Zlodeji

„DĚTI POTŘEBUJÍ MATKY…“  Sociální drama. Pomalý, s tím, že na konci, na konci vám (nám) jakože všechno dojde. Došlo. Je to smutný, ale… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film byl inspirován články o chudých, kteří kradou v japonských obchodech a má vzbudit diskuzi, co vlastně tvoří rodinu. 2.) Thx za titule „mindhunter29“ a „vasabi“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (01.11.2023)

Koreeda dál rozvádí téma alternativních rodinných modelů, u nichž nezáleží na pokrevní příbuznosti, ale na tom, co dotyční sdílejí (opět se zde hodně pracuje s chuťovou pamětí), zda se spolu cítí pohodlně a bezpečně. Film zároveň ukazuje a nijak neomlouvá pochybné základy některých mezilidských vazeb. Členy „rodiny“ nepojí jenom láska, ale také finanční závislost nebo pozvolně, promyšleným dávkováním informací odkrývané temné tajemství (přítomna je tak i pseudodetektivní linie, držící nás až do konce v napětí). Na otázku, kdo by měl na konci filmu ideálně zůstat s kým, neexistuje jednoduchá odpověď, hlava říká něco jiného než srdce. Nahrazení expozice postupným rozkrýváním minulosti hrdinů a upevňováním pout, která je spojují, přispívá k proměnlivosti vztahů a nutí nás neustále přehodnocovat názor na jednotlivé postavy, mezi něž Koreeda „demokraticky“ dělí pozornost. Dostává se nám tak zároveň nesmlouvavého sociologického řezu dnešní japonskou společností od teenagerek, které buď raději odcházejí do ciziny, nebo dostávají peníze za to, že „houpou prsama“ (a nabízejí společnost citově deprivovaným mladým mužům), přes (těžce) pracující třídu, která nemá nic jisté, k seniorům zabíjejícím čas u výherních automatů. Temné, ale ne úplně beznadějné, v mnohém komplexní, v jádru vlastně docela prosté drama se jako všechny Koreedovy filmy vyznačuje zvolna plynoucím vyprávěním (rozděleným do několika bloků oddělených zatmívačkami), členitou mizanscénou a úspornou, ale přesnou kamerou, která nedělá žádné zbytečné pohyby a své hledisko dle potřeb vyprávění uzpůsobuje jednotlivým postavám. Zloději s vámi nijak citově nemanipulují, ale přesto vás bez jakéhokoliv nátlaku dokážou dostat do bodu, kdy stačí, aby jedna postava pronesla jedno slovo, a rozbrečíte se. Jde tak o další doklad Koreedova neokázalého mistrovství. Možná formálně méně inspirativní než Třetí vražda, divácky vstřícnější než Nobody Knows a ne tak křehký jako Still Walking, ale pořád je to jeden z nejlépe zrežírovaných filmů, které jsem letos viděl. Zatím dvakrát, ale určitě se k němu budu vracet. 90% (21.09.2018)

Milý a dramaticky výživný sociálny konštrukt. Ako príbeh skvelé, plnê emócií a otázok, či biologická rodina je vždy tá pravá. To určite nie. Lenže ponúkané ľavé alternatívy - dojčenský ústav, detský domov, ústav sociálnej starostlivosti - sú takmer vždy horšie. Akou takou záchranou môžu byť, pri priaznivej hviezdnej konštelácii, adoptívni rodičia alebo pestúni. Naznačená možnosť žiť v pohode a láske v rámci robotníckej rodiny, vypomáhajúcej si k živobytiu krádežami a prostitúciou, pričom tieto záležitosti sa detí nejako extra negatîvne nedotýkajú, je konštrukčný omyl. V realite také pokusy existovali i existujú, len Kore'edov optimizmus strieda tvrdá realita. M8 najčastejšie podobu zdrogovaných šľapiek, náhradných matiek, ponúkajúcim dieťa špeciálnym klientom na ešte špeciálnejšie účely; zaúčanie detí v útlom veku sexu, drogám, alkoholu i cigaretám; apatia a nezáujem o nového potomka až do momentu, kedy môže priniesť jeho existencia nejaký materiálny zisk. (15.10.2020)

Dnes večer nemám na vybranou, tady musím jít do plných a to hned z několika důvodů. Ze všeho nejdřív chválím dětské herce, to, co tu předvádí cca dvanáctiletý chlapec a pětiletá dívka, je něco úchvatného. Tuším, že bych také byla schopná vzít si Yuri domů, spálit její věci, vybrat nové jméno a už nikdy ji nevydat biologické matce.. Tvůrce Hirokazu Kore'eda tu rozehrál velice zajímavou psychologickou sondu, ve které jde o rodinu, zvláštní rodinu, nepojí je totiž pokrevní pouto.. Poslední třetina na mě zapůsobila jako rána palicí a já si to musím celé nechat projít hlavou v klidu.. Chválím netradiční příběh, pozoruhodnou kameru, přirozenost hereckého osazenstva a v neposlední řadě i haldu otázek.. (17.10.2020)

Po toľkých chválach a velebiacich hodnoteniach sa človek domnieval, že po filme bude zdieľať to všeobecné nadšenie. Ale prečo vlastne? Prvé dve tretiny filmu sa len kradne, kradne a kradne. Stále dokola, bez akéhokoľvek zmyslu a s idiotskou logikou, že kradnúť v obchode je OK, lebo to nepatrí nikomu... Potom prichádza aspoň k nejakému určitému "lámaniu chleba" a postupne sa aj odkrýva tajuplné pozadie postáv, čo bolo azda jediné zaujímavé z celého filmu. No áno, aj pointa bola fajn (hoci tiež je to na pováženie). Ale inak, že by som bol z tohto filmu taký unesený? To určite nie. Možno keby sa s tým tvorcovia viac pohrali a nebola by veľká časť filmu tak monotónne zameraná len na to rabovanie obchodov, tak by to malo na viac. Takto sotva 2*. (23.07.2019)