Babie leto

Herecký koncert dvou hvězd : Vlastimila Brodského a Stelly Zázvorkové. Ublížila bych panu Stanislavu Zindulkovi, kdybych nekomentovala jeho nádherný herecký výkon ve vedlejší roli. Po zásluze bylo všichni tři umělci oceněni "Českým lvem", scénář je vynikající (jako vše co Jiří Hubač kdy napsal), a proto ten 4. lev patří i jemu. Je to okouzlující příběh tří seniorů, kteří se nemohou smířit se skutečností, že stáří přichází a že se, bohužel, s tím nedá absolutně nic dělat. Mládí tohle nemůže pochopit.... dejme jim čas.... však to poznají. Nádherný film ! (28.02.2013)

Málokdy cítím po nějakým filmu tolik deprese, jako po Babím létu. Jak tady někdo píše, že by se to mělo povinně pouštět v domově důchodců, tak s tím nesouhlasím, pokud ovšem autor této myšlenky nechtěl, aby se domovy důchodců rychle vylidnily, aby tam mohl šoupnout někoho od sebe. Boj se stářím a odstraněním do starého železa společností je tu ukázán krásně, ale problém je, že já tady viděl tu hroznou bezvýchodnost stáří, kdy už člověk prostě nemůže skoro nic, a když se o to snaží, tak ho všichni ostatní považují za cvoka a podivína, případně mu to zatrhnou. Jak někdo někde řekl, na stáří a staré lidi se už nikdo nerad dívá (a kdo ano, je považován za cvoka). Atmosférou neutěšenosti, samoty a beznaděje stáří mi tenhle film hrozně připomínal báseň Františka Halase, Staré ženy, ze kterých tu uvedu malou ukázku (následuje): Smutná odpoledne nedělní smutná starými paními, které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci, starou cestou, mezi stolem a lůžkem, mezi zrcadlem a fotografiemi, mezi židlí a falešnou palmou. Opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic, odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních. [...] Staré paní kulhají ke smrti, a těch několik zastavení na známé vyšlapané cestě, to je jen smítko na výšivce, to je jen skrčený roh povlaku, to je jen spadlý drobínek, nic jiného ta zastavení neznamenají. [...] Staré paní v koutku svém, shrbené a světem zapomenuté, staré paní jimž děti odešly a zemřely, staré paní nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí. [...] Staré paní plné tmy a odcházení, ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených, v klíně v paláci života bývalém, ó domove života domove rozpadlém, krov kolem je zřícen jen siroa tam hnízdí, mé staré ženy klímající pod světem. [...] Mrtvá odpoledne nedělní, smutná tvářemi starých žen v nichž se již neobráží, jenom skomírání jenom nemoc, není vzpomínky není zasnění, není toužení ani naděje, jenom stáří jenom červ ještě spící. Vy tváře starých žen, s clonou minula tak těžce visící, jen kůži odhrňte a je to smrt, vy tváře starých žen, osiky bezlisté, monstrance nepozdvihované, mozaiky strastí, delty slzí, masky pošinuté, pohřebiště úsměvů, heraldiko bez vysvětlení, scvrklá jablka poznání, plástve vybrané, zápisy pomíjejícnosti. [...] Ó smutná odpoledne nedělní, na kříži starých žen. (19.12.2005)

Velice lidský film, který diváka dojímá, ale citově nevydírá. Pomáhá vcítit se do pocitů lidí, o kterých je společnost přesvědčena, že už patří do starého železa, ikdyž oni sami se tak ještě necítí. Před všemi 3 hlavními protagonisty smekám klobouk, opravdu výborné herecké výkony (ale dobrá byla i menší role Zity Kabátové), dále se mi moc líbila hudba a samozřejmě mě oslovilo poselství/hlavní myšlenka filmu. Ikdyž je Babí léto ve své podstatě docela depresivní, kvůli tomu konci z něj mám dobrý pocit. Pro mě 5* záležitost, na kterou se v budoucnu znovu rád podívám. (06.07.2009)

V Podobných chybí italští Moji přátelé,  u nichž se Hubač zcela určitě při psaní scénáře inspiroval a napsal ho pánům Brodskému, Zindulkovi a dámě Zázvorkové přímo na tělo. Laskavá nepřekotná komedie o stárnutí, kde se bilancování neodehrává v mysli autora scénáře či režiséra, a vy jste nuceni se tím brodit, ale prostřednictvím jednoho krásného monologu v soudní síni. Kde se nebezpečí pasivity skrývá v jediném pohledu na starce v okně a kde k smíchu nepotřebujete ani Trošku či příručku s návodem.  Krásně, laskavě  a srozumitelně zabalený pětihvězdičkový sentiment. Ono to totiž není sprosté slovo, víme? (17.11.2023)

Vyzrálý herecký kumšt na sklonku života Vlastimila Brodského musí každého inteligentního diváka zaujmout. Co na tom, že je to film o starých lidech a někdo nad takovým filmem pohrdne. Buď šťastliv ty člověče, kterýž na konec svého vlastního života budeš nahlížet se stejným nadhledem, jako to dokázal ve své roli Vlastimil Brodský. Všechna čest jeho hereckému umění. Má úcta i hereckému podání Stelly Zázvorkové a Stanislava Zindulky. (11.07.2007)