Valerian a mesto tisícich planét

Stopáž 137 minut budila obavy, a to zcela oprávněně. Besson ukazuje celý komiksový svět poměrně zeširoka a představuje až příliš jednorázových postav, kvůli čemuž se ve snažení ústřední dvojice časem začnete ztrácet. Vizuál je skutečně osobitý, videoherních prvků nakonec není moc a po stránce efektů a barevnosti si stěžovat rozhodně nemůžu. O to déle trvá si uvědomit, že se tam vlastně nic moc neděje a že DeHaan fakt není charismatický hrdina. Cara to zachraňuje, do Bessonova vesmíru se spoře oděná hubatá modelka prostě hodí. Bojím se, že tohle uchopení komiksového předchůdce Hvězdných válek Bessona do extratřídy nevrátí a pouze první pětiminutovka snese srovnání s Pátým elementem. O propadák se určitě nejedná, ale třeba nedlouhá camea Rihanny a Ethana Hawka ukážou potenciál, který nebyl naplněn. Z vtípků, postav i samotného příběhu čouhá nedotaženost, což je prostě škoda. Ale víc než kdy jindy se hodí říct, že je to barevný a hýbe se to. (16.08.2017)

Myslím, že jsme tomu všichni přes veškeré nadšení, energii a dechberoucí výpravu ochotni odpustit absenci fyzikálních zákonů, technického fundamentu, logiky. Ovšem odpustit provařený příběh plný nudného odkrývání skládanky a předvídatelného finále - to už je moc. Takže pokud pomineme příběhovou vatu, zbyde cca 50 procent celku, tedy fantasticky vypadající filmařiny plné vtipných scének (Rihanna neskutečná), Bessonovy vyjmečné představivosti fikčních světů a parádní chemie ústřední dvojice, kde sexy Delevingne válcuje DeHaana jako nic. Evropská variace Guardians of the Galaxy. (12.08.2017)

Šílená pastiš sci-fi motivů, z nichž některé jsou skvělé a některé příšerné, ale protože jsou jich desítky a navzájem se překrývají, tak skoro v každém momentu j něco, co irituje i něco, co baví. DeHaanův tragický miscast musí být jedním ze stovek nápadů - ten herec prorazil rolemi loserů a slabochů, teď má být najednou playboy a superagent. Má to být komentář toho, že díky trikům může být všeho schopným hrdinou kdokoliv? Těžko říct. Jede se dál... Bessonův pseudofilm má rozhodně něco do sebe, i když stačí cca jeden za deset let. Nebýt poslední půl hodiny, která zabředne do nesmyslného mluvení, dal bych s chutí 4. (30.12.2017)

Nepočítám-li vlaštovku jménem Lucy, tak se Luc Besson za uplynulých 20 let nemůže pochlubit jediným vydařeným filmem. A prostřednictvím Valérian et la Cité des mille planètes si svou bídnou reputaci rozhodně nevylepší, jelikož snímek pravděpodobně posbírá několik Zlatých malin. Hned v úvodu si divák jistě povšimne herecké bezradnosti dua DeHaan - Delevingne. Vzhledem ke štědrému rozpočtu bych čekal, že castingové oddělení sáhne po někom schopnějším a esteticky atraktivnějším. Caru Delevingne bych si spíše dokázal představit jako ježibabu v nějakém hororu. Jenže ani božská Anya Taylor-Joy by svou krásou a mistrným výkonem nedokázala vykompenzovat totální absenci scénáře, který Bessonovi při průletu galaxií pravděpodobně zapadl někam do černé díry. Snímek zcela postrádá jakoukoliv smysluplnou zápletku a dokonce i po vizuální stránce, která by mohla uspokojit alespoň nenáročné publikum upřednostňující barvičky před příběhem, je neskutečně přeplácaný. Intergalaktický odpad. (19.07.2017)

Není to tak, že by film neměl co ukázat. Ale nedokáže překvapit. Je třeba ocenit, že z toho je konečně zase cítit TEN Besson, který nějakým způsobem posouval hranice evropského filmu. Ale bohužel je tentokrát až příliš amerikazovaný (stačí porovnat zdejší hudební výstup s tím z Pátého elementu). Celek ale nenudí, tempo tomu nechybí, hlášky jsou pravidelně dávkované a vizuál je pětihvězdičovký. Absence prvku překvapení, silného záporáka a zajímavého hlavního hrdiny (Dane DeHaan bohužel profiluje svou postavu jako pouhého namyšleného spratka) to táhne dolů, ale ve výsledku jde o jeden z těch chutnějších blockbusterů, jaké letošní rok zatím nabídl. Velký palec nahoru za Caru Delevigne, která si hodně scén krade pro sebe. (19.07.2017)