Nedotýkaj sa ma

Ani hraný, ani dokumentárny, aj hraný, aj dokumentárny, ale najmä experimentálny je tento prazvláštny film vypovedajúci čo to dá o ľudskom tele, ľudských túžbach, ľudských hrozbách, intimite, sexe, slobode, pupočnej šnúre a ešte všeličom možnom, čo vás len napadne. Priam za zázrak považujem svoj subjektívny pocit, že mi podobný typ filmu ubehol ako voda a kľudne by som prejavy postáv na kameru dokázal sledovať ešte hodinu. S tou nahotou som si ale bohate vystačil na dve hodiny. Z filmu si odnesiete ústrednú myšlienku, že nie je dôležité, čo si o vás myslia druhí, do akej škatuľky a noriem sa vás budú snažiť napchať, ale ako vnímate samých seba vy sami... teda okrem iného, je tu aj množstvo materiálu na premýšľanie a pokladané otázky, na ktoré hľadáme tisícročia odpovede. (30.04.2019)

Film na pomezí dokumentu zkoumá lidskou intimitu. Centrem je Laura, žena neschopná fyzického kontaktu s jinými lidmi. Už ani nevím, jak se od toho časem film dostal až do BDSM salónů, nechápu proč kromě věčně před kameru lezoucí režisérky mám ještě koukat na záběr přes filmařskou techniku. Nakonec se pro mne tohle rumunské umění stávalo spíš utrpením. Zlatý Medvěd z Berlinale je pro mne nepochopitelný (co to tam bylo za porotu?). (08.07.2018)

Hledání krásy tam, kde ji hledat nechceme či spíš přehlížíme. Je to chvílemi (záměrně) odpudivé, dlouhé, zvrácené a opravdu experimentální, protože na dokument je to dost hrané a na film dost dokumentární. Ale zároveň je tenhle debut netradiční, hodně otevřený a překvapivý, takže ho z hlavy jen tak nevymažu .. (21.01.2020)

Představení poctivosti a otevřenosti, který se dosáhlo druhu pozvání k léčivé síle tělesného kontaktu. Touch Me je trochu abstraktní a intelektualizovaný a většinu času mě to nechalo studeným a nudícím se. Je to obtížně sledovatelné, ale zároveň obtížně setřasitelné ze sebe. Pro mě vizuálně velmi odpudivé. Autoři si myslím vzali za cíl zodpovědět více otázek než zvládli. (26.12.2019)

Dokumentární formou natáčený snímek na hraně hraného filmu a dokumentární rekonstrukce o lidech, kteří kvůli různým formám psychických blokací nejsou schopni prožívat intimitu, sexualitu a pomalu ani obyčejný fyzický dotek, aniž by se obešli bez terapeutických sezení a rad "profesionálů" (ať už jde o psychoterapeuty, prostituty nebo transvestity). Celý film je hrozně povrchní dvouhodinová terapie s poselstvím, že ve světě sexuality neexistuje nic jako úchylka, fetiš nebo odklon od standardu, zkrátka že všechno by mělo být považováno za normální, a to včetně nočních swing/bdsm klubů, které jsou ale přitom kontraproduktivně natáčeny hrozně naivně a klišovitě tak, aby působily prvoplánově odpudivě. Výsostně umělecky nasnímaný film plný nahých těch se zaobírá emocionální cestou svých hrdinů k vnitřní otevřenosti, nicméně všechno, co z jejich úst zazní, má pro diváka nulovou výpovědní hodnotu, protože se všichni jen rýpou sami v sobě a ve svých pocitech, ale jejich auto-reflexe není podrobena žádné smysluplné analýze. (05.07.2018)