Barbar Conan

První filmový Conan se svého času stal hitem a rozpoutal vlnu osmdesátkových fantasy filmů. Přičemž ale žádný z nadcházejících titulů už obdobně neuspěl a jestli se dnes těší nějaké popularitě, tak coby campově nahlížené artefakty. Oproti tomu "Barbar Conan" sice dnes působí lehce zastarale svým tempem, ale pořád fascinuje unikátním uchopením nejen žánru heroické fantasy, ale i samotné její nejikoničtější figury. Důvodem pro to nepřekvapivě je režírující scenárista John Milius, který byl Spielbergem, Lucasem a Coppolou vyzdvihovaný jako nejlepší vypravěč generace nového Hollywoodu. On stvořil málomluvný epos vyprávěný především obrazem a fenomenální mýtotvornou hudbou Basila Poledourise. Když už se figury vyjadřují verbálně, tak hlavně v monolozích obtěžkaných melancholickou poetičností (Osric, Valerie) či surovou filosofií (Thulsa). Jak naznačuje jeden z mála dialogů filmu, navíc vzácně odlehčená výměna mezi Conanem a Subotajem, Milius vyprávění prošpikoval vulgární teologií a celý étos barbarského hrdinství postavil na opozici lidského a božského světa. Hlavní linie pak nevyhnutelně směřuje k brutálně manuálnímu svržení poloboha ovládajícího mysl svých následovníků. Miliusův Conan není žádný ctnostný rek, ale náležitě přízemní požitkář. Sice jej párkrát během filmu vidíme v zasmušilé myslitelské póze, ale za jeho výrazem cítíme spíše prázdno, než existenciální hloubku. Jeho život je zasvěcen okamžitým požitkům a sžíravé pomstě bez rozmyslu  ne kontemplování života či smrti, které rozsévá. Lze pak i domýšlet, že některými kritizované herecké výkony představují úmyslnou součást Miliusovy nekompromisní vize koherentního pohanského světa. Casting jednotlivých figur se naopak ukazuje jako skvostně ambiciózní a typově přesný - od mastodontích naturščiků, přes sošné, ale nikterak prvoplánově pohledné ženy po impozantně mnohoznačného Jamese Earla Jonese. "Barbar Conan" v jádru představuje typicky milliusovskou, a tedy sveřepě paličatou i drze přízemní opozici vůči high concept blockbusterům nového Hollywoodu, ale při tom je nejen jejich souputníkem, ale také jedním z nich. Náleží mezi ně nejen životopisem a konexemi svého režiséra, ale také coby autorsky osobitá moderní revitalizace starého žánru. Jen Milius na staré dobrodružky nehledí s naivní nostalgií jako Spielberg či Lucas a nechce vytvářet moderní ekvivalenty okouzlujících bijáků se šviháky typu Errola Flynna. Naopak divákům servíruje bestiální barbarský epos s humpoláckým dobyvatelem, kterému bylo předurčeno, že se vlastním přičiněním stane králem (Hollywoodu). ___ PS: Nemluvě o tom, že Milius koncipoval "Barbara Conana" pro kina. Nikde jinde jeho surový epos o střetu hrubé síly a náboženství nemůže adekvátně vyznít. Teprve na velkém plátně lze plně docenit zdejší pompézní viněty, kde se v novo-hollywoodském duchu zrcadlí vizuální inspirace (fantasy) eposů od "Kaidanu" Masakiho Kobajašiho až k "Iljovi Muromcovi" Alexandra Ptuška. (17.04.2022)

Dlouho jsem tomuto filmu unikal a poprvé jsem ho viděl až 1/4 století po jeho vzniku. No a jak se mi to líbilo? Divný týpci s divnejma účesama, divnej příběh, divný postavy, který maj pořád divný kecy, prostě celkově divnej film. Fantasy holt nemam vůbec rád, ale za těch pár akčních scén dávám 2 hvězdičky. Ještě bych rád podotknul, že ve filmu celou dobu hraje divná hudba. Sice soundtrack tady všichni vynášej do nebes, ale já bych takovou sračku nevydržel poslouchat ani 5 minut v kuse. (07.03.2007)

"That which does not kill us makes us stronger" Příběh samotný má své rezervy, ale těžko v tomhle směru očekávat a požadovat od barbarské legendy nějakou význačnou sofistikovanost. Rovněž herecké výkony, snad s vyjímkou J. E. Jonese v roli Thulsa Doom, ani zdaleka neaspirují na pozlacené sošky. Tady si ale nelze nevšimnout, jak jsou zde veškeré dialogy často zredukovány na nejnižší únosnou míru, aby vyznělo to, o co šlo tvůrcům zjevně především - o scény, kdy se film zcela poddává své atmosféře, a pod taktovkou impozantní hudby s lehkostí atakuje to nejlepší co kdy ve filmovém fantasy žánru vzniklo. S lehkostí. (16.01.2011)

Jo tak tohle je vyborny drsny fantasy. Samozrejme se v zanru fantasy najdou lepsi kousky, ale Conan je proste cool. Nikdo jinej by ho nezahral tak jako Arnold. Sice je pravda, ze Arnie jen tupe cumi, ale jelikoz hraje barbara tak se to k tomu skvele hodi. A James Earl Jones je fakt skvelej zaporak, akorat skoda, ze nedostal vic prostoru a taky moh svest s Conanem nakej poradnej souboj. Ono by to v celym filmu chtelo vic souboju, i kdyz nich tu je docela dost, tak nakej navic by vubec neskodil. Jediny co bych filmu vytknul je nekolik hluchejch mist, ale tech je skutecne jen par a navic to zachranuje naprosto dokonala hudba. Oproti druhymu dilu, kterej je spis jako komedie, se tohle bere docela vazne, ale nejakou tu hlasku a forek tu taky najdeme. Tohle je jeden z Arnoldovo nejlepsich filmu se spoustou nezapomenutelnejch scen. (04.08.2005)

Pamätám si, že ako puberťáka ma strašne sklamalo, že to nebola avizovaná fantasy. Pripomínalo mi to skôr historický triler. Až s odstupom rokov som pochopil, že je to naozaj fantasy, len proste aj tento žáner má viacero odtieňov (tak, ako horor). Toto skrátka nie je Willow, ale skôr (kvázi?)realistický  Excalibur. Alebo ako keby Willowa režíroval Lynch a produkoval Cronenberg, ehm. Vyložene rozprávkových motívov je tu pramálo a ešte menej (plaz, čarodejnica). Ale nevadí to. Na Barbarovi Conanovi je poznať, že za ním stál šialený producent Dino De Laurentiis, jeden z najbrutálnejších režisérov John Milius (ktorý sa s tým na pľace skutočne nes*al, ako si môžete prečítať v autobiografii Arnolda Schwarzeneggera Total Recall) a ostrý, riadne drsný scenárista Oliver Stone. Obsadenie Arnolda bolo otázne, sám De Laurentiis proti nemu zbrojil, ale Milius si bol Rakúskym Dubom natoľko istý, že dal jasne najavo, že ak nebude po jeho, bude fakt, fakt zlý. Nakoniec sa z Conana stala po T-800 jeho najvýdatnejšia postava. Bohužiaľ si ju zopakoval v extra mizernej dvojke (ktorá vyzerala presne tak, ako by vyzerala jednotka, ak by ju robili blbci a nie Milius so Stonem) a čosi podobné, hoci oficiálne nešlo priamo o Conana, stvárnil v mimoriadne obludnej Červenej Sonji, oproti ktorej aj úbohá dvojka vyzerala super. Kvalitným protihráčom je Arniemu v kultovej jednotke nielen dokonale dominantný James Earl Jones, ale i bombastická hudba Basila Poledourisa, brutálne akčné scény a, prekvapivo, i sex a humor (ťava). Objektívne treba dodať, že s literárnou predlohou R.E. Howarda takto stvárnený Conan nemá prakticky nič spoločné (azda až na svaly a špičkové bojové schopnosti), ale tipujem, že to ani nikoho príliš nezaujíma. Legendárna scéna s ukrižovaním a pojedaním supa má základ v marveláckom conanovskom komikse Roya Thomasa z polovice 7O. rokov (v češtine vyšiel v r. 2000 vo vydavateľstve Barlow Comics). (31.10.2004)