Drvivý dopad

Armageddon na jiný způsob. Svým způsobem mám tenhle film opravdu rád. Z lidí se stanou jen mravenečci utíkající před obrovsku vlnou. Uvědomí si, že nejsou vládci planety a že se musí připravit na všechno možné hrozící jak z vesmíru, tak z nás samotných. Dokonce ani Eliah Wood mi tady moc nevadil. Přesto se nemůžu překousnout přes to, že Drtivý dopad nemá tak drtivý dopad na mě jako diváka ani emocionálně, ani vizuálně, ani dokonce hudebně. Je to takový mírný nadprůměr, který mě však rozhodně neurazil a klidně se na něj ještě v budoucnu rád podívám. 65% (19.06.2010)

Katastrofický film s minimom katastrofických záberov, a keď už, tak za moc nestoja. Nefungujúce vzťahy ako dospelých, tak teenagerských hrdinov, patos, nepríjemne sympatický americký prezident, minimum napätia. Pozerať sa na to ale celkom dá, hlavne ale nie večer, ako na hlavný bod programu. Nič proti Mimi Leder, ale ženy túto látku zrejme zvládnuť nedokážu. Na to tu máme napríklad Emmericha, alebo Baya, na ktorých sa stále iba sťažujeme. Asi nie úplne právom. (21.12.2012)

Slušné katastrofické dílo, které v některých chvílích postrádá logiku a silný scénář. Dost tomu chybí více poutavá a zajímavější režie než je mimi Ledera. Srovnání v ostatních komentářích s Dnem nezávislosti a Armagedonem... No nevím, ale Den je mnohem mnohem lepší a Armáč i přes svůj odhadnutelnej happyend je více nadupaný a Bay tam více poutá sledující osoby k dění. (29.07.2004)

Osobitý a mě se prostě líbí. Místy horší grafika na dnešní poměry a občasná divná kamera je jen zrnko prachu. Ukázka toho, co je v takových situacích pro člověka to nejdůležitější. Rodina a sebeobětování pro blaho druhých. To je to, co dělá tenhle film filmem. Nemůžu říct, zda je lepší Drtivý dopad nebo Armageddon, oba mají své kouzlo, takže nedokážu určit, který je lepší. (06.01.2012)

Dvě hodiny trvající katastrofický epos o zániku planety, přičemž samotný "dopad" se odehraje až na konci filmu. Jinak po celou dobu se nám i tak dostává "Drtivého dopadu." Avšak v podobě té nejprovařenější zásobárny klišé, patosu a hraní na city, jaké může apokalyptické téma v rukou "zkušeného" Hollywoodu nabídnout. Samozřejmě včetně nějaké té dávky nelogických scén, postupů a chybek. Ani známí herci, v čele s prezidentem Freemanem:) či mladičkým, roztomilým Elijahem Woodem, nedokáží překonat sílející postup dějové nezáživnosti a jednotvárnosti. Alespoň James Horner dokázal svým hudebním umem navodit nějaké větší emoce, než nudná očekávání v tom, která klišé budou následovat nyní. (12.01.2012)