Metropolis

Ako ďaleko v čase je vznik Metropolisu, tak aktuálny je jeho varovný apell ! Obraz budúcnosti - teda dnešných dní prekvapivo presný. Davová hystéria, dôvera k šarlatánom všetkého druhu, masové dobrovoľné zotročenie, upieranie nádejí k náboženstvám hlásajúcim lásku - a od totálnej lásky k ničeniu nikdy nie je ďaleko, megapolis bez kúska zelene, bez elektriny odstavená spoločnosť, korporácia mála majiteľov vládnuca tisícom, svet hore/dole takmer nepriepustne oddelený, požiadavka na výkon ako prostriedok zotročenia tela aj ducha. Sústredenie na nosné myšlienky a vizuálne orgie zrejme spôsobilo trochu nerealistické zobrazenie medziľudských vzťahov, prešponovanie biblických, a mysticko-okultných motívov a symbolov a neúnosne dlhú presúvacio -naháňačkovú scénu v závere. Voči dielu ako celku ale vcelku nepodstatné chybičky. Film sa totiž ohromí umeleckým stvárnením všetkých zložiek, podporený veľkolepou výpravou a výtvarno architektonickými nápadmi z úplne inej doby. A tí herci !!! Neviem, neviem, či dnes by niekto tak presvedčivo stvárnil napr. dve podoby Márie. Nech je ako chce, jedno z vrcholných diel expresionizmu sa bohužiaľ nezachovalo v pôvodnej dĺžke a chýbajúca štvrtina spôsobila, že napriek výnimočnosti nemôžem dať hodnotiace absolutórium a stratenú piatu hviezdičku "venujem" všetkým skracovateľom, či upravovateľom pôvodných autorských nápadov. (24.10.2005)

Na tomhle filmu nejvíce překvapuje, že představuje vizi budoucnosti, která je tolik podobná těm, které známe i dnes. Blude Runner nebo Minority Report nám stále předvádějí totéž. Metropolis byl ale první. Ukázal nám ten důvěrně známý neútěšný svět přetechnizované budoucnoti už roku 1927. (O těchto a podobných retrofuturistických souvislotech jsem psala zde.) Pominete-li zbytečně melodramatický příběh, zůstává děsivá antiutopie, ve které se plouží robotizovanání dělnící jako trubci v "Úlu" od Pecinovského. Na jejich nahrazení roboty už se stejně pracuje. Pak už zbyde na světě místo jen pro onu horní vrstvu obyvatel žijících ve vysokých patrech onoho futurizovaného světa. Mezi mrakodrapy sice létají trochu neuvěřitelně letedla a nikoliv ornitoptéry či jiná fantastická vznášedla (To dnes působí jako roztomilý anachronismus), jinak by však nad architekrutou toho světa radostí zaplakal i Sankt Elia. Marná snaha je poznat, že Fritz Lang byl původním povoláním architekt. - Všem, kteří mají rádi tento film, bych však přeci ráda vzkázala, že nejen Metropolis je Langův mistrovský film. Je tu také Unavená smrt či temný noir M a mnoho dalších, které jsou myslím trochu neprávem ve stínu tohoto díla. (15.06.2005)

To, čo sa tomuto filmu jednoznačne nedá vytknúť je jeho revolučná myšlienka, nemenej výprava, kamera, komparz a dych berúca, monumentálna hudba. Nápad deja o sto rokov napred je síce tiež prevratný a vizionársky skvelo vykonštruovaný, no ten dej jednoducho zostarol. Navyše niekedy neviem prekusnúť to groteskné herectvo, najmä zo strany Brigitte Helm. 80%. (04.03.2007)

Viděl jsem jak starší neúplnou tak i novější verzi filmu. Tu pátou hvězdičku si film vysloužil především ve spojení s původní hudbou Gottfrieda Huppertze (přičemž kladu důraz na ono spojení). Hudbou vycházející z velké symfonické a operní leitmotivické tradice, která není ve kombinaci s němým filmem (a filmem obecně) nijak běžná. I bez obrazu by totiž svou zvukomalbou a motivy velkoleposti, lásky, zla, přátelství, revoluce či jednotlivých postav mohla fungovat jako jakási symfonická báseň. Pominu-li ono obrazové vizionářství, dostanu totiž typický nabubřele naivní příběh z pera They von Harbou, který v sociálním akcentu předčí nejedna obyčejná Chaplinova groteska. Nedávný nález prakticky všech chybějících částí filmu zacelil určitou fragmentárnost motivů a postav a posunul film více k dramatu a melodramatu, podobně, jako je tomu u pozdější Langovy "Ženy na Měsíci". (24.03.2007)

Fritz Lang v době, kdy film teprve pomalu vyrůstal z plenek, roztopil pod kotlem své fantazie a rozhodl se natočit vizi světa za sto let. Betonově kvádrová města, kolony aut i s-bahny jezdící po nakloněné rovině mezi budovami se mu vyloženě povedly. V aviatice však zůstal trochu za očekáváním, protože maximem jeho vizionářství byly dvojplošníky poletující vzduchem po jakýchsi motýlovských trajektoriích. Jelikož bylo vždy mým snem dřít v nelidských podmínkách, aby ctihodnost vybavená zlatými kreditkami mohla tonout v blahobytu, tak morálně nerozumím závěrečné vzpouře dělnictva, ale stejně se mi líbila tak, jako všechno ostatní. (02.01.2012)