Vyberač daní

Tréninkový den na bukvoidní telenoveliádu. A já se tolik skrytě těšil na typického Vočaře, tedy nekompromisní surovost, spodinu, špínu a hnus Losích Andělic. Načež v první minutě nakráčel do záběru vymydlený zbuznělý Hispánec, říkejme mu třeba José Armando Conquistador del Recto, urputný to rodinný hovnotář, zapřísáhlý křesťan, vrah, drogový dýler a Mirek Dušín v jednom, za kterým cupitala snad největší kástingová minela v historii gengbengerských filmů, kvádrem od Armániho a mutujícím barytoaltem vytuněná a megadrsňáckou homobradkou olepená transka - Šejla LaBlaf. No děsivý týpek! A to v roli bezkonkurenčně krutopřísně nejhustšího gengového vymahače všech dob, před kterým se třesou i ta nejdrsnější otapetovaná animální hovada od Kalifornie až po Yucatan. Asi aby je náhodou nedefloroval bez gelu. To už to rovnou mohli dát Šeldnovi! A tyhle dvě princezny první polovinu zaníceně profilozofují na téma, jak je pro bezskrupulózní vymaštěné sadistické vrahy životně důležitá láska, přátelství, čest, svědomí, smysl pro spravedlnost, rodina a Bůh. Pak sice Juárez vyšle do hry poměrně démonického rozrážeče bukvic - dona Diega de Satanás, jenže ten udělá osudovou chybu, když v děsně utajeném hotelu típne našemu milovníkovi Esmeraldu, aniž by si tam zároveň na José Armanda počkal, yntelechtuán jeden, čímž mohlo být v šedesáte minutě vymalováno a po bolestech konečníku. Tudíž následuje druhá polovina, ještě více super k žehlení a depilování bobrů. Náš „kladný“ hrdina se s „procítěně truchlivým“ výrazem cigánského psa před sežráním urputně modlí, čumí do blba a obrazovkou se hodinu honí zpětné záblesky typu „Esmeralda se cachtá v příboji“, „Esmeralda zpomaleně běží rozkvetlou loukou“, „Esmeralda se usmívá“ či „Esmeralda venčí malé cigoše“, u čehož na pozadí hraje největší hit skupiny Gel de fresa - Vaya con Dios, mi amor. Naštěstí jsou tu ale členové jednoho z nejsurovějších negrogengů Losích Andělic, „Krváci“, jako obvykle čestní, spravedliví, rodinné hodnoty vyznávající, féroví, v Boha věřící a vždy ochotni podat pomocnou ruku, kteří celé to martýrium v pěti minutách ukončí pěkně přiblblou přestřelkou, a křestané, gejové a hospodyňky za zenitem si zhluboka oddechnou, že až na očekávané vzkříšení Esmeraldy to všechno vlastně dobře dopadlo. Velmi bolestivý olejový klystýr. (10.08.2020)

Rodina česť, rodina. Za ródinu. Za tú môže hlavný hrdina robiť mafiánskeho vypaľovača a násilníka. Veď všetko je v mene nevinnej manželky a dvoch krásnych detí. Problém prichádza s konkurenciou. Je diabolsky drsná, násilnícka a pomstychtivá. Niečo sa poserie a to ak, že veľmi. Zo spoľahlivej vyberačskej bunky ostáva zrazu úbohé torzo. Aj to sa musí v prvom rade postarať o najbližších. Zatiaľ čo nepriateľ sa napája krvou podrezanej obete v mene zvráteného rituálu akoby čiernomagickej Márie Sabíny (mexická vizionárka, šamanka a liečiteľka), hlavný hrdina dáva rodinku dohromady ako kura pod ochranné krídla a vyberá poschovávané drobky niekdajšej slávy. Nepriateľ je ale ozaj drsný. Spolukomentátori majú pravdu, že v úvodnej hodine žiadna akcia. Avšak práve ukázanie štandardného vyberačského života je zaujímavé. Ukazuje sa, že nejde o nejaké veľké dobrodružstvo, skôr polo úradnícka rutina. Až na to, že občas býva takáto rutina prerušená niečím drsnejším. A tu tie ostria drsnosti zarezali riadne hlboko. 60% za vydarenú akčnú jednohubku s desivými čiernomagickými rituálmi a záverečné zábery pomsty. (27.08.2020)

Zpočátku mi připadalo, že to chce Ayer pojmout jako variaci na Patrolu v obráceném gardu. Prostě den dvou mexických gangsterů, kteří vybírají na různých štacích různým způsobem výpalné, přičemž na konci se něco podělá. Tenhle scénář sice vzal časem za své, ale pořád to mohl být slušný akční nátěr. Jenže to by se nesměl režisér zamotávat do rodinných patálií hlavního hrdiny, které občas smrděly červenou knihovnou. Ani té akce nebylo na danou stopáž dost, ačkoliv těch pár scén mělo koule a své si odvedlo i špinavé prostředí LA. Herecky celkem v pohodě a i ten Shia, ze kterého jsem měl asi největší obavy, to nakonec uhrál. Nicméně i tak to je podle mého zatím nejslabší Ayer. 55% (18.08.2020)

David Ayer uměl psát a celkem slušně i režírovat, ale poslední dobrý film (i když s výhradami) byla druhoválečná Železná srdce. Od té doby přinesl několik kousků, ale žádný nebyl na úrovni jeho prvních hitů. Tax Collectorem se vrací do vod, které mu jsou nejbližší a překvapivě přináší svůj absolutně nejhorší film. Film, který působí, jako parodie drsných kriminálek (kdy nejlepší kousky přinesl právě David Ayer) a nefunguje absolutně v ničem. Herci se předhánějí v trapnosti, akce se zde prakticky nevyskytuje a přestože se film snaží tvářit děsně drsně (dojde na několik brutálních scén) je film trapný, až je to skoro smutný. Nevím co se Ayerovi honilo hlavou, ale měl by se vzchopit, jinak zde zamíří do černých čísel. (07.10.2020)

Vážně jsem ve skrytu duše doufal, že tohle bude velkolepý návrat Davida Ayera k něčemu, v čem byl před několika lety vážně hodně dobrý. Snímek The Tax Collector je ale ve finále jenom neuvěřitelně nudnou podívanou, v níž najdete nejenom nefunkční příběh, ale i tragický scénář, lehce zaměnitelnou akční stránku a nezajímavě napsané postavy. Jediným pozitivem tedy zůstává výtečný Shia LaBeouf, který všechny ostatní přehrává způsobem dosud nevídaným. Co tedy dodat na závěr? Nepíše se mi to lehce, nicméně tak nějak začínám podvědomě tušit, že od Davida Ayera už nic ve stylu jeho "End of Watch" vážně neuvidíme. A je mi vážně moc líto, že Shia LaBeouf věnoval energii něčemu tak zbytečnému. PS: Je smutnou ironií, že se Shia nechal pro tento snímek skutečně potetovat, když ve snímku ta tetování nejsou skoro vůbec vidět. „I got a .38 on each ankle, .38 on my right, .25 on my left, chopper in the trunk, lockin' my belt, I'm on it!“ (22.08.2020)