Malé ženy

Greta Gerwig mě svou minulou režijní záležitostí Lady Bird tak znechutila, že jsem od ní už nic vidět nechtěl. Ovšem dvakrát do stejné řeky ještě rád vstoupíš u filmu, o kterém se opět hodně mluvilo ve spojitosti s oscary a taktéž luxusním hereckým obsazením. Zejména kvůli Florence Pugh, do níž jsem se po Slunovratu platonicky zamiloval a přežvýkám kvůli ní takřka vše, takže už jen kvůli tomu těch zabitých 130 minut u snímku, jež mě absolutně vůbec ničím neobohatil (žádné jiné adaptace této knihy jsem neviděl a neuvidím, ale že ženy ne vždy měly stejná, třeba volební, práva je snad notoricky známo), tolik nelituji. Ovšem den předtím jsem viděl Bombshell a tam se s rovnoprávností a sílou žen pracuje mnohem lépe a podstatně zábavněji. Cílovkou nejsem, ale nevidím důvod proč po xté znovu adaptovat 150 let starou knihu, byť jsem četl o "novinkách" Gerwigového scénáře. A stále ten důvod nevidím...5/10 (07.04.2020)

Tak jsem tuhle klasickou kostýmní romanci stihnul ještě před oscarovou nocí. Dílo spisovatelky Louisy May Alcott se v minulosti dočkalo řady filmových zpracování. I když musím říct, že jsem dobrou hodinku čekal na pořádný háček. Jakmile si mě chytil, bylo to příjemné přitahování se. Čtveřice dospívajících sester, každá se svými sny, v nelehké době chudoby během občanské války. Navzdory předpokladům nakonec každá zvolí svou vlastní cestu. Palec nahoru si zaslouží adaptovaný scénář, který nás dostává do dvou časových rovin, tvůrci mezi nimi přeskakují, místy boří zajeté pořádky, ale pořád je to srozumitelné a hlavně ony „komplikované“ rodinné vztahy nikdy nejdou tak na dřeň, jak se režisérka Greta Gerwig tváří. Linky propojuje synonymum ženské nezávislosti spisovatelka Jo, její sestry jí ale místy solidně šlapou na paty (nicméně ódy na Florence Pugh šly nějak mimo mě). Saoirse Ronan v sobě opět nese křehkost, zranitelnost, ale i slušný ranec odhodlání, emancipace a drzosti. A hlavně čtvrtá herecká oscarová nominace v pětadvaceti letech – která herečka se něčím takovým může pochlubit? PS: Musím každopádně zmínit, že verze (1994) australské filmařky Gillian Armstrong přinesla dle mého krapet víc emocí. (09.02.2020)

Narovinu říkám, že jsem čekala film, který mi možná změní život. Ale přestože to pro mě byla hezká podívaná a holky mi byly sympatické, nestalo se tak. O hereckých výkonech není třeba debatovat, ty jsou tak přirozené a přesvědčivé, že jsem úplně zapomněla na všechny předešlé role hereček a na chvíli jsem je viděla jenom jako Malé ženy. O něco méně dokonalejší byl podle mě scénář. Dělalo mi problém orientovat se v čase, a tak jsem to po nějaké době vzdala a spíše než příběh jsem si užívala pozorování atmosféry, kostýmů a prostě toho ženského světa, když do něj zasahuje mužský element o něco méně, než jsme zvyklé. (26.12.2021)

Greta Gerwig je vážně skvostný vypravěč. Ač mi rozdělení syžetu do spíše emocionálně propojených epizodek nedovolovalo prožít celkový příběh postav tak intenzivně a přehledně, jak bych si vzhledem k jejich rozměrům a představitelkám přál, právě střípkovité uspořádání a přeskakování v čase může za to, že tahle myšlenkově předepsaná látka nezačíná po chvíli nudit a neupadá do vypravěčské sterility. Přiznám se, že minimálně jednou jsem nevěděl, která zrovna bije, ale jinak jsem byl až nekriticky nadšený - přirozené hrdinky i jejich osobní peripetie, vkusný doplňkový humor, jako vždy perfektní Alexandre Desplat a milimetrově přesná režie, která skvěle vede nejen herce, ale také tempo a proměnlivé charakterní i motivační perspektivy. A není to o tom, že by byli muži zlí a panovační vládci světa - je to o touze vlastního vyjádření ve světě, v němž zkrátka mají hlavní slovo muži, kteří jsou pro ženy stejně nepostradatelní jako jejich osobní sny a rodina. Vtipný a osobitý scénář, boží Saoirse Ronan a Florence Pugh. 85% (14.03.2020)

Parádní adaptace! Hvězdný casting, Laura i Meryl velkoryse nechaly mládí ať se vydovádí, na malém prostoru si střihly svojí kvalitu a elegantě vyklidily pole mladým, kteří jsou výborní všichni. Talentované, zajímavé slečně s nezvyklým jménem, konečně kdosi domaloval obočí a rázem je z ní pohledná, nesmírně sympatická dáma, která by mohla energii rozdávat na potkání. Šikovná! Hermiona je rovněž panenka, s bystrým pohledem a mimořádně příjemným hereckým projevem, nejmladší ze sester znám jen letmo z Ostrých předmětů (na první dobrou jsem ji neuměla zařadit), ale také potěšila a hrom do police ze Slunovratu s hlasem Arethy Franklin sice v tolika křehkosti mírně vybočovala, ale s ohledem na její ne příliš sympatické party, jsem ji přežvýkala. Timothée opět nezklamal a Francouz se taky hezky blýskl. Paní režisérka natočila příběh tak, že jsem si ke všem postavám vytvořila vztah, kromě báječného scénáře se mi líbily kostýmy, zvolené barvy pro každou s dívek, účesy, hudba... O ženách, pro ženy. Z mé strany velká spokojenost a jasně že i ty slzy dojetí se v mi očích sem tam zaleskly. (07.02.2020)