Benedetta

Papežka sladkých moruší, nebo Jidáška sošných slov? Neomylná. Smilná. Pokušitelka šípů z kuší, bez/s retuší? Dbá na, či dobírá si nebe modlitebních loží? Rochní se v pevnosti "šachového" roucha. Pod nedbalkami. Ach, Bože, až bledne Erós, Afrodité... Horečnatá důvěrnice univerza netušených Pi/ru/et. Před nastoupeným koncilem. Supí. Zapálená muška mší. V brunátných mdlobách zápolí s existencí (s)extáze. Celá Ďáblova herečka. (14.01.2024)

Tak nějak cítím, že Paul Verhoeven po osmdesátce už rozhodně nemá jakoukoliv potřebu se komukoliv zavděčovat, a tak si natočil nový film hlavně sám pro sebe a zcela podle svého gusta. Výsledek pro mě je tedy místo áčkové artovky spíš ryze béčkovým nunsploitation, kde režisér opět dává na odiv svůj velký smysl pro provokaci a černý humor. Já jsem stále zcela naladěn na jeho vlnu, takže mu asi budu z ruky zobat cokoliv, co mi předloží, ale je mi jinak jasné, že Benedetta rozhodně nebude filmem pro každého. [KVIFF 2021] (28.08.2021)

Verhoeven celou svou tvorbu zasvětil tomu, že do sakrálních (žánrových) světů navracel profánní (excesivně fyzické i emocionální) aspekty, které z nich byly vytlačeny předchozí tradicí. Jeho (snad jen prozatím) poslední film pak představuje skvostné završení této tendence, když po hollywoodských žánrech i národních historických milnících a lokálních společenských fenoménech obrátil svou pozornost k samotné církvi. "Benedetta" tak přináší jízlivě úsměvnou dekonstrukci církve jako pragmatického aparátu založeného na iluzi naděje. Stejně jako v předchozích filmech také tentokrát Verhoevenovo dílo nabízí zdánlivě jednorozměrnou podívanou. Ale za touto žánrově zcela funkční a pro mnohé pobuřující, zavilou i zábavnou povrchní vrstvou se jen o stupínek hlouběji nachází širé pole podnětných rovin. Pro někoho tak "Benedetta" zůstane cynickou či dokonce exploatační a objektivizující prasárničkou, ale pro jiné bude  mimo jiné důmyslným portrétem úžasně mnohoznačné titulní postavy. Skrze ni se osobní i organizovaná víra odhaluje jako nástroj institucionální i osobní moci a paradoxně v rámci určitého dějinného kontextu i možné emancipace, byť pouze ve smyslu kariérním a existenčním, ale příznačně nikoli co do osobní svobody. A také skrze vývoj hrdinky ukazuje, že spirituální jurodivost a tělesný orgasmus k sobě mají blíže, než si mnozí chtějí přiznat. (03.09.2021)

Oceňuju snahu Paula Verhoevena  točit na stará kolena "serióznější" filmy, ale další Černá kniha už se zřejmě opakovat nebude. Čekal jsem něco delikátního a trochu mnohovrstevnatého, ale dočkal jsem se pouze největších klišé, které v daném tématu existují. Kde by mohlo nastoupit tajemno, přichází manýra s litry krve a fakt mě nedojme, že pořádně nevíme, co si o některých postavách myslet, to je spíš nedomyšlenost, než deviza. (27.10.2023)

Podle traileru jsem očekávala téma lesbického sexu v klášteře. Byla jsem překvapená, že to má ještě daleko hlubší příběh, který se věnuje stigmatu, vizím a vlastně náboženským fanatismem. Začátek trochu pomalejší, ale pak se to rozjede (doslova). Vše tomu nasazuje korunu to, že je to natočené podle skutečných událostí, které se opravdu stali. Na konci jsem byla docela na pochybách a nevěděla jsem, kde v tomhle příběhu stojím, na jaké straně. Hrála to, nebo se jí to třeba ze začátku opravdu dělo? Musela jsem pak několika lidem vymluvit díru do hlavy. Takže jo, za mě super film, který mě vážně chytl. (30.08.2022)