Deväťdesiate

Důkaz univerzálnosti dospívání. Bude fungovat skvěle doma o samotě jak v plném kině. Akorát jinak. Důsledně odtržené od dnešní filmové reality, viz používané výrazivo či redukce a účel ženských postav. Dokonalá iluze, nejen trendy 90s nostalgia trip jak naznačují první minuty filmu zaházené dobovými artefakty. V českém prostředí bude mít film výhodu širšího rozmachu tvorby Larryho Clarka a Harmony Korina, které tu bylo začátkem milénia. (13.07.2019)

„Pracovala v Disney Worldu. Bylo...bylo jí všechno jedno. Překročila hranice.“ - „Co jsi udělal?“ - „To se neříká. Jsem gentleman.“ Ano, skutečný gentleman… Zpočátku mě film vůbec nebral, upřímně řečeno, celkem jsem se u něj nudil. Ale postupně se mi do něj podařilo vpravit a jeho „hrdinové“ si mě čím dál víc získávali. Navzdory jejich chování (nebo právě kvůli němu?). Ostatně, nikdo z nich to neměl jednoduché (sám hlavní hrdina neustále bojoval s matkou a hlavně bratrem) a na nikoho nečekala žádná zářná budoucnost, spíš naopak. A atmosféra filmu se mi líbila, ani jsem k tomu nepotřeboval pocítit nostalgii. Přátelství, první zkušenosti s pitím, kouřením, opačným pohlavím…a hlavně trávení veškerého času s partou na skateboardech, nechyběla pohoda i vážnější momenty. Přišlo mi, že tvůrce dobře ví, o čem vypráví. Tím se dostávám k tomu, že mě Jonah Hill hodně (mile) překvapil. Zřejmě to byl pro něj i dost osobní film. Mid90s sice není úplně super pecka, ale počin hodný slušných 4* určitě (a to nejen na debut). (24.02.2019)

Je to síce iba taký nedokonalý zlepenec jednotlivých čriepok deja, kde vlastne nič poriadne nezačína a nekončí - len také pofľakovanie sa na skate a parenie, no Hillovi sa tu podarilo tak dokonale vystihnúť deväťdesiatkovú atmosféru, že z toho musí každý padnúť na zadok, najmä moja generácia a starší. Tak to dopadá, keď deti vychováva ulica, dnes je to možno ešte horšie ako vtedy... Nadpriemer. 75/100 (13.11.2019)

I přesto, že nám Jonah Hill nabízí jen útržky svých mladických zkušeností a vzpomínek, nakonec také luxusní SK8 video, film má velmi silný sociální a lidský podtext, skrývající se ve vynikajícím vyobrazení lidských charakterů, jak v kruhu rodinném, tak i kamarádském, jednotlivé postavy jsou vykresleny vskutku excelentně, matka, bratr (vedle samotného Stevieho emocemi nejvíce zmítaná postava filmu) a nakonec i ta banda skejťáků může sloužit jako skvělý společenský vzorek, neb každý za svým cool štylem něco skrývá...příběh o útěku i návratu, silná nostalgie a obraz kultury, která zůstává navždy v srdci...zvlášť když člověk zažíval něco podobného na vlastní kůži a má vzpomínky v šatníku, kde nechybí něco od Alien Workshop, Split, DC, Blind, Toy Machine, Girl, Chocolate, Shorty's...atmosféra zafungovala silně, to filmu nelze upřít. [Kino Citadela - Litvínov] (14.08.2019)

Jonah Hill nikdy nebyl můj oblíbenec. Vnímal jsem ho nejprve jako neprofláklého (a docela přirozeně vystupujícího) komika (Superbad), pak zejména vedlejšího přicmrndávače v méně či více vydařených komediálních projektech, pak jako velmi solidního přicmrndávače v dramatických kouscích (Moneyball vedle Pitta, Vlk z Wall Street vedle DiCapria) a nyní tenhle hekavý hošan překvapil režijním debutem, který poměrně syrově pojednává o životě osamělých skejťáků. A na prvotinu je to hodně vydařená záležitost. Je jedno, zda jeho hrdinové jezdí na skateboardech nebo brigádničí třeba na plovárně, Hill sleduje jejich dospívání a obtížná životní rozhodnutí. I když nepřináší nic nového, ve svém pojetí je citlivý a upřímný. Hlavním hrdinou je svou vlastní cestu a identitu hledající Stevie. Je to roztomilý klučina, kterého pravidelně řeže starší bratr, matka samoživitelka je pořád v práci, a tak hledá porozumění jinde, což má suplovat jeho chybějící rodinné zázemí. Ač je přemýšlivý a zdrženlivý, obdivně se začne scházet s partou skateboardistů, kteří obráží mejdany a jednají na hraně zákona. A ze stydlivého hocha se stává někdo „jiný“, jež vyzkouší alkohol, drogy a zasune své dva prsty tam, kam ještě starší kluci zdaleka nezabrousili. Postupně ale pochopíme, že u každého zkaženého obalu je i jádro, které ještě nemusí být nakyslé. A že právě ani hoši z party to rozhodně nemají lehké. Hill kouzelně zachytil všednodennost, je autentický v detailech, má obyčejné cíle, předkládá několik špatných rozhodnutí i následných kroků s jistou dávkou naděje. A hlavně posbíral velmi dobré mladé (mnohdy neherecké) tváře. Kdyby ještě lépe vklouzl do několika témat, výsledek mohl být dochucenější a pocitově naplněnější. (22.10.2019)