Cesty slávy

Výborně napsané vojenské drama, které ještě více zdůrazňuje Kubrickovu genialitu! Atmosféra je výborná, film vás nutí soucítit s hlavními hrdiny , hlavně skvělým velitelem roty K. Douglasem, který by pro své vojáky udělal první poslední. Zato jeho nadřízený je pořádně nechutný hajzl ;-) i dost vojáku kolem něj. Scéna se zpěvem mladé německé dámy, je nabitá emocemi. Holt lidé se někdy chovají jako zvířata. 10/10* (21.09.2008)

Kubrick dal namiesto nezmyselného vraždenia a vojnových scén prednosť zobrazeniu ľudskej krutosti a bezcharakternosti. Ak čakáte vojnovú drámu so všetkou brutalitou, tak dajte skôr prednosť Spielbergovmu Zachráňte vojaka Ryana, pretože Stezky slávy sú výpoveďou o ľudskej zákernosti a neúcte. Kirk Douglas v hlavnej úlohe predvádza bezchybný výkon. Veľmi pôsobivý film so skvelou výpravou a silným príbehom. (21.04.2008)

„Jen válka za svobodu svatá jest. Když cílem války sláva je a statky, čím jiným je než krvavými jatky?“ (George Gordon Byron). Kubrickova žaloba mlýnku na lidské maso zvaného armádní mašinérie, kdy celý pluk je jen bezvýznamná tečička na štábní mapě a zanedbatelný prostředek k naplnění ctižádostivých pohnutek. Fragment vojenský soud mi svou absurditou připomínal jeden z dílů Blackadder Goes Forth.. (01.09.2008)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Že je válka vůl, to ví milióny mrtvých a raněných. Že je byrokrat vůl, se zase přesvědčili diváci v mnoha evropských zemích, kde byl tento Kubrickův (proti)válečný příběh z první světové války na desítky let zakázán. Příběh o zvůli generality ženoucí bez ohledu ohledu na lidské ztáty lidi ke zmasakrování v nesmyslné bitvě a pak je exemplárně trestající za to, že se nedali zbytečně zmasakrovat všichni je absurdní, ale bohužel zcela reálný a to v každé době. Dovoluji si citovat i odjinud: "Lidí je jak sraček, Kefalín." Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=0DHhTjiVlF4 (20.09.2009)

Film Paths of Glory (a ten název mi přijde trochu zavádějící) myslím nepojímá látku tak dokonale a univerzálně jako FMJ. Zdá se více o filmařských alegoriích, zatímco asociace, nabízené filmem FMJ jsou dané spíše tím, co film zachycuje, než jím samotným. Krom FMJ se mi nabízí i srovnání s Dr. Strangelove, zejména u postavy /ač to ostatním nepřiznává/ kariéristického generála Mireaua. Být vojákem, zejména účastnit se krvavých bojů osobně, považuje za čest a povinnost, a za zbabělce považuje každého, kdo po tom doslova neprahne. Ironicky, on sám zůstává kvůli svému postu bojů stranou, v bezpečí, ačkoliv jizva na jeho tváři dokládá, že tomu tak nebývalo vždy. Současnost vz/shlíží z/s perspektivy zkušeností minulosti a to mu nelze mít za zlé. Kubrick zde divákovi své hodnoty v nejmenším nepodsouvá, ale svůj náhled přesto demonstruje takřka dokonale. Nejlepším příkladem je moment, kdy důstojník zabije vojáka z vlastních řad, skor se zdá, že záměrně, byť z pro mě nejasných, nepochopitelných pohnutek. Vlastenectví zde získává pravý rozměr; posledního lumpova útočiště a pochybné ctnosti. Rovněž zcela iracionální /ačkoliv zdánlivě podložený/ rozkaz k palbě do vlastních řad a následný polní soud je už jen gradací už odhalených nesmyslných okolností filmu/bitvy/války/válek. Fascinující je i úvaha jednoho vojáka /před odvedením tuším profesora/ nad otázkami; Proč se před bitvou bát/nebát smrti/zabití. Dalším /půvabným/ dokladem nesmyslnosti vojenských machinací je rovněž návrh /trestu za zbabělost/ pro jinak hrdinné vojáky, jež se pro svou hloupou poslušnost vrhli do předem prohrané bitvy, rozkazy plnili, ale okolnosti bránily jejich postupu. Související nesmyslností je náhodný výběr tří vojínů, na které je vina svalena. Vyskytují se zde i alegorie iracionálního chování, jejichž význam pro film ani nejsem schopen určit jako např. připisování hanby za neúspěch bitvy všem obyvatelům Francie. Jasnější výhled nabídne až plukovníkova závěrečná řeč u soudu. Kirk Douglas je zde vůbec typickým příkladem hrdiny, muže, jež vyjde živ i s lidskou /tím zdůrazňuji hlavně opovržení tou vojenskou/ ctí i v tak upadlé machinaci, jakou je válka. Ale i on je spoután regulacemi a disciplínou armády, což ho činí v mnohém bezmocným. Dokonalým završením je pak rozhovor u jídla na konci filmu. Pozoruhodné je i tvrzení jednoho z generálů, že /stejně jako dítě touží, aby na něj otec byl přísný, voják touží po tvrdé disciplíně, kterou nějaké ty občasné popravy vlastních lidí podporují a tudíž jsou vlastně správné/. (07.09.2006)