Slepice a kostelník

Smutná družstevní křeč. 1) Tož pane velkostatkářu, já su člověk duchovní, povídá 59letý Vlasta Burian po osmileté filmové odmlce (švec, hodinář a kostelník Kodýtek v jedné osobě). Bohorovní družstevníci se radují a divákovi je smutno a stydno za vlastní dějiny. 2) Taky sa plkoce, že výstižný koment tentokrát dal Adam Bernau. (16.03.2015)

Asi nejhorší film Vlasty Buriana. Přemýšlím, co ho přimělo přijmout tuto roli. Chápu, že byl zatrpklý poté, co byl závistivci obviňován z kolaborace s nacisty, ale toto si snad nezasloužil. Protektorát se vůbec na lidech podepsal hodně, a to co poté následovalo v letech 1945 - 1948 (nemluvě o tom co bylo po roce 1948) bylo a navždy zůstane ostudou tohoto národa. Vlasta Burian byl bohužel jednou z mnoha a podle mně nevinnou obětí. Přesto za ten film nemohu dát víc než 2* a to už kvůli Burianovi dávám hodně. (06.03.2012)

Jasně není to žádná bomba a možná, že moje hodnocení není úplně adekvátní, protože na komedii jsem se moc nenasmál, ale smát se musím nad oficiálním obsahem distributora. Ať každej říká co chce, tak Vlasta je borec i v budovatelský komedii a jeho záškodník neumětel strká svým projevem suverénně zbytek osazenstva do kapsy a, že v tom hrál bych mu nevyčítal tak jako někteří chytráci tady. Proboha vždyť to byl herec a tímhle se živil, tak co měl jako podle vás dělat? Jít se pást? Takže se zavřenýma očima to průměrný hodnocení nakonec dám.50% (08.08.2019)

„Jarošova skupina svážá a mlátí.“ Nářečí víceméně přesné, až na to, že v téže obci se v 3. plurálu sloves vyskytuje koncovka –ijů i –ijá. Burian svou mluvou připomíná lesnického adjunkta Vilju Déžiho z Vyšních Vlkodlak v mnohem pozdějším Lipského filmu. Krom toho krátí dlouhé slabiky, čímž např. u některých sloves dělá z 3. osoby plurálu 1. osobu singuláru, u feminin zase z instrumentálu akuzativ. Jinak vzácné setkání generací: král parodie začíná jako kurva, král komiků jako kurva končí. Toto je jeho první film poté, co ho bolševici vzali na milost (vlastně první od r. 1942), kdežto pro Štěpničkovou je to film poslední před desetiletým kriminálem, když padla do estébácké pasti fingované emigrace; někteří její kolegové žádali trest smrti; prvním jejím filmem po vyjití z vězení bude Kohout plaší smrt – asi role za předčasné propuštění (dostala 15 let). Pokud jde o obsah Slepic a kostelníka, nejvýstižněji ho shrnul J R C Pecuchet, nejlépe zhodnotil Stejšn a Marthosovi dík za svědectví dobové kritiky, které i tohle všechno bylo málo. Stejně to ale musely být krásné časy, když zbudovat v obci vodovod bylo něco jako zabít draka a vysvobodit princeznu. Pozoruhodné je v tomto filmu mnohé, ale zvláště to, že anonymní letáky proti JZD jsou démonickou trestnou činností, kdežto letáky s falešným podpisem jsou chvályhodné. Upřímná bezostyšnost soudruha "kanonýra" Korbeláře je zde obdivuhodná. „Abysme nakonec neprosili, aby nás do družstva vzali.“ „Víš Tonku, my do družstva nikeho nenutíme.“ (10.03.2012)

Filmové JZD sice plní plán na 114,5 procenta, nicméně film samotný ho splnil s odřenýma ušima na padesát. Vlasta Burian, ať se o jeho angažmá říká cokoliv ("asi nejostudnější film," tvrdí distributor), je hlavním důvodem, proč Slepice a kostelníka vidět. Z obyčejné a doopravdy "za trest" role směšného záškodníka dokázal vykřesat docela štědrou dávku humoru a to se cení. Pokrytecké by také bylo nepřiznat, že celý film, ačkoliv bídně napsaný, je alespoň zručně natočený. Jinak samozřejmě jde o agitku se vším všudy včetně velkých portrétů Gottwalda a Stalina, brigádničení, stavby vodovodu a závěrečného přípitku na rozorávání mezí. (28.05.2016)