15:17 Paríž

Mám za to, že kdyby to Eastwood natočil jako celovečerní dokument, byla by to trefa do černého. Takto zvolená struktura docela pokulhává, ale zas bych Paříž 15:17 nijak nezatracoval, Eastwoodova režie je velmi zručná a film baví i ve scénách, kde se až moc věnuje seznamování s postavami a jejich následnými toulkami po Evropě. Ta kritická scéna, kterou každý očekává, se stane bez větší gradace a uteče strašně rychle, takže chápu frustraci velké části diváctva. Proti obsazení reálných osob nic nemám, podle mě to byla volba rozumná a borci se toho zhostili vcelku v pohodě. A ten idealizovaný americký patriotizmus umí Clint vždycky slušně zaobalit, takže z filmu nikterak neřve. Třeba taková plápolající americká vlajka na konci chváleného Zachraňte vojína Ryana za zvuků doznívající skladby Johna Williamse je daleko horší patos. (12.06.2020)

Tohle byla spíš rekonstrukce než hraný film, alespoň já jsem to tak vnímala. Vnořila jsem se mezi tu partu a procházela s nimi například s velkou nostalgií Benátky, fotila, obdivovala, akorát jsem celou dobu čekala na ten vlak. Pro mě je velkým plusem, že to "hráli" kluci, kteří si to prožili v reálu a tak jsem hodila za hlavu nějaké hodnocení kamery, heroické výkony protagonistů a podobně , ale hodnotila jsem to hlavně jako člověk, který ty kluky ze srdce obdivuje, protože si neprožili žádnou medovou chvilku, ale šlo tam o životy nejen jejich, ale mnoha jiných. A Spencer si prožil něco podobného ještě jednou, ale při jiné příležitosti dle toho, co se píše v zajímavostech. (07.05.2018)

Další životopisný příběh z produkce Drsného Harryho. Když film skončil, říkal jsem si - a to bylo, Clinte, celé? Není to žádný průšvih, ale jsem od něho zvyklý na větší emoce. Hvězdičky dávám především za to, že Eastwood obsadil do hlavních rolí skutečné hrdiny, kteří tehdy zneškodnili atentátníka v pařížském vlaku a také za závěrečné vyznamenání od francouzského prezidenta, jenž bylo podpořené jeho silným projevem. Je dobře, že tohle nebude poslední Clintův snímek, protože by byla škoda končit zrovna tímto ojedinělým krokem vedle (Malpaso). I mistr filmař se někdy utne. (26.10.2018)

Eastwood měl asi svoje důvody, proč tuhle filmovou rekonstrukci teroristického útoku v rychlovlaku do Paříže pojal právě takto. Nejen já, ale i většina diváků čekala spíše zfilmování událostí, které bezprostředně předcházely tomuto činu a následně podrobnou akci ve vlaku vyprávěnou minutu po minutě, podobně jako například v Letu č. 93. Zajímavé, ale svým způsobem i zvláštní je obsazení reálných hrdinů do "svých" rolí, přičemž absence hereckých a výrazových přostředků je místy opravdu znát. Svoji výpovědní hodnotu to má, ale přeci jen od Eastwooda člověk vždycky čeká něco navíc, ať už filmařsky nebo emočně, a to tady prostě nebylo. (14.05.2018)

Nejspíše spoilery, ale trošku hatersky bych řekl, že je to fuk. Ze začátku jsem to chtěl úplně brutálně odstřelit, nechápal jsem, proč sleduji celé dětství a dospívání tří kamarádů, navíc smyšlených postav, které ještě ke všemu hrají herci, co neumí naprosto vůbec hrát a říkal jsem si, proč radši každý pro příběh hlavní cestující ve vlaku nedostane svojí pětiminutovku. Proč to dělat takhle, když jsme viděli strhující United 93, kde nic takového nebylo potřeba. Později mi došlo, že autor námětu zřejmě dostal pokyn : "udělej film o tomhle incidentu, musí to být celovečerák pro kina." Jenže, kdyby se udělal film čistě o samotném incidentu ve vlaku, tak by měl pouhých dvacet minut. Děj nemá jak gradovat, vaří se z vody, nějak se zneškodní hrozba a je konec. Eastwood se musel hodně snažit, aby to mělo alespoň těch 90 minut. Až v závěrečných titulcích a po skončení filmu na imdb jsem pochopil, že scénárista celý děj vystavil okolo třech reálných osob, kteří dokonce hrají sami sebe, dva členové armády a civilista (člověku to přijde divné, když jsou ti tři vyznamenáni skutečným francouzským prezidentem (François Hollande) a čuchá fotomontáž ve stylu Forresta Gumpa). Ano, je to hlavně moje chyba, že jsem o filmu ani vlastně samotném vlaku Amsterdam->Paříž vůbec nic nevěděl (známější jsou pozdější útoky v Paříži v listopadu 2015), možná jsem zaslechl, ale vypustil, že Eastwood do hlavních rolí obsadil právě reálné americké pasažery, co to prožili a v Americe za tento krok byl on i studio krutě zkritizováno všemi kritiky, na druhou stranu film ani nenabízí nějaká vodítka k pochopení a až v závěru to nejspíš většině lidí dojde. Co si ale zanedlouho devadesátiletý režisér ani tentokrát neodpustil, je povinná vojenská agitka. Je tu prostě vymletej kluk, kterej to nikam nedotáhl a zasáhla ho patriotistická slina a touha sám sobě i ostatním dokázat, že něco umí. Nejsem z těch, kterým vadí pokrucování reality ve filmech pro navození většího napětí, zas to není nic takového jako v Americkém sniperovi, kde bylo jasně řečeno, že collateral damage jsou nepřípustné a hrozí za ně vězení, ačkoliv to ani v nejmenším v reálu tak nebylo a nebudu tedy kvůli tomu snižovat hodnocení. Je to prostě malinko hloupé a samoúčelné a ačkoliv je to nejspíše nejslabší Clintův režijní počin, z toho co jsem viděl (J.Edgar je lepší), pořád je v druhé polovině sakra napínavé a řemeslně zručně zvládnuté, například po vzoru nedávného Sullyho. Ovšem ta pachuť, kterou jsem naznačil se už s filmem potáhne a já jsem vlastně rád, že na to v Americe tentokrát už neskočili. Škoda, že takových filmů bude více a více, jelikož těch námětů je bohužel opět dostatek. (07.05.2018)