Silnejší

Po Marathon: The Patriots Day Bombing a Patriots Day třetí ambiciózní film věnovaný teroristickému útoku během bostonského maratonu. Gordon Green zvolil namísto mozaikovité rekonstrukce události z různých hledisek komornější přístup a natočil velmi intimní portrét jednoho člověka.___Výborná je zejména první hodina, velmi syrově, skoro v reálném čase zachycující lékařské úkony, které musí Jeff podstupovat (sundávání obvazů patří zásluhou Gyllenhaalova herectví k nejbolestivějším scénám, co jsem letos viděl). Sledujeme jednotlivé fáze jeho léčby a jeho prohlubující se depresi, nepochopení blízkých (kteří oproti podobným filmům nejsou vždy milí a ve všem nápomocní) i jeho nevděk (protože jej ponižuje odkázanost na pomoc druhých) a nahlížíme do zákulisí přípravy vítězoslavných okamžiků jako je zahájení utkání NHL. Namísto patetické oslavy hrdinství, která byla prezentována veřejnosti, vidíme bolest, stud, únavu, nejistotu, rezignaci (v tematizaci toho, co a za jakou cenu dělá člověka hrdinou, připomíná Stronger některé pozdní filmy Clinta Eastwooda).___Většina sick-flicks vypráví o hrdinech, kteří díky milujícím bližním a solidnímu materiálnímu zabezpečení nemusejí bojovat s ničím jiným než svým zdravotním stavem. Jeff má jako příslušník pracující třídy, jehož přítelkyně si není jistá, zda s ním chce zůstat (před útokem se v podstatě rozešli), spoustu jiných starostí a namísto toho, aby získával sílu a šířil lásku, padá na dno. Kameraman Sean Bobbitt hodně využívá (tělesných) detailů a záběrů s malou hloubkou ostrosti, takže stejně jako Jeff pořádně nevíme, co se děje kolem, náš i jeho „dosah“ je výrazně limitovaný, což prohlubuje frustraci.___Druhá polovina už není tak semknutá, protože se Greenovi nedaří najít klíč k tomu, jak propojit tři roviny vyprávění (Jeff jako člověk s osobním traumatem, Jeff jako partner, Jeff jako člověk inspirující druhé), a poslední minuty jsou plné laciného patosu, kterému se sympaticky věcný film jinak vesměs dokázal vyhnout. Místo u moře tak sice zůstává nejkomplexnějším a nejpravdivějším dramatem o vztazích a traumatech z poslední doby, ale jestli se chcete dojmout a zároveň nemít pocit, že vás někdo zneužil, tohle je taky dobrá volba (a Gyllenhaal zaslouží přinejmenším nominaci na Oscara, kterého měl získat už za Slídila). 75% (13.12.2017)

Jake Gyllenhaal je môj veľký obľúbenec a i vtomto kuse hrá štandartne nadštandartne. Podľa názvu filmu som síce očakával niečo na štýl, že chlapík bude ukážkou mentálnej sily a nezlomnej vôle, ale neprekážalo mi sa dívať ani na obyčajného týpka z buranskej rodiny plnej alkáčov. Film je napumpovaný emociami, ktorými na divákovi absolútne nešetrí a to som asi dnes večer potreboval- vypustiť paru a emočné tlaky, takže na nejaké nedostatky a posolstvá filmu kašlem a dávam za statočné a silnejšie štyri. 80% (09.12.2017)

Vždy třetí pondělí v dubnu, poprvé už v roce 1897, pokaždé přes dvacet tisíc závodníků a zhruba půl milionu diváků podél trati. Jen nově s dvěma smrtícími náložemi, jejichž základ tvořily hřebíky. Dva přistěhovalci ze severního Kavkazu si holt oslavu Dne patriotů vyložili po svém. Jake Gyllenhaal neběžel, jen povzbuzoval partnerku, respektive se snažil, aby se k němu jedna z běžkyň bostonského maratonu vrátila. Rozchody totiž měli už tak nějak zmáknuté. Teď přijde mnohem obtížnější zkouška jejich vztahu. Režisér David Gordon Green, který dosud nijak zásadně nezabodoval, volí komornější přístup a k mladíkovi, který při útoku přijde o obě nohy, vytvoří pro diváky sympatický vztah. Žádný hrdina, prostě tam jen stál, říká si. Léčba, deprese, rezignace, hádky s nejbližšími. Zatímco první polovina je velmi příjemná a uvěřitelná (sundávání obvazů je díky Gyllenhaalově herectví bolestivé i pro diváka), druhá se drolí, nestrhne, je patetická a stále víc ukazuje hrdinovu rodinu jako bandu vidláků, kterou nezajímá, co dotyčný požaduje a zvládne, ale spíš to, jak omámí Oprah. Samozřejmě se bude zase hlavně mluvit o Gyllenhaalovi, neb jeho výkon je uhrančivý a strhující. Znovu, sluší se napsat. Protože už dávno si začal vybírat zatraceně zajímavé projekty a zatím ho to naštěstí neopustilo. Tady to chtělo jen krapet zajímavějšího režiséra. (18.12.2017)

Z mého pohledu je problémem už sám námět. Lidí, kteří přišli z různých důvodů o končetiny, tu byly a budou miliony a já pořád nechápu, proč by tohle mělo být v něčem speciální. A nepřesvědčil mě ani film. Člověk by čekal na dané téma nějaké hlubší psychologické drama zobrazující vnitřní boj člověka, který se snaží srovnat se svým postižením. Ale na to se tady takřka vůbec nehraje. To, že divák může s hlavním hrdinou alespoň nějak soucítiit, je především zásluha excelujícího Gyllenhaala, ačkoliv nemá prakticky co hrát. Zdatně mu přihrává Tatiana Maslany, která pro mě byla příjemným překvapením a hodně mě bavila Miranda Richardson v roli Baumanovy matky, která se snažila svého syna využívat coby cvičenou opici. Po hříchu je to ona, kdo je nejzajímavější postavou filmu. Bez herců by to byl hluboký podprůměr. S nimi jen mírný. 40% (20.02.2018)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $4,211,129 ║Tržby Celosvetovo $7,074,489▐ David Gordon Green je na svojom režisérskom poste ako na hojdačke, a tak pôsobí aj tento film. Miestami dosť urvané, alebo lepšie povedané agresívne voči divákovi, hlavne čo sa týka správania rodiny zdecimovaného chlapca po bombovom útoku. Nie je to správne vyvážene, nedokáže to vystihnúť podstatu daného utrpenia. Jake Gyllenhaal tiež bojuje zo svojou postavou a nevie sa tak úplne v nej nájsť. /40%/ (16.02.2018)