Fantazie

Pozoruhodný a odvážný "umělecký" experiment: dvouhodinové pásmo nesouvisejících klipů na klasickou hudbu (mj. Bach, Beethoven, Čajkovskij, Stravinskij). Ve své době musel divákům vyrážet dech, něco takového prostě mohli vidět poprvé. Ovšem i po více než 70 letech je dokonalost ruční animace a soulad s hudbou neskutečná, lyrické i dějové scénky stále zábavné a i přes přemrštěnou dvouhodinovou délku a určitou Disneyho infantilnost růžových jednorožců a hroších baletek zůstává Fantazie krásná, netradiční a působivá. (03.01.2013)

To, že Disney si výborně rozumí s vážnou hudbou, se mi potvrdilo u krátkometrážního "The Band Concert" z r.1935. Zatímco tam to byla spíše parodie, zde je spíše naladění vážné. Dokonce si myslím, že tento film není až tak filmem, jako spíš ukázkou toho, co film umí. A umí to dobře, co Casablanca znamená pro romantický žánr, Občan Kane pro mystifikační, Vesmírná odyssea pro vědeckofantastický, Psycho pro thrillerový, Mechanický pomeranč pro psychologický, Monty Python pro komediální... takhle mohu pokračovat do nekonečna - to znamená Fantasia pro žánr animovaný. Je jeho vrcholem. Až budu jednou přehodnocovat žebříček deseti nejlepších filmů, musí být v této souvislosti zmíněno jméno Fantasia. Na filmu mě zaujalo, že představy Disneyho a moje skryté pod vážnou hudbou jsou diametrálně odlišné a takový kontrast se vidí málokdy, přesto se mi obrazová část hodně zamlouvala. Za nejlepší část považuji proměnu léta na podzim, podzimu na zimu a do toho hraje fantastický Valčík květin od Čajkovského. Moje oblíbená skladba Modrá Dunaj má velkou konkurenci. Tím mimochodem mohu přejít k definici filmu. Shledávám ho jako spojení prvků Vesmírné odyssey (vážná hudba a její užití), Nekonečného příběhu (fantazírování), surrealistických kreseb a typické disneyovské poetiky (zvířátka), zaobalené tak, aby to nepůsobilo jako něco, co jsme už viděli, ale jako něco originálního, neviděného a nezapomenutelného. Nezapomenou hlavně ti, co mají všechno mnou v předchozí větě jmenované rádi nebo se jim aspoň líbilo. Fantasia je filmem, který se dá klidně doporučit všem cílovým skupinám. Posuďte - milovníci vážné hudby ocení mj. Bacha či Schuberta, intelektuály zase zaujme odkaz na Goetha (profláknutá povídka s Mickey Mousem) či řecké báje, děti si užijí jim lahodné kýčovitosti a prosté pány stejně jako mě překvapí, že toto je jediná disneyovka, kde vidíme konkrétně u kentaurek ženské poprsí in natura. :-) Nemluvě o tom, že opravdoví fanoušci filmu budou v radostném opojení. To se u mě nepovedlo vyvolat, při shlédnutí totiž musí panovat správná atmosféra, kterou určitě není jarní slunečné odpoledne. Část Fantasie jsem ale viděl i během noci, a v tomto čase je dle mého názoru mnohem lepší. I přes to, že dávám jasných pět hvězdiček a tento film po zásluze řadím do širšího okruhu nejlepších, nemohu neopomenout jedno negativum - známý dirigent Leopold Stokowski a jeho proslovy mi zde moc neseděly. Jinak je Fantasia naprosto bezchybná a je překvapivé, že přede mnou hodnotilo jen sedmdesát uživatelů. Myslím, že by si zasloužila větší pozornost. (04.04.2009)

Zajímavý počin a klasika, která mi dlouho unikala. Pro mě to byl místy náročný film, protože vnímat 2 hodiny obraz a zvuk a snažit se pochopit každý moment jejich korespondence pro mě bylo moc, a tak jsem si ho rozdělila na dva. Hodně se mi líbil Čajkovského Louskáček a Musorgského Noc na Lysé hoře, zrod na Zemi byl také docela zajímavý a Čarodějův učeň - Mickey Mouse je prostě klasika. Jen ti tančící pštrosi mi moc nesedli :) Myslím, že by bylo výborné, kdyby se někdy našlo nějaké kino, které by Fantasiu hrálo. Je to jeden z těch filmů, který byste měli vidět na velkém plátně. (24.05.2008)

Naprosto geniální spojení vážné hudby s animací. Jednak oku lahodící kresby bez většího příběhu (květy na vodě nebo víly tančící za zvuků hudby z Louskáčka Petra Iljiče Čajkovského), nebo i příběhy s dějem, ale beze slov, které obstarává opět nádherná hudba (Sorcerer's Apretice á la čarodějův učeň Mickey nebo Pastorální symfonie jako Staré Řecké báje). Opravdu radost pohledět (a poslouchat). (15.03.2004)

Walt Disney se v roce 1940 pokusil naprosto redefinovat audiovizuální dílo, kdy natočil experimentální koncertní film s různými druhy animace. Vše za doprovodu klasické hudby. Naprostý unikát, neboť dneska by si žádné dostatečně velké holywoodské studio netrouflo na něco tak... divného a nevyhovujícího žádné divácké kategorii? Animace je hodně plynulá, skoro mi přijde, že je vše naanimované 24 snímků za sekundu na místo klasických 12ti. Na tu dobu skvělá animace s olejomalbou a dalšími netradičními technikami. Má to dost zvláštní momenty - jako když dirigent dělá rozhovor doslova s zvukovou linkou, nebo když nám film šokujícně poví nový fakt, že existovali dinosauři podle vědců. Film je nejlepší, když je naprosto abstraktní a surreálný, když se objevil Myšák Mickey, tancující zviřátka a spol byl jsem docela překvapenej, co tam dělaj. Je naprosto zajímavé přemýšlet na to, že tohle mohli v kině vidět lidi, kteří si vzpomínali dětství za divokého západu. To je fakt bizár. Doslova film, kde se Walt Disney stal pionýrem slepých uliček.  (10.12.2023)