou? Nasaděj ti klepeta a odvezou tě na stanici? Na něco jsem se tě kurva zeptal!“ - „Ne.“ - „Správně. Přesně. Prostě tě zastřelíme. Je to míň papírování.“ Tvrdí chlápci na obou stranách, všichni sehraní profesionálové, kdo však koho nakonec trumfne (nebo spíš „přechčije“)? Hned úvodní (ne)podařená loupež měla říz a navnadila. Pak sice tempo polevilo, ale za prvé měl divák za úkol trochu poznat postavy (v případě Velkého Nicka i soukromí…bez čehož bych se výměnou za kratší stopáž klidně obešel, to „zlidšťování“ jistě nemuselo být tak dlouhé), za druhé se vše připravovalo na hlavní chod. A ten byl opravdu chutný, i když si na něj člověk musí nějakou tu chvíli počkat. Zinscenované „představení“ na odvedení pozornosti a pak hlavní akce. Pořádný kus filmařiny a napínavé k tomu. A přestože samotný konec se snaží být možná až příliš „chytrý“ a na efekt, čím víc o něm přemýšlím, tím jsem vlastně radši, že to nedopadlo jinak (jakože jsem se obával dávky patosu). Slušné 4* jsou pro Dokonalou loupež tak akorát. (22.09.2018)

Gudegast se bezskrupulózně vydal na lup a oběť si vybral vskutku směle. Ono totiž vyloupit Nelítostný souboj, jeden z nejlepších žánrových počinů všech dob, přičemž se neobávat, že skončím prošpikovaný vlastníma kulkama a poplivaný roztomilou sadou žalostných vulgarismů na verbalově pranýři, to se dá kvalifikovat minimálně jako pokus o společenskou sebevraždu. Musím však konstatovat, že to frajer k mému velkému přeqapení vcelku důstojně přežil. DzHýt to sice není, tam huhňavý slizák nehonil partičku bukanýrů ze speciálních homojednotek a chybí tomu větší dějová rozmanitost a zkušenější režie, nicméně uplácané je to velkoryse, baví to, odsejpá a v žádném případě neuráží. Žérár Řiťler je mačističtější než MačuPikču, při tom skupinovém honění si šlape zaníceně na jazyk ještě důsledněji, než když hnal bojůvku polonahých fparťanských buverantů do termopylfké foutěfky na kopí roftoužených Perfanů, a jeho nesympatickému testosteronovému kokotovi v kundě z boženky a s umaštěným plnovousem k dokonalosti chybělo snad jen to, kdyby ještě ležérně žvýkal střepy a zastřihoval si bradku hasičskou sekyrou. Nicméně i tak se jedná o dosud nejsugestivnější výkon v jeho panoptiku hormonálně nevyvážených maskulinních megadrsoňů, u kterých si nejedna otylá hospodyňka s gustem mne slimáka jen při představě, že by ji takový krutopřísný ultrabouchač určitě zvládl i úplně sám přetočit na břicho. Ne jako ten proplešlý zženštilý vychrtlý chcípák, co si ho v pominutí míchy před patnácti lety omylem vzala. Prostě solidní, zábavný a dobře zahraný rymejk, kterému slušně rozptýlený verbal odpustil i další, téměř neodpustitelnou do pekla volající čorkařinu, a sice Verbala Negrokinta! (21.04.2018)

Kdybych chtěl bejt zlej, tak řeknu, Den of Thieves ve vztahu k Heat je jako film Gridlock ve vztahu k Die Hard 2. Ale takové peklo to zase není. Problém je v tom, že DoT je opět produkt zhoubné "gym cinematography (c)", tedy trendu (zejména akčních) filmů, které vznikají setkáváním producentů, režisérů a herců v posilovnách a fitkách, narozdíl od let 80.-90., kde se potkávali zejména na kokainových večírcích. Až do omrzení se tu tak všichni ti nasvalení holohlaví hošani v tílkách plácaj neustále po ramenou, choděj s rukama metr od těla a pohybujou se houpáním. A jsou furt zpocený. Narozdíl od svého předobrazu se tu oba protagonisti nesnaží jeden druhého zas tak nějak přechytračit, ale místo toho si neustále porovnávaj péra. Úplně katastrofální jsou dějové odbočky k rodinám dvou členů proti sobě stojících stran, které se na dvou scénách snaží trapně vysvětlit, jaký vliv má jejich způsob života na jejich rodiny. Zejména u 50centa vidíme v první scéně jak vyhrožuje klukovi svý dcerky a později v další scéně, jak mu dcera říká, že ho má ráda a to je všechno! Nic víc. WTF? Co to trochu staví na nohy (krom mé tolerance k filmům, kde na sebe lidi střílej) je Pablo Schreiber, jehož minimalistický, uzavřený herecký výkon skutečně prodává iluzi, že v jeho hlavě probíhá nějaký velký plán. Co však naprosto selhává je machistická póza frackovitého Butlera, který zde hraje úplně neskutečně papírovýho pitomce, který nejspíš má být cool a gritty, ale chová se místo toho jak osmiletý dítě v kožený bundě. Scény, ve kterých ujídá koblihy z krvavé krabičky na místě činu, sám se vydá s páčidlem do banky, domněle obsazené lupiči s rukojmími či luxusní rozpoutání přestřelky v koloně aut plných civilistů, to jsou místa, kdy se celý ten koncept pohřbívá kompletně. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že Geraldovi museli kvůli fotce na plakát zlomit vaz, to možná i stálo. (20.06.2018)

Na další variaci mého oblíbeného "Nelítostného souboje" jsem se docela těšil a přestože výsledek není takový, jak jsem čekal, akční klasice vyloženou ostudu nedělá. Již zmíněný film je připomenut hned na začátku, kdy dojde k přepadení transportu a film se po celou dobu pokouší o reálnější pojetí filmu o policajtech a zlodějích, ale ve výsledku se mu to daří pouze v tom minimu akčních scén, které nabízí. Zbytek filmu už kladné body nezískává, ať už se jedná o nevýrazný příběh, postavy bez špetky charizmatu (i Butler je pouze klasickou figurkou macho policajta) nebo přepálenou stopáž okusující dvě a půl hodiny. (23.05.2018)

Takhle nějak má vypadat divácky nenáročný akční film. Stačí k tomu dostatek akce, divácky zajímavý příběh, pár sympatických pánů a další akce. Poprvé jsem si mohl vychutnat Gerarda v roli, ve které mě neskutečně sral. Také jsem si nemohl nepovšimnout, že šílenou rychlostí ztrácí své mužské kouzlo a tloustne. Pokud rádi fandíte těm zlým, tak toto je přesně film dle vašeho gusta. Máte totiž zaručeno, že budete v závěru spokojení. Rozdávají si to spolu totiž zlí s ještě zlejšími. Více takových filmů. Není to tak těžké, stačí do toho necpat hromadu sraček. (30.04.2018)