Jáchyme, hoď ho do stroje!

Jednoznačně nejslabší "svěrákovština" - mnoho hlášek sice zlidovělo a celkově je ve filmu mnoho skvělých momentů, které ale přebíjí dost častý pocit trapnosti, za který tvůrci vděčí hlavně Sobotovi. Tak, jak se mezi herci říká, že opilý nemůže zahrát opilého, tak zde platí, že retardovaný by neměl hrát retardovaného. Škoda. (10.04.2009)

Dnes to sleduju v televizi a uvědomuju si, že jsem ještě nehodnotil. :-) Co dodat ke komedii, kde co věta, to perla a hláška, která sice tepe tehdy módní grafy úspěchu a kondice a "nešvary" na pracovištích, ale to vše tak nějak bokem, mimochodem, aby se neřeklo, důležitější je postava mladíka ve velkém městě, který zde udělá terno svou poctivostí. Nebýt onoho úžasného nadhledu, byla by to nuda, jistě, ale právě tím film získal další vrstvy navíc. (14.10.2012)

První z cimrmanovských vesměs úspěšných filmů sedmdesátých a osmdesátých let minulého století přinesl již tehdy špičkovou podívanou a hned celou sérii zapamatovatelných scén a zlidovělých výroků. Výborné je i základní téma - venkovský dělník v Praze - i konfrontace prvních projevů managerské kultury (víc se o ní začalo u nás mluvit koncem šedesátých let). Stejně dobrým nápadem bylo prolnutí cimrmanů s ypsilonisty a klasickými herci. Pro mne osobně je velkým zážitkem "falešná kočička" Věra Ferbasová, jejíž tetička nepostrádá rozkošnou prvorepublikovou výstřednost, v níž cítím úsměvnou čapkovskou vlídnost všedního dne. Co proto tu také dostává iracionální víra ve vědu. Sečteno a podtrženo: crazykomedie se vším, co k tomu patří. Nezbývá mi než v úctě stanout před nesmrtelnými díly Japonce Uko Ješity, která nešlo přehlédnout. I "malá" velikost má totiž svůj nepřehlédnutelný formát. (05.11.2007)

To jsem se asi nostalgicky ustřelil. Zkouknutí po mnoha letech mi dalo těžce zabrat. Je sice fajn, že celý ten film znám nazpaměť, ale je prošpikován mnoha trapnostmi, že to vtipné trochu zapadá. A přitom třeba taková Vesnička si tu kvalitu udržela a baví mě stále naplno. Tohle jsem jako menší hltal a zbožňoval a dneska jsem zíral speciálně na postsynchrony nebo některé herecké výkony - vedoucí judistů? Já vím, slušnej oddíl, ale třeba ten první souboj se Sobotou? Kdyby ty kultovní Donaldoviny nepohřbil například "dnes na mě všechno padá"...hahaaaaaaa, tak bych byl asi o dost spokojenější. (14.10.2012)

Einige Bemerkungen zum Kult: 1) Vzájemný vztah protivníků ve filmu "Šerif nemá odpoledne čas", u nějž se František v kině učí boxovat, je analogický vztahu mezi Františkem a jeho soupeřem, s nímž se chystá utkat v pěstním souboji: V obou případech padouch chrstne hrdinovi do obličeje nápoj (u Františka je to pěna z piva) v souvislosti s výzvou k nenavštěvování zdejšího lokálu. Tento vztah však probíhá v opačném směru, neboť v prvém případě původně hrdina vyzývá padoucha, ve druhém padouch hrdinu. 2) Sotva by dnes ještě někomu mohl připadat humorný gag, při němž trenér juda nemůže hnout s novým adeptem, nevěda, že ten je držen za šos zavřenými dveřmi. Přesto se při tomto marném zápase divákovy vnitřnosti svíjejí smíchy, neboť vědí, že toto se děje, aby mohlo zaznít posvátné "STS Chvojkovice-Brod", původně zřejmě jen okrajově připojená replika (STS = Strojně-traktorová stanice). A to je právě to kultické: Úkon, který musí být vykonán, slova, která musejí být pronesena, stále znova, nezměnitelně. 3) Až nějaký budoucí národní umělec zfilmuje dějiny Divadla Járy Cimrmana, neměl by tam chybět okamžik, kdy oba velcí Rekonstruktoři přicházejí za jedním z našich předních recitátorů dr. Bruknerem a oznamují mu, že pro něj mají titulní roli ve svém novém filmu. (25.06.2015)