Nech žijú duchovia!

Možno keby existovala čsfd v mojom detstve dal by som tomu viac, ale...s odstupom času keď som na devedečko ako prílohu k niektorým z novín pred pár rokmi narazil a pustil to synovcovi, ani jehouž príbeh príliš neočaroval. Milé, ale hodnotím to už ako dospelý človek a z rozprávok som už vyrástol, najmä tých hraných. (15.10.2019)

Stydím se, že jsem tenhle skvost úplně celý viděla až nyní, jako malá jsem prostě více žila animovanými pohádkami z videokazet. Písničky si budu v hlavě prozpěvovat ještě dlouho, u mnoha hlášek jsem se svíjela smíchy (malý Holý a jeho otázky typu "Nemáte něco na rány řemenem?" bodoval nejvíc), zkrátka skvělý rodinný film. A kdo napsal scénář? No jistě, pan Svěrák, to je prostě génius. (01.08.2012)

Film Ať žijí duchové dostává v dnešní době zcela brutální rozměr. Duch doby, kdy film vznikl, povstal a zvítězil v komunálních volbách roku 2012. Soudruh ředitel z normalizační pohádky znovu zasedne za úřednický stůl a znovu prosadí vůli lidu. Ať žijí duchové na jednu stranu brojí slovem proti tehdejší vládní garnituře („Rytíři už neexistujou, že jo, soudruhu řediteli?“), činem (vedoucí prodejny, soudruh Antonín Jouza, je postava záporná a veskrze zlá). Na druhou stranu film bojuje za soužití dětí a dospělých, soudružské vedení a pochopení jiných, ideově zapomenutých, hodnot, přetavených v jasnou socialistickou morálku (Leontýnka se vzdává feudálního původu, odmítá nesmrtelnost a chce dožít jako řadový občan a zapojit se do výrobního procesu). Zajímavé je ovšem pojetí vedoucího Jouzy, který ví, že nikdy nebude profitovat z vedení prodejny a přijde s koncepčně celkem zajímavým návrhem, jak naložit s prostory chátrajícího hradu Brtník, o který KSČ zjevně přestala mít zájem. Domnívám se, že hrad byl v padesátých letech zdevastován, když se z něj stala kasárna. Jouza je od počátku ukázán jako naprostý pitomec (počty mu nešly a v mateřském jazyce zaostával). Dokonce je trestán za to, že přemýšlí tržně, když chce dětem objednat 200 pribiňáků jen proto, že si to přejí. Jeho podnikavý duch opravdu nemá šanci, i když je mottem filmu heslo: Ať žijí duchové. Navzdory všem snahám (zastrašování zfanatizovaných dětí, znárodnění vozidla Hradní střela k přepravě hnoje) je jeho plán, který obci mohl přinést nějakou tu kačku navíc, zcela převálcován agilními pionýry, kterým v těžké hodině pomůže hajný Kochánek tím, že jim osobně doveze několik kmenů stromů. A protože děti, byť pionýři, nedokážou kuláče samy otesat, bývalý feudál, rytíř Brtník, jim dohodí několik submisivních trpaslíků. Strana a vláda se však těmto archaickým dříčům odmění tak, že je nechá zesádrovatět. Jaké byly původní plány s hradem Brtník už nikdo neví, ale tím, že za ně trpaslíci opravili střechu, celá akce končí a pionýři jdou zase o dům dál přeměnit zase něco jiného k obrazu svému. Filmu dominují písničky, které častým opakováním zlidověly. Přitom je to taková moralizující agitka, že to snad ani není možné. „Sekerečku vezmi a zatni. Copak to jde? Les je státní, zadarmo se nezíská. Z toho koukaj želízka!“ Přesto všechno, občas na diváka pomrkává inteligentní humor. Například, když pionýr zvaný Zrzek špicluje jednání Dlouhého Jendy s nomenklaturou Města o budoucnosti ruiny Brtníku a řekne: „Zatím to vypadá na houby,“ když zjistí, že jejich naivní plán ustupuje komerčnímu záměru s žampiony.. (13.12.2012)

Fujtajbl ve spolek! Dnes mně ti pionýři lezou krkem, ale nostalgie je prostě mrcha. Báječná komedie, kde vtipné proslovy zaznívají jen tak mimochodem: hajný chtěl zpívat v opeře, rodiče byli proti, a tak huláká na lesy!, stlejda dělá melouny ( mně dlouho strašilo v mobilu) a ani jako pionýři mě nevytáhnete, pážata ( jenže vytáhli). Černá kronika - Věra Tichánková - líčila hrůzy nezletilých s takovou grácií, že nelze zapomenout. Bohužel, dnes film připomene i předčasnou smrt krásné Dany Vávrové. Leontýnko, podej tatínkovi kámen! Javor, jasan... (31.12.2010)

zábavná česká duchařská komedie plná ztřeštěných vtípků a na tu dobu perfektních "vizuálních triků". A samozřejmě nesmím zapomenout ani na legendární písničky a skvělé obsazení. Prostě všechny ingredience, které jedině Lipský uměl tak často a tak dobře dát dohromady. Jeden z géniů československého filmu. Ať žijí duchové. (27.12.2010)