Deväťdesiate

Jonah Hill mě svým debutem dostal naprosto do kolen. Fantastická dobová atmosféra zve k návratu do našeho dětství, případně dospívání, úžasný soundtrack a především famozní práce s herci mladého věku. Sunny Suljic podává totálně přirozený výkon, ale zvládá při něm i herecky velmi těžké scény, při kterých to hlavní musí říct oči. Další velký objev je Na-kel Smith, velmi charasmatický kluk a jen jsem přemýšlel jestli se skejťáci učili hrát a nebo herci skejtit, ale ať tak nebo onak, maj ode mě za jedna. Jonah přes tenhle film zařval do celýho světa "sem tady a mám kurva talent" . Již druhý košický pětihvězdičkový filmový zážitek. BTW, Košický artfilm fest se mě začíná dostávat do srdce nejen svou filmovou dramaturgii, ale i svou atmosférou a totální pohodou, kavárničky, hospody, bary, spousty prostoru, krásný město, kino Slovan, herci a návštěvníci jedno jsou. (17.06.2019)

To si robíte srandu? Herecké výkony? Scenár? Soundtrack? Fakt ste to tam videli (počuli)? Pravdupovediac, mal som z toho rovnako negatívne pocity, ako z Kids Larryho Clarka. Pamätáte? Príšerný film o otrasných ľuďoch (pre)žijúcich v hnusných podmienkach. Poetika ošarpaných ulíc amerického predmestia 90. rokov má niečo do seba a nepochybujem o tom, že presne takto to Jonah Hill chcel natočiť a je s výsledkom spokojný. Ja nie. (23.12.2019)

Režijní prvotina Jonaha Hilla, která se snaží být výpovědí určité generace a určité doby. Nám mladším a geograficky jinde narozeným zde bude chybě troška toho osobního vztahu, ale věřím tomu, že se v tom generace Američanů, kteří prožili pubertu uprostřed devadesátek, daleko více najde. Většina neznámých obličejů působí zajímavě a celkový feeling je takový až dokumentární. Zároveň ho dobře doplňuje hudební stránka filmu. Osobně mi vadila eskalace hlavního hrdiny, která mi přišla až příliš přehnaná. Celkový dojem to ale nezkazilo a tenhle feel-good film jsem si dost užil. (31.01.2019)

Jonah Hill je člověk, jenž byl dosud v kinematografických kruzích zaškatulkován jako ten lehce obtloustlý herec v drsnějších komediích, jež jsou vystavěny na vtipech jejichž humornost vyvolávají ekvivalenty slova fuck a shit. Tuto persónu trošku pošramotil výkonem ve Vlkovi z Wall Street, ale ne dostatečně na to, aby z něj veřejnost onu zmiňovanou nálepku sloupla. To je však nenávratně pryč. Teď je pro mě Jonah Hill člověk, co na světlo světa přivedl nejlepší snímek roku 2018, aspoň co se mého názoru týče a týká. Mid90s je souhra několika témat, nálad a zaměření. V prvé řadě je to nejlepší možná pocta poslednímu desetiletí minulého století s vypiplanou pečlivostí a uvěřitelnou láskou, jež Jonah k těmto letům jistojistě plane. Tomuto cíli je podřízena celá řemeslná stránka této dobroty. Kamerové úhly točené na 16mm film se drží tehdejšího standartu snímání krásně střižené do formátu 4:3 s, všem známým, šedým tónem všech záběrů. Neskutečná rozmanitost soundtracku proplouvá dobovými rapovými klasikami a Nirvanovským grungem do atypických částí jako jsou skladby od moderního skladatele klasické hudby nebo maďarský hit, jenž hřměl na konci 60. let z rádií celého východního bloku a v mezičase se dostane i na pár originálně nahraných istrumentálek mistrů Reznora a Rosse. Dějové zaměření vyobrazuje na ploše perfektně nastavených 85 minut syrově reálný příběh o dospívání mladého hrdiny s touhou konečně patřit do společnosti, zasazený do dobově odpovídající subkultury, o přátelství vybudovaném na jednom velkém protikladu a mnoha převyšujících sounáležitostech v kulisách špinavější části Andělského města. To jest dokázáno mistrovsky sepsaným scénářem pozornost věnujícím nově objeveným mládencům, pro kterouž se ve většině případech jedná o první zářez do této vznešené profese o hloubce dosti hluboké a talentem naostřeným ostřím, což dokázáno jest bravurní hereckou chemií, již by Walter White s uznáním experta potvrdil. Já, klečíc na kolenou, házím imaginární pugét k Jonahovým nohám, originální, neotřelé, cíl špičkově splňující počin, jenž člověk nedostane na okus každý den. 10/10 (10.08.2019)

Na režijní debut hodně dobrý, hlavně málokdo mohl tohle čekat zrovna od Hilla. Fajn atmosféra 90s in USA, ale celkově mi to nic nedalo, ani bych nevěděl komu to doporučit. A hlavně jsem hned poznal toho klučinu v hlavní roli a to je plus, ztvárnil Atrea v God of War. Za menší detaily a rejžův um (doufám, že to není jeho poslední věc, cit na to má) nemůžu pod 4 a.k.a 75% (11.06.2020)