Je treba zabiť Sekala

Oceňujem vizuálnu stránku, ktorá snímku dodala takú tú správnu atmosféru. Taktiež musím povedať, že je herecké obsadenie nesmierne trefné, pričom všetci zúčastnení zvládli svoju rolu na výbornú. Lenže mňa nejak tá dejová linka minula, pričom mi bolo viac menej jedno, ako to celé dopadne. Keď si ma raz nezíska námet, ťažko si ma získa jeho obsah. Raz a dosť .. (30.11.2021)

Jasně srozumitelný film, jehož ostře řezané rysy jsou stejně tvrdé a prosté jako jeho postavy. A v jednoduchosti je tentokrát zatraceně velká síla. Příběh o době a zlu, stvořeném strachem z jiného zla. Strach plodí zoufalost, zoufalost plodí odporné činy. Zoufalost dělá z lidí monstra sekalovštější, než je sám Sekal. Body za krásnou kameru a hudbu, především ale za famózní herce. (08.03.2008)

To, že česká, respektive moravská vesnice, je místem nanejvýš ponurým, místem, kde každý zná na každého i ten nejbezvýznamnější hříšek, je docela známý fakt. Nebývale silný vliv zde hraje i půda a poměr lidí k ní. Lidé jsou na ní závislí, ona na nich. O tomto silném až mystickém námětu bylo napsáno mnoho knih, avšak natočeno zoufale málo filmů. Michálek se nám vesnici ukazuje s jasnými sympatiemi spíše k vetřelci, člověku, který zde zakotvil spíše náhodou, a navíc je jiného vyznání. Další sympatickou postavou je místní kněz, který také ne úplně zapadá do místní komunity. Nejpůsobivější je přesto uzavřená až patrialchální skupina pantátů, vlastníků půdy lpějících na ní více než na obecných morálních hodnotách. Mnohý by je odsoudil. Nyní. Nikoliv však před rokem 1948. (15.10.2004)

Je třeba.....něco dodávat. Silné téma přetaveno v kvalitní scénář Jiřím Křižanem, herecké výkony, které snesou ty nejpřísnější měřítka, brilantní kamera Martina Štrby (zejména smysl pro detail), to vše umně dokreslující, působivý hudební doprovod M. Lorence. V neposlední řadě věrně zachycená ATMOSFÉRA panující na malé moravské vesničce jménem Lakotice, (která by se ale dala naroubovat na téměř jakoukoliv vesnici v Čechách a na Moravě, kdy každý na každého něco ví...). Přestože zde nepadne jediný výstřel, ta atmosféra strachu obklopující místní hospodáře před udáním gestapu je naprosto věrohodná a všudypřítomná, byť zde o samotnou válku jako takovou nejde, ta slouží pouze jako taková berlička pomáhající příběhu. V roce uvedení snímku do kin (1998) jsem ho nedokázal (v kontextu mého věku) plně docenit, pochopit veškeré souvislosti, přesto jsem jím byl naprosto strhnut a pohlcen. Dnes (1.3.2011) po mé třetí projekci jsem nadšen, zhnusen a nemám (téměř) co bych snímku vytknul. Vyjma 2 scén, kdy Michálek zbytečně tlačí na pilu a to v případě vyřknutí konečného ortelu: je třeba zabít Sekala...... To věčné téma: Je větší svině Sekal nebo místní pantátové?! Nechce se mi podrobně o tématu rozepisovat, dopadlo by to úvahou mající min 2 stránky, ale ten konec (btw vskutku působivě natočená závěrečná scéna „na ostří nože“) hovoří za vše. Hajzlama se nerodíme, těmi se teprve (ve světle určitých okolností) stáváme. Byli tou „hybnou silou“ místní obyvatelé (ta panující atmosféra mezi místními, která Sekala v dětství formovala)..? Faktorů je určitě více, nicméně (to je známá věc), prostředí v kterém vyrůstáme má velký vliv na formování osobnosti. Pro mě osobně je snímek Je třeba zabít....NEJlepším porevolučním filmem a troufám si tvrdit i TOP 10 (5) mezi Československými filmy všech dob. Je to jeden z těch mála případů, kdy se nerozcházím (ba právě naopak) naprosto souhlasím s akademií. 97% (02.03.2011)

Film, který se pomalu rozjíždí, ale o to působivější je ve svém závěru. Tak trochu mi přišlo, že se jednalo částečně o takovou variaci na mafiánské filmy, kde se několik vysoce postavených chlapíků dohodlo, co je třeba udělat s jedním parchantem, který jim kazí kšefty. Může se zdát až paradoxní, že jsem čas od času právě s hlavním záporákem Sekalem sympatizovala víc než se všemi těmi vesničany sedícími u piva. Ale je to skutečně tolik paradoxní? Vždyť Je třeba zabít Sekala tak krásně odhaluje prohnilou českou povahu, že v něm až na kněze v podání charismatického Jiřího Bartošky vlastně žádná kladná postava není. Kovář Jura Baran se drží stranou a zachovává si ke všem chladný přístup, naše milé vesničany v konečném důsledku zajímá jen to, aby nikdo cizí nezískal jejich půdu, a samotný parchant Sekal? Ten hlavnímu hrdinovi bez obav řekne, že nesympatizuje ani s partyzány, ani s fašisty a že celou dobu hraje jen za sebe. Přiznat si něco podobného chce cojones, tedy koule, dámy a pánové. A je fajn, že je někdo v tomto filmu, podepřeném krom zajímavou kamerou, scénářem a hudbou hlavně výbornými hereckými výkony, ještě někdo má. (02.02.2009)