25. hodina

Ty reklamy začínaj lýzt Spikeovi na mozek. Čím líp se na jeho filmy kouká, tím víc se z nich vytrácí smysl pro podstatu. Proč točit film o odsouzeném drogovém dealerovi? Abychom zjistili, kdo ho udal? Nebo, že si podělal život? Že je něco shnilého v americkém vězeňském systému? Že je New York vlastně bezva město? Spike nám chce říct 5000 věcí a dává tomu look reklamy na adidasky. (28.04.2003)

Ultimátní. Tenhle film mě dostal na tolika rovinách a probudil v mých cynických, zadřených útrobách tolik emocí a sebezpytujících myšlenek, že se mi nedostává slov. Mistrně odvyprávěný příběh, jede od začátku v mírně komickém tempu (jak je u Leeho zvykem), ale jak na sebe postupně nabaluje jednu dokonalou scénu za druhou (zde hojně citovaná "fuck you árie" mě nepřikovala k židli, ale přitáhla mi rypák na půl metru k obrazovce), jeden jiskřivě zábavný, chytrý a syrový dialog za druhým, těžkne depresí, melancholií, bezmocným vztekem a hrůzou, stále silněji se zrcadlící v Montyho očích. Hudba. Herecké koncerty. Režijní symfonie. Jen ten konec, ten roztáhlý konec (jakkoli možná podtrhující hořkost situace) se se mnou lehounce minul. Jinak krása a stoprocentní zážitek. 100% (26.01.2008)

Režisérovu tvorbu s výjimkou Spojence nakoukanou nemám, nicméně film se objevil v mém hledáčku kvůli Edwardovi. A sice mě čekala překážka v podobě přečkání úvodních titulků, které patří k nejméně záživným, co jsem kdy viděl, každopádně to, co se odehrávalo po nich, bylo poutavé dost. Tvůrci nabízí divákovi pohled na muže, kterému zbývá den, než ho zavřou na 7 let, a je zajímavé uvažovat nad tím, jak by tento čas člověk využil, kdyby byl v jeho kůži. Norton hraje výborně a dvojice kamarádů v podání Hoffmana a Peppera ho zdařile doplňují a rozhodně nejsou jen do počtu, jejich osudy a charaktery mě dost zajímaly (na rozdíl od 2 ženských postav, naprosto nevýrazných a nezajímavých). Příběh bavil (akcentovaný útok na Dvojčata docení spíš Američané), samotný konec mě už tolik nevzal, snad i proto, že ho „použil“ i jeden nejmenovaný seriál s pohřebáky. Filmu nechybí řada vypjatých emocionálních scén, nejvíc mě dostaly ty s „dialogem“ před zrcadlem a také přátelskou „výpomocí“. I díky nim končím s hodnocením na solidních 4*. (19.05.2018)

Následující komentář obsahuje vulgární výrazy, proto by jej neměly číst osoby se sníženou tolerancí vůči hojnějšímu výskytu slov jako hovno, prdel, nasrat… Život je nevyzpytatelnej, jeden den na ulici ještě v klidu šmelíte s travkou, ale pak vás nějakej zmrd nabonzuje poldům a všechno jde rázem do hajzlu. Teď máte poslední den před nástupem do basy, několik posledních hodin svobody před sedmi roky ve společnosti těch největších vošoustů. Co udělat? Prostě se to pokusit nějak přežít. Stejně jako Monty, neboli Montgomery, neboli hlavní hrdina tohoto filmu Spikea Leeho. Monty musí během čtyřiadvaceti hodin stihnout spoustu věcí – promluvit s otcem, zjistit, kdo ho prásknul, rozloučit se s přítelkyní a dvěma nejlepšími kámoši, svěřit svého vořecha do spolehlivých rukou – je toho spousta, ale je těžké při tom všem nemyslet na budoucnost. Na zítřek a stovky následujících dní. Monty postupně zjišťuje, že má na hovno kámoše, k tomu si přidejte jeho na hovno náladu, na hovno vyhlídky a na basu kurevsky hezkej ksicht a musí vám být jasné, co cítí během několikaminutové „fuck everybody“ scény, jedné z nejlepších, které kdy Spike Lee natočil. Taky mám občas nutkání poslat všechny do prdele a z téhle kanonády jsem byl vyvařenej jak dávka luxusního heráku. Film se ve velice příjemné „nostalgicko-kecací“ atmosféře nese celých sto minut. Potěší pro Leeho typické opakovačky, dlouhé kamerové jízdy, černošský polda klející „shi-it“ a samo že taky špičkoví herci s epesním Edem Nortonem v čele. Když už jsem si říkal, že je film v tom nejlepším, že se přes tu hromadu fucků propracoval k docela zajímavým závěrům, že by tedy mohl skončit a po zásluze sklidit nejvyšší hodnocení, přišla posledních úmorných dvacet minut. Nejdřív nepravděpodobné rozflákání obličeje a pak dlouhý tátův monolog o nadějných vyhlídkách, vyznívající ještě trapněji než krátká reminiscence na jedenácté září, nad kterou jsem milostivě přivřel oči. Fakt mě to hodně zklamalo, takhle zbytečně chlácholivý konec krásně rozjetého příběhu o morálce, naší zodpovědností nad sebou samým i našimi blízkými. Pětiminutový záběr na sedícího Nortona by nám toho, myslím, řekl víc. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, jojinecko, Wormboy, numi, silent cut, Vronsky (18.11.2007)